K právním pramenům babylonsko- assyrským.

Dr. Jos. Klíma (Praha).
Ve svém článku »Nové úkoly a směry právních dějin antických«, uveřejněném v č. 9.—10. min. ročníku tohoto časopisu, zmínil jsem se, že novými vykopávkami na půdě, kde kdysi vládly mocné říše mezopotamské — Babylonie a Assyrie — dostalo se nám možnosti do značné míry rekonstruovati obraz života v těchto zemích. Nás bude zajímati přirozeně rekonstrukce právního života dávného Orientu, jenž je nám zachycen na právních památkách babylonských a assyrských, z nichž nejstarší se datují již z 3. tisíciletí př. Kr., nejmladší pak sahají až do 1. stol. př. Kr.
Na právních památkách babylonských, jež systematicky rozdělujeme do 3 časových oddílů — doba starobabylonská, středobabylonská a novobabylonská — jakož i na právních památkách assyrských, lze pochopiti základní zásady práva dávného Orientu a jich poznáním lze si usnadniti studium pozdějších vlivů na právo římské, jež od dob Mitteisových stává se stále aktuálnějším. Jen přesná znalost těchto vlivů a pramenů, z nichž tyto vyšly, nám umožní plné pochopení základů dnešního práva a v mnohém i četných institutů jeho samotného.

