NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Č. 321.

Obecní správa (Čechy): 1. * Všeobecná daň výdělková a zvláštní daň z výdělku podniků veřejně účtujících nejsou jedním druhem daní přímých ve smyslu §§ 80 a 84 česk. ob. zříz. a není proto zákonné překážky, aby daně ty byly podrobeny dle § 84 ob. zříz. obecní přirážce rozličným procentem. — 2. Dozorčí úřad jest po zákonu povolán zkoumati, zda vybírání přirážky obecním výborem usnesené je po zákonu přípustné. — 3. Nerovnoměrné rozvržení obecních přirážek na jednotlivé daně přímé je s výhradou potřebného schválení přípustno vůbec a nikoli jen za předpokladů vytknutých v §§ 76 a 78 obec. zříz.
(Nález ze dne 4. února 1920 č. 830.)
Prejudikatura: K č. 2. a 3. nález ze dne 1. února 1919 č. 695, sbírky č. 25.
Věc: Obec města Chrudimě proti zemskému správnímu výboru v Praze stran obecní přirážky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Obecní výbor města Chrudimě usnesl se dne 29. května 1918, aby k úhradě rozpočtového schodku obecního v r. 1918 vybírána byla 150 proc. obecní přirážka k veškerým státním daním přímým, po zákonu přirážkám vůbec podléhajícím a kromě toho další 20 procentní přirážka ke státní dani výdělkové. z podniků veřejnému účtování podléhajících.
K žádosti obce za povolení přirážek těch zemský správní výbor, smluviv se se zemskou správou politickou, výnosem ze dne 24. května 1919 čj. 41538/VII. povolil, aby obec chrudimská vybírala 150 procentní přirážku k přímým daním za rok 1918 předepsaným vyjímaje daň z příjmu a 5 proc. daň z výnosu budov od daně činžovní dočasně osvobozených, nepovolil však vybírání diferencované přirážky 20 proc. ke státní dani výdělkové z podniků veřejnému účtování podléhajících, ježto zemská správa politická notou ze dne 19. dubna 1919 souhlasu k tomu odepřela. Zároveň prohlásil zemský správní výbor, že obci ponechává se na vůli, zda neuhrazený takto schodek uhraditi chce způsobem uvedeným v přiložené notě finančního ředitelství ze dne 10. října 1918, totiž jednotnou 152 procentní přirážkou ke všem přímým daním, vyjma ony výše uvedené, či chce-li podati stížnost na nejvyšší správní soud.
Zmíněnou notou zemská správa politická prohlásila, že nemůže vysloviti svůj souhlas, aby obci Chrudimské povoleno bylo vybírati žádanou (diferencovanou) obecní přirážku na rok 1918, pokud by nebylo stanoveno při obou druzích daně výdělkové stejné procento.
Stížnost vytýká nezákonnost uvedeného výnosu zemského správního výboru a dovozuje:
Obec Chrudimská nemůže sice pro navrhovanou diferenciaci obecní přirážky k dani výdělkové podniků veřejně účtujících uvésti zvláštní potřebu odůvodněnou dle §§ 76 a 78 ob. zříz.
Toho však není třeba, ježto diferencování přirážek jest dle §§ 80 a 84 ob. zříz. vůbec přípustné, i když tu není zvláštního, v §§ 76 a 78 ob. zříz. výslovně uvedeného důvodu, avšak je tu jiný, stejně význačný oportuní důvod, jehož dlužno ve veřejném zájmu dbáti. Důvod ten spatřuje stížnost v tom, že by zvýšením všeobecné 150 proc. přirážky obecní majetek domovní přirážkami přetížený byl úplně znehodnocen, a že zavedení dalších dávek je nemožno. Volba způsobu, jakým má býti schodek rozpočetní uhrazen, je zůstavena volnému uvážení obecní správy, nadřízeným orgánům správním nepřísluší v té příčině žádná ingerence.
Úřad dozorčí zasahuje neoprávněně do samosprávy obce, odepírá-li povolení diferencované přirážky a nutí-li tak nepřímo správu obecní k nepřiměřenému zvýšení přirážky obecní ke všem daním.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti toto:
Stížnost spatřuje neoprávněné zasahování nadřízeného úřadu samosprávného do samosprávy obce v tom, že úřad ten nepřímo nutí správu obecní ku zvýšení obecní přirážky nad míru obecním výborem usnesenou, když odepírá povolení k jedině možné úlevě ve formě žádané diferencované 20procentní přirážky k dani z výdělku podniků veřejně účtujících.
