NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3764.

Za sporu v prvé stolici nelze se domáhati prozatímního opatření k zajištění útrat rozepře.
(Rozh. ze dne 24. dubna 1924, R I 312/24.) Dříve ještě, než bylo v prvé stolici ukončeno řízení o jich žalobě, domáhali se žalobci prozatímního opatření ku zajištění svého nároku na útraty. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Navrhovatelům nepřísluší dosud proti stěžovatelce nárok na útraty, ježto dosud nemůže býti o tom řeči, že stěžovatelka v obou sporech jich konečně a právoplatně podlehla. Názoru, že navrhovatelé mají již proti stěžovatelce pohledávku podmíněnou, která vznikla tím, že se s ní octli ve sporu, rekursní soud nesdílí. Navrhovatelé domáhají se svým návrhem ve skutečnosti jistoty za útraty sporu, což jest vzhledem k ustanovení §u 57 c. ř. s. nepřípustno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jak ze znění §§ 378, 379, 389, 390 ex. ř. (sr. zvláště slova §u 389: »má přesně označiti i nárok jí tvrzený nebo jí již přiřčený...«), tak zvláště z motivů, které mluví o »určitém« a »příslušejícím nároku«, je zjevno, že zákon má zde na mysli nárok již jsoucí, u něhož skutečnost, právo zakládající, již nastala, byť byl dočasným nebo vázaným výminkou dle §u 696 obč. zák. Jen v tomto smyslu je rozuměti výrazu »podmíněn«, použitému v §u 378 odstavec druhý ex. ř., jak již Nejvyšší soud rozhodl ve svém rozhodnutí sb. čís. 1134. Že to platí i o útratách sporu, kde skutečností nárok na útraty zakládající jest dle §u 41 a 43 c. ř. s. vítězství sporu, jde nade vši pochybnost z motivů (str. 208) k §u 57 c. ř. s., jež uvádějí, »že obmezení žalobní jistoty na cizozemce nijak nevylučuje, by i osoby, žalované tuzemcem neobdržely dle potřeby krytí pro uspokojení útratových nároků. Tohoto krytí se jim dostane, nikoli však na zcela neurčité možnosti a nikoli zmatením a prodlužováním hlavního sporu. Prostředky k tomu poskytují ustanovení zákona o řízení exekučním a zajišťovacím, jichž pomocí může si žalovaný opatřiti krytí, dle okolností snad potřebné, jakmile mu soud nějaké útraty přisoudil.«

Citace:

Čís. 17423. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 526-527.