I. Doba starobabylonská.

(1. Její politický a ethnografický charakter.) Dobou touto, kterou počínají nejstarší dosud známé dějiny světa, nazýváme ono období, jež je zahájeno t. zv. první dynastií z Uru a trvá až do vpádu barbarských tlup Kassittů. Pro toto období stěží můžeme určiti časové východisko. Jako závěr se udává vpád Kassittů, 1 po němž se začíná období t. zv. středobabylonské. První historicky dokazatelnou osobou byl jakýsi Mesilim, jenž zakročoval ve sporu města Lagaše a Ummy o hranice jich ob- vodů. Lze míti za to, že žil asi ve 3. stol. IV. tisíciletí př. Kr. 2
Dobu starobabylonskou lze politicky — a jak ještě poznáme — i v právních památkách rozděliti na dvě období: před Hammurabim, jež je sice časově delší — dokumentárně je můžeme sledovati po více než 1300 let — ale významem nedosahuje mnohem kratšího období dynastie Hammurabiho, jež jak politicky, tak i hospodářsky a právně zvedla úroveň své země na takovou výši, s jakou se již nesetkáme nikde v tehdejším starověku. Bylo by ovšem vzdáleno účelům tohoto článku věnovati podrobnější zájem politickým otázkám a vývoji starobabylonské říše — kde lze odkázati na citované již dílo Meissnerovo — a stačí tu snad jen stručně se zmíniti o tom, co podle mého mínění nejvíce tuto dobu charakterisuje.
Mám na mysli zápas mezi dřívějšími obyvateli Babylonie Sumery a nové pronikající rasou semitskou, zmocňující se nejprve severních krajů babylonských a vytlačující pak i jižní Sumery. Byla to jistě úrodná půda babylonská, »černá země«, jež přilákala tyto Semity z arabských pouští; tuto touhu podporovala mladost jejich rasy, zcela odlišné od Sumerů, jejichž původu více neznáme, ale u nichž již fysiognomie je naprosto odchylná od rasy semitské; 3 obě tyto složky vedly Semity k vítězství, ale k vítězství toliko fysickému. Neboť se sklánějí před mocnější a jemnější kulturou sumerskou, přejímají sumerské klínové písmo a mnoho sumerských výrazů do své řeči. 4 Ještě za Hammurabiho řečí přečetných smluv, zvláště z jižní Babylonie, je sumerština, jež zvláště dlouho udržuje se v kultu, 5 i v době, kdy jak obcovací, tak i spisovnou řečí je již akkadština. 6 Trvalo tedy staletí, než na půdě babylonské zdomácněla nová rasa semitská, Akkadové, do té míry, že vtiskla celému životu babylonskému, veřejnému i soukromému, svůj specifický ráz. Teprve oni jakoby rozproudili krev v žilách babylonského obchodu, teprve jejich přičiněním Babylonie strhuje na sebe udávání tónu hospodářským stykům celého předního Orientu; za jejich vlády — hned od začátku 2. tisíciletí — Babylon se stává obchodním střediskem, nebo — lze-li to vyjádřiti podle usancí orientálních — stal se nejrozsáhlejším bazarem, kde rasa semitská — pro obchod přímo od přírody zvláště nadaná — stýkala se s příslušníky všech blízkých i vzdálených zemí, kteří jednak přinášeli do Babylonie bohatství, jednak odnášeli domů a dále šířili slávu a moc nově vznikající veleříše. 7
(2. Starobabylonské prameny právní.) Velmi brzy se v Babylonii stává vedle obyčeje pramenem práva zákon, jenž ovšem se zde rodil za jiných podmínek než v pozdějším klasickém starověku. 8 Byl to božský původ každého zákona, jenž zmocňoval pouze panovníka jakožto zástupce božího na zemi k vyhlašování zákonů 9 a vylučoval proto jakékoliv spolupůsobení laického živlu na tvoření zákonů. Kdežto v jiných zemích orientálních i obsahově tvořily zákoník vedle předpisů právních také předpisy sakrální a morální (zvl. zákonodárství židovské, indické a ve středověku i v islamu), ve starobabylonské době se setkáváme s nimi nejvíce ještě v právních památkách jen sumerských.
Nejstarším 10 historicky prokazatelným zákonodárcem byl Urukagina z Lagaše, asi z r. 2800 př. Kr., jenž se proslavil jako první sociálně založený zákonodárce, neboť »zavedl svobodu. 11 Sirotkům a vdovám mocný neuškodil. Jeho zákony byly původu božského. 12 Sloužily hlavně k tomu, aby sociálně slabší vrstvy byly chráněny 13 před přehmaty kněží a úředníků a aby byl učiněn konec zneužíváním soudních a sakrálních rozhodnutí. V postavě Urukaginově se shledáváme tedy s prvním velikým reformátorem, jehož dílo ovšem bylo zničeno po porážce Urukaginově od Lugal-Zaggisiho. 14
Následující století vládla pak dynastie akkadská (kol roku 2637—2957?), jež uváděna je jen proto, že její panství znamená první průlom do dotud neomezené suverenity řeči sumerské. V této době začínají v písemných památkách — tabulkách — se ukazovati první stopy akkadštiny. Ovšem hlavní památka této doby, mající význam pro právní historiky, obelisk Maništusův, jenž je celý vyplněn údaji o právních obchodech nemovitostmi 15 a jenž měl podobnou funkci jako pozdější »kudurru«, o nichž bude ještě pojednáno, byl zcela ještě sumerský.
Další dynastie — čtvrtá z Uruku (kol r. 2456—2427) — zajímá nás svým členem Gudeou, velkým reformátorem na poli práva soukromého i veřejného; přeložil soudní jednání do chrámů, rozhodováno bylo kněžskými soudci. Jeho největší snahou bylo však, aby vůbec zamezil všem sporům. 16
Veliký význam má se stanoviska právní historie období třetí dynastie z Uru (2294—2187), do něhož bývá kladen vznik t. zv. sumerského zákoníku. 17 Toto označení je dnes vztahováno na dva druhy fragmentů, z nichž jeden, z Uruku, je o 9, druhý, z Nippuru, asi o 18 paragrafech. Snad jde o dvě právní sbírky, snad, což je pravděpodobnější, jen o dvě redakce téhož pravotvorného díla. Vedle sumerského zákoníka přichází nám v této době tabulka krále Lipit-Ištara z Isinu o smlouvách trhových a uschovacích. Největší potíží u těchto sumerských právních památek je zjistiti teritoriální rozsah jejich působnosti. Šlo tu velmi pravděpodobně o práva městských státečků, z nichž tehdy byla složena země (jako tomu bylo u řeckých πόλεις ). 18 Ovšem vývoj směřoval k vytváření větších správních celků a tím i větších přáních oblastí. 19 Další prameny právní z této doby nacházíme v řadě tabulek, jež zahrnujeme názvem »ana ittišu«. Jsou to sbírky formulí, zvykových i z konných norem, sloužící potřebě písařů a psané již vesměs dvojjazyčně. 20
Zmíněné fragmenty sumerského zákoníka mají značnou podobnost v t. zv. sumerských rodinných zákonech, které již dříve před jejich objevením byly nám známy. 21 Bohužel málo tabulek, obsahujících právní jednání uzavírané v této době v rámci uvedených zákonů, nám nedovoluje vytvořiti si jasnou představu, do jaké míry se shodovala teorie (t. j. zákoníky) s praxí (t. j. především se smlouvami). 22 Leč i přes to můžeme dobu panování této dynastie pokládati za poslední rozmach sumerské kultury, jež se nám tu ukazuje ve zvláště příznivém světle; právní památky, zákoníky i tabulky se smlouvami nás poučují, jak bylo již značně vyvinuto právo soukromé i procesní a jak pokročilé byly tehdejší poměry hospodářské. 23
Tato zákonodárná činnost panovníků třetí dynastie z Uru došla svého pokračování, vyvrcholení a nejušlechtilejšího výkvětu za doby panování t. zv. první dynastie babylonské, 24 hlavně za vlády jejího nejvýznačnějšího člena Hammurabiho. Už ve smlouvách z doby jeho předchůdců se shledáváme s tím, že jsou provedeny podle ustanovení královských, 25 stejně jako jinde je zase odvolání na vytvoření právní sbírky. 26
(Pokračování.)

K právním pramenům babylonsko-asyrským.