Výtka ta není důvodná, ježto — jak bylo vysloveno již v nálezu tohoto soudu ze dne 1. února 1919 č. 695/19 — úřad dozorčí jest po zákonu povolán zkoumati, zdali vybírání přirážky obecním výborem usnesené jest po zákonu přípustné, a nelze proto spatřovati neoprávněného zásahu do samosprávy obce, odpírá-li úřad dozorčí povolení k přirážce z důvodu, že není po zákonu přípustna.
Stížnost jest však v jiném směru důvodna.
Žalovaný úřad odůvodňuje svůj zamítavý výrok poukazem k tomu, že zemská správa politická odepřela souhlas k povolení 20 proc. diferencované přirážky k dani z výdělku podniků veřejně účtujících, sdílí tedy stanovisko zemskou správou politickou, ve věci zaujaté. Bylo tedy žádané povolení přirážky odepřeno z důvodů politickou správou zemskou uvedeného t. j. proto, že obecní výbor nestanovil pro oba druhy daně výdělkové stejné procento.
Odůvodnění toto lze chápati v ten smysl, že dle právního názoru žalovaného úřadu není nerovnoměrné rozvržení obecní přirážky na jednotlivé druhy daní přímých zásadně přípustno kromě případů v zákoně výslovně vytknutých. Tento právní názor jest však mylný, jak nejvyšší správní soud v nálezu shora uvedeném byl blíže dovodil, vyloživ zákon v ten rozum, že zásadní platnost ustanovení § 84 ob. zříz. není omezena na případy v §§ 76 a 78 ob. zříz. uvedené a že tudíž nerovnoměrné rozvržení obecních přirážek na jednotlivé daně přímé jest s výhradou potřebného schválení přípustno vůbec a nikoliv pouze za předpokladů v §§ 76 a 78 ob. zříz. vytknutých.
Odůvodnění, jímž politická správa zemská svůj výrok opřela a k němuž zemský výbor správní se připojil, lze však chápati i v ten smysl, že dle právního názoru těchto úřadů nejde při všeobecné dani výdělkové a dani z výdělku podniků veřejně účtujících o dva různé druhy daní, nýbrž toliko o pouhé dvě formy daně jediné, takže by se zatížení jejich různým procentem přirážky obecní příčilo ustanovení § 84 obec. zříz., jež dovoluje toliko diferencování mezi jednotlivými »druhy daní přímých«. Leč ani tento právní názor nelze uznati správným. Zákon o os. daních již zevně rozlišuje obojí daň výdělkovou stanovením samostatných norem pro každou z nich ve zvláštní kapitole, podobně jako pro jednotlivé druhy daní osobních.
Obě daně výdělkové liší se však i svou vnitřní podstatou. Daň z výdělku podniků veřejně účtujících vyměřuje se určitým procentem na základě skutečného výnosu podniku dle jeho bilančního přebytku. Při jeho zjištění hledí se k individuálním poměrům poplatníka, zejména k úrokům pasivním, čímž daň tato přibližuje se dani z příjmu.
Všeobecné daně výdělkové vyměřují se naproti tomu nikoliv ze skutečného výnosu, nýbrž dle prostřední a poměrné výnosnosti, vyšetřené na základě určitých vnějších známek.
Pro tuto podstatnou různost v základu pro vyměření nutno pokládati každou z obou daní výdělkových za zvláštní druh daní přímých, jichž společná povaha jeví se jen v tom, že obě jsou daněmi z výnosu podnikání živnostenského nebo jemu podobného.
Že by zemský správní výbor snad odpíral žádané povolení diferencované přirážky k dani z výdělku podniků veřejně účtujících z nějakých důvodů vhodnosti, nebylo v naříkaném rozhodnutí ani v notě zemské správy politické nikterak naznačeno. Nelze tudíž naříkanému rozhodnutí důvodu takového podkládati a nejv. správní soud nemůže se zabývati otázkou, zdali a do jaké míry by snad naříkané rozhodnutí s hlediska účelnosti mohlo býti ospravedlněno.
Naříkané rozhodnutí spočívá na mylném výkladu zákona a bylo proto jako nezákonné dle § 7 zák. o správním soudě zrušeno.

Citace:

č. 321. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 131-134.