Všehrd. List československých právníků, 7 (1926). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 288 s.
Authors:

Stálý výbor Národního shromáždění

má býti podle úmyslu ústavního zákonodárce jakýmsi surrogátem zákonodárného sboru. (Důvodová zpráva k původnímu vládnímu návrhu ústavní listiny). Proto povolán jest stálý výbor zvolený na I rok, aby činil neodkladná opatření opatření, i když by k nim bylo třeba zákona a aby konal dozor nad mocí vládní a výkonnou v době, kdy parlament nezasedá, tedy od rozpuštění některé sněmovny neb od uplynutí jejího volebního období až do opětného sejití sněmoven a dále po dobu, po kterou zasedání jejich jest ukončeno nebo odročeno.
Zajímavou zprávu o stálém výboru přinesly některé denní listy: stálý výbor prý se ustavil 9. července 1923 a konal do rozpuštění Národního shromáždění jedinou schůzi. A teprve po něm sešel se znovu. Bylo-li tomu skutečně tak, pak tu jde o zřejmé překročení právních předpisů, jež upravují organisaci a činnost stálého výboru. Ve dvojím směru: Předně jest velmi pochybno vzhledem k § 54. odst. 4. úst. list., zda může stálý výbor platně fungovat skoro dva a půl roku, když jeho funkční období je ústavou vymezeno na jeden rok. Spíše se zdá, je-li uvedená novinářská zpráva pravdivá, že po rozpuštění parlamentu nebylo ve skutečnosti žádného orgánu zastupujícího zákonodárný sbor. Stálý výbor neučinil na štěstí žádného neodkladného opatření, ač to bylo zamýšleno (prodloužení platnosti zákona z 22. prosince 1921, č. 471 resp. zák. z 12. prosince 1923, č. 259) takže nedal příležitosti ke sporu o platnosti takového opatření.
Druhá diskrepance spočívá v tom, že se měl stálý výbor scházet i v době po odročení a ukončení jednotlivých sněmovních zasedání každých 14 dní. Tak stanoví totiž výslovně § 2. zák. z 15. IV. 1920, č. 327 sb. z. a nař. o jednacím řádě stálého výboru. Poněvadž stálý výbor jest povolán také kontrolovati moc vládní a výkonnou, nemůže být omluvou nedostatek nutnosti neodkladných opatření.
Nevíme je-li citovaná novinářská zpráva pravdivá, jisto však je nepochybně, že členové stálého výboru požívali i po rozpuštění Národního shromáždění práv poskytnutých jim v § 54. odst. 7.
hns.
Citace:
Stálý výbor Národního shromáždění. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1926, svazek/ročník 7, číslo/sešit 4, s. 123-123.