Dr. Jos. Klíma.
(Pokračování.)
Jak bylo již uvedeno, nejčelnějším panovníkem této dynastie a vůbec celé Babylonie po všechny časy byl Hammurabi, jenž zlatým písmem vryl své jméno nejen do dějin své říše, ale i do dějin světových a svým zákoníkem, jedinečným to projevem jurisprudence dávného Orientu, dosud nejstarším kodifikačním dílem světovým, o půldruhé tisíciletí starším předchůdcem XII římských tabulek se zapsal nesmazatelně i v právní historii. Jak bylo již poznamenáno, 27 účel zákona byl vyjádřen slovy: »Aby neškodil silný slabému« a v závěru »aby nebylo ubližováno vdovám a sirotkům«.
Zákoník byl publikován tak, že byl vyryt na kamenné sloupy, které byly dovezeny přednějším městům babylonským; původní zákoník byl vryt na dioritový, asi 2 1/4 m vysoký sloup, jenž byl postaven 28 v Sipparu, odkud byl kol r. 1156 př. Kr. odvlečen elamským králem Šutruk-Nahhuntem I. do elamské metropole — Sus, v jejichž zříceninách byl nalezen v zimě 1901/2 de Morganovou výpravou. 29 Byl ještě ve stavu téměř neporušeném; toliko spodní část přední stěny byla vyhlazena a tím asi 1/6 celého zákoníku zničena. 30 Jinak celý text zákoníku je dobře čitelný; prvním, kdo jej přečetl, transkriboval a vydal jeho překlad, byl člen jmenované delegace P. V. Scheil. 31 Od té doby ovšem vyšlo již mnoho transkripcí i překladů Hammuribiho zákoníku, 32 jehož objev byl podnětem k velikým vědeckým pracem nejen assyrologů, ale zajímal i stoupence jiných odvětví vědy.
Zákoník se rozděluje podle odhadů Scheilových mimo úvod a závěr na 282 paragrafy. 33 Přední strana sloupu nese na vrcholu relief představující Hammurabiho, jenž přejímá z rukou boha Bêla zákony, čímž je zdůrazněn božský původ zákoníka; ostatek této strany je vyplněn 16 sloupci s textem předmluvy a 65 paragrafy, 34 po nichž následuje ono ohlazené místo, na němž bylo dalších 7 sloupců asi s 35 paragrafy. 35 Zadní strana obsahuje 28 sloupců s ostatními 182 paragrafy a doslovem zákoníka. 36
Všimněme si nyní systematicky zákoníka. Po úvodu, v němž je zdůrazněn jeho božský původ, jeho sociální účel, unifikační snahy zákonodárcovy i ona okolnost, že je psán v řeči lidu, t. j. akkadsky, začínají partie z práva procesního, pak následují některá ustanovení trestněprávní. Po nich se pojednává o lenních poměrech vojenských, další paragrafy upravují poměry agrární a u nich právě přichází ona mezera. Po ní následují předpisy o zápůjčce, smlouvě společenské a o obchodování s maloobchodníky. Obsahová souvislost je pak přerušena 4 paragrafy o ručení hostinské a vozky za delikty, načež pokračují opět předpisy soukromoprávní, paragrafy o depositu. Velmi podrobná jsou ustanovení práva rodinného, tvořící téměř čtvrtinu zákonných ustanovení (68 paragrafů). Další ustanovení jsou opět trestně právní a obsahují připomínky o náhradě za zranění. Následují tarify pro mzdy při nájmu osob, zvířat a lodí. Poslední paragrafy pak jednají o otrocích. Zákoník je uzavřen velkou oslavou Hammurabiho, jenž se tu nazývá opravdovým otcem svých poddaných, a zákazem změny a porušení zákoníka, za něž svolává Hammurabi na rušitele nejhorší strasti a kletbu boží. 37 Nás bude zajímati ještě otázka vzniku tohoto slavného zákoníka. Je jisto, že není naprosto originálním výtvorem Hammurabiho nebo nějaké komise, nýbrž Hammurabi jednak dal sebrati vše, co dosud platilo jako právo zvykové, jednak — k tomu svádí namnoze nesystematika zákoníku — dal snésti všechny starší zákony, změnil je nebo přidal k nim určité dodatky, případně nechal úplně beze změny, 38 jak toho vyžadoval změněný nebo zcela nový právní stav. Mluvíme v tom směru o interpolacích v Hammurabiho zákoníku. 39 Tím si vysvětlíme četné protivy a odpory a málo systematiky, jež konečně význam Hammurabiho díla o mnoho nezmenšuje.
Význam zákoníku byl neobyčejný jak do časového, tak i místního rozsahu platnosti. Byl všeobecně pokládán v době svého vzniku i o staletí později za nejdokonalejší pramen práva. Svědčí o tom četné opisy nejen z doby starobabylonské, ale i středo- a novobabylonské i assyrské. Zákoník platil i v zemích, jež sice politicky jen na krátkou dobu podlehly Babylonii, ale v kulturním směru daly se jí ovládnouti pro vždy; nejlepším dokladem pro to je Elam, kde vedle nálezu samotného sloupu s textem zákoníka dochází i k nálezům fragmentů zákoníka, ano i z doby před zavlečením stely Hammurabiho do Sus. Rovněž veliký vliv měl zákoník na zákonodárství židovské, hledají se doklady ke srovnání zákoníku Hammurabiho i s římskými XII tabulkami, což ovšem nemá značné vědecké ceny. 40 Náš zákoník stojí však zvláště nad židovským velmi vysoko, již proto, že přímo z něho vane světovost a velkorysost života babylonského, vyspělá kultura a na svou dobu obdivuhodná dokonalost státního zřízení, proti čemuž přece všechen život israelitský, soukromý i státní, se pohyboval jen v úzkých hranicích. 41
Hammurabiho vláda, jež znamenala zénit dějin babylonských a bohatý pramen pro právního historika, stvořila skutečně monumentům aere perennius. Již nikdy potom se nesetkáváme v babylonských dějinách s tak geniální postavou, jako byl Hammurabi. I celá doba novobabylonská, jež — jak poznáme — opět vysoko povznesla hlavně po kulturní stránce celou zemi, znamená jen jakousi renaissanci 42 v dějinách babylonských. Za nástupců Hammurabiho říše se stává předmětem nájezdů okolních kmenů, hlavně Chattijců a Mittanijců, boje s nimi vyčerpávají babylonskou sílu, mnoho dříve slavných měst se ocitá v rozvalinách, 43 a tak ani není divu, že takto seslabený národ podléhá barbarům, přicházejícím s čerstvými silami kol r. 1760 př. Kr. — tedy necelá dvě století po Hammurabim — a zasazujícím poslednímu zbytku babylonských sil smrtelnou ránu. Jsou to Kassité, kteří s vůdcem Gandašem se zmocňují nejprve severní Babylonie, pak střední a nakonec i pobřežní, aby je podrželi v moci po 576 let. Tuto dobu nazýváme středobabylonskou. 44

II. Doba středobabylonská.

Nastává doba politického i kulturního úpadku země, ještě do nedávna kvetoucí, úpadku, o němž si nemůžeme učiniti zcela jasných představ, poněvadž se nám zachovalo poměrně velmi málo pramenů. Lze říci tolik, že hlavně v prvních stoletích vlády Kassitů se plně využívalo dědictví babylonské dynastie a to ve všech směrech životních potřeb. To ovšem znamenalo, že noví vládci podléhají silnější kultuře země, již se jim podařilo mocensky ovládnouti.
Také právní život této doby zachovává tradici starobabylonskou; pokud máme zachovány současné smlouvy, můžeme na nich jasně pozorovati vliv Hammurabiho zákoníka. 45 Lze vůbec říci, že pokud jsou v této době stopy po duševním životě, jsou vesměs v kolejích dřívější, starobabylonské éry, neboť zvláště prvních 350 let panství nových vládců se vyznamenávalo hlubokým mlčením. Této skutečnosti jest tím více litovati, poněvadž doba středobabylonská představuje nám období největšího rozšíření řeči babylonské. Dosvědčuje to bohatá korespondence mezi vládci kassitskými (Kadašman-Illil I., Burnaburiaš II., Kadašman-Turgu, Kadašman-Ellil II.) a egyptskými faraóny (Amenophis III., IV., Ramses II.), jež byla spíše obsahu soukromého (sňatkové návrhy, dary), než politického (smlouvy). 46 Byla vedena výhradně babylonsky, stejně jako korespon- dence s panovníky hattijskými. Babylonština se stala tedy v této době řečí diplomatickou. 47
Takřka výlučným typem právního pramene této doby není již hliněná tabulka, jež oživuje až před vznikem éry novobabylonské, nýbrž t. zv. kudurru, t. j. mezní kameny. Pro pochopení jich významu a účelu musí býti předesláno, že většina pozemků byla v kollektivním vlastnictví, t. zv. sippe, nebo různých místních svazů. Při přechodu nemovitosti z vlastnictví kollektivního — zpravidla darováním královým — do vlastnictví individuelního, s čímž bývalo spojeno i osvobození od různých veřejných břemen, byly tyto »kudurru« stavěny na polních mezích. Postavení takového mezního kamene mělo jednak účel symbolický, t. j. ochranu ohraničeného pozemku, jednak účel sledovati princip formální publicity, neboť teprve postavením takového »kudurru« nastaly účinky neomezeného vlastnictví vůči všem třetím. 48
Naproti tomu účinky jen inter partes měly t. zv. listiny určující hranice, dochované v mnohem menším počtu než kudurru. Byly to hliněné tabulky, vyhotovené dvojmo a opatřené pečetí, což bylo podmínkou jejich pravoplatnosti.
Jak patrno, památky doby středobabylonské nás nemohou uspokojiti. Bylo by již jen náhodou, kdyby novým vykopávkám se podařilo tuto dobu osvětliti. (Dokončení.)

K právním pramenům babylonsko-assyrským.

Dr. Jos. Klíma.
(Dokončení.)

III. Doba novobabylonská.

(1. Politický vývoj země.) Po pádu vládců kassitských je zmítána Babylonie stálými nájezdy jednak Elamců , jimž dosti dobře čelil ještě Nebukadnezar I., jednak aramejských Nomadů; avšak největším nepřítelem Babylonie byli sousední Assyrové, jimž šlo především o bohatou a úrodnou půdu a jichž četné pokusy o její dobytí skončily nezdarem. Tiglatpilesar dobyl Babylonu, vstoupil na babylonský trůn pod jménem Pûlû a změnil Babylonii na pouhou provincii assyrskou, spojiv obě země v personální unii. S malou episodou za Merodachbaladana vládci assyrští drželi Babylonii až do r. 625, kdy chaldejský vůdce Nabopolassar ji prohlásil opět za samostatnou. Jeho syn Nebukadnezar ještě zvětšil a proslavil dědictví otcovo (604—561), ale již další panovník Evil-Merodach byl svého děda nehodným a po třech letech vlády sesazen (561—559); po něm nastoupivší jeho švagr Neriglissar brzy zemřel (556) a vláda přešla na babylonského kněze Nabonida, jenž byl sice velmi proslulým archeologem a kronikářem, avšak velmi neobratným politikem, jenž nepostřehl ani velikého nebezpečí, hrozícího z mladé, silou kypící říše perské. To bylo osudné pro obnovenou samostatnost babylonskou, jež byla prohrána v bitvě u Opisu r. 539. Babylonie, stejně jako později Egypt, se stala pouhou provincií perskou. 49
(2. Právní prameny novobabylonské.) Je velmi zajímavé, že toto období, zabírající něco více než 100 let, je tak bohaté na tabulkový materiál, dovolující nám učiniti si téměř úplnou představu o právním a hospodářském tehdejším životě, že nikdy před tím ani potom ve starověku nenacházíme podobného zjevu. 50 Tento materiál nám tak dokonale osvětlil dobu od vlády Nebukadnezarovy (asi od r. 585) až do smrti Dareia I. (r. 485), že můžeme sledovati vývoj, vzestup i pád jednotlivých babylonských rodin, bank a obchodních domů ve všech jejich právních a hospodářských stycích. 51 Ale ještě za vlády perských panovníků je doména klínopisných tabulek nedotčena, zachycuje nám věrně současný právní život. 52
Bohužel je velikou škodou, že tento téměř nepřeberný materiál tabulkový nemůžeme srovnati s nějakými normami positivního práva. Jest toho tím více litovati, že došlo by se tu jistě k výsledkům nadmíru zajímavým, neboť od dob Hammurabiho nastalo již mnoho změn: jak v terminologii právnické, tak ve formách smluv, i když nadále byl velmi pečlivě opisován. Jedno však zůstalo stále stejné, nutnost každé právní jednání provésti ve formě písemné; tím je nám vysvětlen onen neobyčejný počet zachovaných novobabylonských tabulek.
Leč přece i tento nedostatek je zmírněn nálezem jediné, velké, bohužel silně poškozené tabulky, jejíž text, rozdělený do 6 sloupců, z nichž přes polovinu je v čitelném stavu, po přečtení přivedl assyrology k přesvědčení, že tu jde o novobabylonský zákoník, nebo aspoň o návrh k němu. 53 Zachovaný text dá se rozděliti do 12 paragrafů, 54 lze tedy míti za to, že celková předloha obsahovala kolem 16 paragrafů, že tedy buď byla jen novodobým doplňujícím návrhem k Hammurabiho zákoníku, na jehož změnu Hammurabi stanovil tak těžkou sankci, nebo že jde o část návrhu, případně již zákoníku samého, jejž vyvolaly v život potřeby doby, silnější nad sankce Hammura- biho. Rozhodně tu již nešlo o opis Hammurabiho díla, jednak pro jinou formální úpravu, jak byla již zmínka, jednak i proto, že některá ustanovení nového textu přímo Hammurabimu odporují. 55
Poněvadž tu jde o jediný pramen positivního práva celé novobabylonské doby, mám za vhodno aspoň v hlavních rysech projíti jednotlivými ustanoveními tohoto fragmentu. První paragraf je téměř úplně rozbit; podle zbytku textu lze souditi, že se v něm jednalo o smlouvě pachtovní (podobně § 46 Ham. zákoníka), stejně tak v lépe již zachovaném § 2., kde právo starobabylonské se kryje s novým (§ 42 Наm. zák.). § 3 stanoví náhradu škody od toho, jenž opomenutím náležité péče neopravil v hrázi trhlinu, jíž protékající voda zničila majetek sousedův (srv. §§ 53, 55 Ham. zák.). § 4 je opět ve většině textu tak poškozen, že nedává dobrého smyslu. Jako jsme vděčili § 7 Ham. zákoníka, že nařízením písemné formy smluv pod sankcí trestu smrti uchoval nám tolik smluv, tak obdobu tohoto ustanovení, jež mělo v zápětí stejné účinky, obsahuje § 5, kde se stanoví, že každý, kdo kupuje zlato, stříbro, otroka, otrokyni, ovci, osla nebo vůbec něco živého, bez svědků a bez úmluvy, má býti jako zloděj usmrcen. Další ustanovení našeho fragmentu obsahuje ručení za evikci při prodeji otroků (srv. § 279 Ham. zák.). § 7 obsahuje ustanovení trestní: zákaz krádeže dříví, na niž uložena pokuta ve výši trojnásobné hodnoty ukradené věci. 56 Od § 9 počínaje je vyplněn ostatek fragmentu předpisy práva manželského a dědického. Zde jsou nejpodstatnější odchylky od práva starobabylonského. Právo novobabylonské, až na nepatrné výjimky, nezná kup ženy 57 a jitřní dar, což vyplývá ze společenského vzestupu ženy, jež přestala býti předmětem koupě, ale stala se svobodnou osobou. 58 § 10 dovoluje přiměřené zmenšení slíbeného obnosu věna, jestliže jmění tchánovo se zmenší, aniž tato okolnost může býti důvodem k rozloučení manželství. Následující paragraf pamatuje na případ, kdy žena umírá bezdětná; tu její věno spadne zpět na otcovský dům. A naopak, zemře-li manžel, dostane vdova — i bezdětná — zpět svoje věno a podrží i dary, jež obdržela od manžela. Zde je podstatný rozdíl proti zákoníku Hammurabiho, kde bezdětná vdova s dětmi se chce znovu provdati. Do- stane zpět své věno i dary manželovy a smí se provdati. V dalším textu následuje mezera 31 řádek, takže úplně můžeme sledovati opět až paragraf 15, kde se mluví o tom případě, kdy vdovec s dětmi se po druhé ožení a v novém manželství má opět děti. Po jeho smrti dostanou děti z prvního manželství 2/3, děti z druhého manželství 1/3 jmění otcovského domu. Toto ustanovení opět odporuje zákoníku Hammurabiho (§ 167), podle něhož děti především dědily věno svých matek a pak rovnoměrně jmění otcovské. Následující paragraf, jenž jistě byl ještě na posledním sloupci, je ztracen. Je ztraceno také datum, z něhož je zachováno pouze místo vydání zákoníku. Byl to Babylon.
Pod vlivem těchto norem se vytvářel právní život posledních století trvání babylonské kultury. Dochází ještě plného rozvití za perských panovníků a udržuje se až do panství Parthů, odolávaje i kultuře hellenistické. Teprve Parthové v 1. stol. př. Kr. arameisujíce zemi, zdolávají kulturu klínového písma a hliněných tabulek.

B. Právní prameny assyrské.

Ačkoliv veškerá kultura Assyrie 59 byla pod vlivem kultury babylonské, a to i v době, kdy Babylonie byla politicky Assyrií podrobena, a ačkoliv právní historik je i co do počtu i co do rozmanitosti právních památek assyrských dosud nalezených mnohem méně uspokojen než při babylonských, přece setkáváme se i zde s památkami eminentně důležitými a osvětlujícími šťastnou náhodou právě onu dobu, kdy materiál babylonských právních památek je nejchudší, — dobu kassitskou.
Již z doby kol 2000 let př. Kr. zachovaly se nám tabulky s textem, ukazujícím, že jde o soukromoprávní jednání. Tabulky tyto se nenašly přímo v mateřské zemi, nýbrž v assyrských osadách v Malé Asii, v Kapadokii, podle níž se jim obecně říká kappadocké. 60 Dosud bylo velmi obtížno rekonstruovati obraz právního života assyrské výspy v Malé Asii, ale lze plným právem očekávati, že nálezy prof. Hrozného vnesou do věci náležité světlo, 61 neboť z dosavadních tabulek pouze tři fragmenty mohou zajímati právního historika; obsahují ustanovení procesní.
Zato naopak máme velmi dobře zachováno z vykopávek v Aššuru několik fragmentů, na nichž asi v 90 článcích je formována značná část právního života assyrského: manželství, vlastnictví, mzdy a právo trestní. Povaha těchto fragmentů, totiž otázka, zda jde o zákoník nebo o soukromou sbírku právních naučení, dosud není zcela vyjasněna, 62 stejně jako je dosud nerozhodnuto, ze které doby pocházejí. 63
I když tedy nejde v našem případě o zákoník, poněvadž ve fragmentech jsou řešeny příliš speciální případy, kdežto zákoník upravuje vždy určitou látku zcela obecně, přece jde o právní památku velmi důležitou, již možno významem v oboru práva babylonsko-assyrského postaviti hned za zákoník Hammurabiho. 64 Je tedy pro doplnění hlavních rysů tohoto práva nutno podati aspoň v mezích tohoto příspěvku nástin jmenované právní assyrské památky.
Sledujeme-li rozdělení Schroedrovo (srv. dolejší poznámku 81), bude nás z něho zajímati tabulka č. 1., 2. a 6. Ostatní tabulky jsou nepatrné, nesouvislého a různorodého obsahu. Tabulku č. 1 65 můžeme nazvati právní knihou žen a zvl. manželek. V jejich ca 60 paragrafech 66 je především probráno právo manželské, hlavně majetkové právo (§§ 1—46), závěr tvoří normy trestní (§ 47—finis) na trestné činy spáchané proti manželkám a jimi samými. Manželství se uzavíralo buď na základě smlouvy, nebo — u vdovy — dvouletým pobytem u nového manžela. Forma manželství byla dvojí, buď volnější pro ženu, jež i po sňatku zůstane v domě otcově, nebo tužší, kdy odchází do domu manželova. 67 První forma je nesporně starší a vzbuzuje domněnku, dnes již hojně zastávanou, že tu jde o přežitky dávného práva assyrského. 68 Odchází-li žena k manželovi, při- náší mu věno (t. zv. širku), zůstává-li u rodičů, přináší jí obvěnění (t. zv. nudunnu), avšak ručí v tomto případě za dluhy manželovy. Žena, jež odešla do domu manželova, zůstává v něm i po jeho smrti a jest jí živiti děti. Před jeho smrtí nesmí manžela opustiti proti jeho vůli. 69 Leč i manželka, zůstavší v domě otcovském, je vázána přísnými tresty zachovávati věrnost. Jako zvláštní druh manželství je zde uveden levirát, tolik obvyklý v zákonodárství Mojžíšově. 70 Normy manželské se končí předpisy o obleku žen, zvl. závoji, se stanoviska kulturně-historického nadmíru zajímavými. Vedle toho jsou na této tabulce také ustanovení trestně-právní. Assyrské právo trestní vyniká totiž zvláštní tvrdostí a krutostí nejen nad mírný zákoník hethitský, 71 ale ostrými tresty, jejich kumulací daleko předčí trestní sazby jeho i samotný zákoník Hammurabiho. Trestnými činy byly: krádež, podvod, vražda, cizoložství, násilné smilstvo, vyhnání plodu, utrhání na cti. Tresty se řídily jednak zásadou odplaty, jednak byly stanoveny tresty jak peněžité, tak tělesné: trest smrti, bití holí (5—100 ran) ; polévání hlavy vroucím asfaltem, kastrace, uříznutí nosu, uší, rtu, prstu, ruky, odsouzení k nuceným pracím. V případě krádeže, zmrhání panny a vyhnání plodu byla možná i komposice.
Tabulka č. 2 upravuje právo k nemovitostem asi ve 20 paragrafech. Jsou v nich uvedena hlavní pravidla pro poměry mezi více dědici, o úpravě mezní, o překládání kanálů, o ochraně vlastnického práva. Nejzajímavější ustanovení této tabulky se vztahuje na smlouvu trhovou: nabyvatel pozemku byl povinnen do měsíce od koupi třikráte vyhlásiti převod vlastnictví, při čemž každému oprávněnému bylo dovoleno podati námitky. 72
Obsahem tabulky č. 6 je pak dvousloupcová úprava protiprávního prodeje těch předmětů, které byly dříve odevzdány někomu do zástavy nebo k uschování.
Velmi důležitá otázka, kde tyto normy platily, jaký byl časový a místní rozsah jich působnosti, zůstává bohužel dosud nezodpověděna. Odpověď na ni by nám pomohla rozřešiti i jinou otázku, totiž pod jakým vlivem stála Babylonie v onom období, jež uplynulo mezi pádem Kassitů a vznikem říše novobabylonské. Je jisto, že v těch dobách, kdy v Babylonii vládli buď přímo nebo ve svazku personální unie assyrští vládci, určitý vliv tu assyrské právní zřízení mělo. Ale — ač právě z této doby máme tak málo babylonských dokladů — přece můžeme tvrditi, že tento vliv assyrský byl rázu formálního. Neboť následující doba novobabylonská nám dosvědčuje, že starobabylonská tradice nepřestala v Babylonii působiti. Mimo tyto tabulky nezachovalo se nám již ničeho z positivního práva assyrského, ačkoliv na druhé straně máme z doby 8. a 7. stol. mnoho tabulek s právními jednáními, o nichž bohužel nevíme, podle jakých norem se řídila.

C. Antické právní dějiny a římské právo.

V kapitolách svrchu podaných defilovaly před námi hlavní památky babylonsko-assyrského práva, jednak ty, jež právo tvořily — zákoník Hammurabiho, novobabylonský, assyrský — i ty, jež jsou nám dokladem dávného práva, jak bylo prakticky prováděno — hliněné tabulky se soukromoprávními jednáními nebo s dopisy, osvětlujícími zhusta právo veřejné. V těchto tabulkách byl nám zachycen právní vývoj, jehož nejzazší hranici sice nedovedeme určiti, ale který svým vlivem zasáhl časově daleko přes začátek křesťanské éry.
Než vraťme se k nadpisu závěrečné kapitoly tohoto článku. Co rozumíme antickými právními dějinami? Jsou to dějiny práva, vytvořeného především v zemích kolem Středozemního moře — tedy v území Maloasijců, mezi nimi dnes zvláště největší pozornost poutajících Hethitů, pak v Syrii, jež posledními vykopávkami v Ras Šamra se objeví rovněž ještě v dokonalejším světle, v Palestině s velmi vyvinutým právem israelitským, i v Arabii a hlavně v Egyptě. Konečně z vnitrozemí nutno do tohoto kruhu, jehož jednotlivé články do sebe zapadají jako ve stroji, míti ještě naše Babyloňany a Assyřany a i ty říše, jež tvořily jejich bezprostřední sousedství, jako především Elam. Z evropských zemí nutno tu přirozeně uvésti oblast řeckou, hellenistickou a římskou.
Ovšem pod heslem »antické právní dějiny« nebo »antické právo« nesmíme rozuměti mezinárodní uniformní instituce, společné všem uvedeným národům. Naopak, jako každý z nich střežil svého náboženství a uctíval své bohy, kteří přece měli tolik společného s bohy národa druhého, tak i v jeho jádře vyrůstalo národní právo podobné v mnohém právu sousednímu, buď si od něho vypůjčivší nebo na ně navázavší. Tyto podoby, případně i neshody mezi soustavami právními u jednotlivých národů nutí sice ke srovnávání jich navzájem, ale nikoliv — jak dříve bylo některými právními historiky předpokládáno — k názoru, že tu šlo o jednotné universální právo antické. 73 — Také pod úhlem časového rozdělení vývoje právního v uvedených zemích se nám jeví značná souvislost, poznáváme, že značnou roli hrála tu zvyklost a že, ač národové odcházeli, aby učinili místo novým, přesto jejich dědictví kulturní zpravidla je dále přijímáno a rozmnožováno. Tak mnoho a mnoho dnes ještě nikoliv úplně známých složek pracovalo na právním vývoji, v němž se pak nadále, často dosud nevysvětlitelně, odrážely jejich stopy.
Není tedy divu, že i římské právo, zvláště když říše byla rozšířena daleko do Orientu, jednak zde vůbec nedovedlo zatlačiti hluboko vžité normy práva národního, jednak samo v leckterých situacích mu podléhalo. Než i tak postavení římského práva a římských juristů je jedinečné. Jejich tvůrčí síla a přímo genialita, s jakou dovedli pro nové životní zjevy udávati právní směrnici, jejich přímo juristický cítící mysl a bijící srdce nemá sobě rovných. Jich veliké umění, jež dovedlo i z cizího kovu ukouti ryze domácí dílo — na př. celé námořní právo římské 74 — jež mnoho bylo již napodobeno, nebylo dosud nikdy předstiženo. Římské právo zůstává nejušlechtilejším výkvětem antické jurisprudence, 75 nejdokonalejším vzorem pro všechny časy a jeho tvůrci nejlepšími učiteli právní doktriny všech generací.

Srv. Meissner: Assyrien u. Babylonien I., str. 28. San Nicoló v Beiträge, str. 43, udává přesné datum jejich vpádu a panování v Babylonu (1749—1173 př. Kr.).
Ovšem podle babylonských záznamů lze dojíti až k r. 3900 př. Kr., od kdy vládla t. zv. první dynastie z Uru. Avšak na těchto údajích je mnoho legendárního. Srv. Meissner, l. с. str. 23. Uvedený Mesilim patří již do doby t. zv. druhé dynastie z Kiše.
Srv. vyobrazení hlav sumerských v Heuzly, Catalogue Nr. 93 a 95 a semitských v Banks, Bismya 256, nebo v obrázkové příloze Meissner, l. с. I., obraz č. 5, 6, 7.
Srv. Zimmern: Akkadische Fremdwörter. Se stejným zjevem se setkáváme i v době novobabylonské, kde do babylonštiny opět pronikají výrazy perské a aramejské; srv. San Nicoló: Beiträge, str. 21, p. 3, str. 84, p. 2.
Srv. již pozn. 4 cit. čl. v min. roč.
Vnější výraz a přímo úřední potvrzení za oficielní řeč dal ji sám Hammurabi hned v úvodě svého zákoníka, jak bude ještě později uvedeno.
Dokud věda byla odkázána na zprávy Herodotovy a judských proroků, byla známa jen doba, nazývaná dnes novobabylonskou (začínající panováním Nabukadnezarovým). Teprve klínopisné prameny nás zpravily o tom, že novobabylonská epocha je již jen jakýmsi druhem renaissance. Srv. Meissner: Aus dem altbabylonischen Recht ve sbírce Dei alte Orient VII., 1, str. 3 ns.
Srv. Sommer: Prameny soukromého práva římského, 2. přepr. vyd. str. 41 ns. Zde lze najíti další bohatou literaturu.
Srv. úvod Hammurabiho zákoníka, kde se praví· Annum a Ellil povolali mě, Hammurabiho, vznešeného vládce, bohabojného, abych v život uvedl právo, abych zlé a špatné zahubil, aby mocný nepotlačoval slabého. Rovněž v závěru se praví: Na rozkaz Šamašův, velikého soudce nebe i země, mám rozšiřovat na světě spravedlnost.
Je velmi pravděpodobno, že i hieroglyfické nápisy z doby dávného starověku obsahovaly údaje o právních obchodech, stejně i tabulky ze Šuruppaku. Srv. Meissner: Assyrien und Babylonien I., st. 148.
Tímto výrazem ovšem se rozumí volná disposice jednotlivcova ve sféře právních norem.
Srv. San Nicoló: Beiträge, str. 65; Meissner, l. с. I., str. 148.
Srv. Thureau—Dangin: Sumerische und akkadische Königsinschriften, str. 47.
Panovník z třetí dynastie z Uruku, vládnoucí kol r. 2662—2638. Srv. Meissner: 1. с. II., str. 443.
San Nicoló klade panování do r. 2587—2573 a pokládá jej za panovníka z celé dynastie a vůbec celé t. zv. epochy Sargonské pro právního historika nejdůležitějšího. (Srv. Beiträge, str. 39 ns.)
Gudeova osobnost zůstala zachována skulpturně ve mnoha variantech jako sochy, na př. v assyrském oddělení pařížského Louvre.
Srv. Meissner: l. с. I., str. 149, San Nicoló: Beiträge, str. 66 ns.
Ostatně máme z této doby zachovány přímo četné samostatné fragmenty městských právních knih sumerských. Srv. San Nicoló: Beiträge, str. 41.
Jde tu o zmíněného již Lipit-Ištara, jenž se nám v jiných nápisech představuje jako veliký centralista, jehož cílem byla unifikace práva sumerského i akkadského. Tedy stejná myšlenka, jež se vyskytla o 150 let u Hammurabiho, byla vyjádřena — a to dvojjazyčně (sumersky a akkadský) — již Lipit-Ištarem: »Stanoviti právo v zemi Sumerů a Akkadů.« Srv. Gadd, The Early Dynasties of Sumer and Akkad.
San Nicoló: Beiträge, str. 98, je počítá mezi právní předpisy města Nippuru.
Pro zajímavost — jde o nejstarší známé zákony světa — podávám aspoň ve stručném výtahu ustanovení obou sbírek. První paragrafy sumerského zákoníka mluví o tak aktuelní dnes otázce vyhnání plodu. Sumerský zákoník rozlišuje, což nečiní ani později Hammurabi, zda vyhnání plodu se stalo úmyslně nebo jen nahodile; pokuta za úmyslné byla dvojnásobkem za nahodilé vyhnání plodu. Další odstavec stanoví náhradu za zničení lodi. Odstavec 4. a 5. obsahují předpisy o adopci, hlavně o zrušení adopce se strany adoptátovy a adoptantovy. Další odstavce jednaly o únosu a stanovily trest smrti za únos proti vůli jak rodičů, tak i nevěsty, kdežto při souhlasu nevěsty byl trest jiný, — únosce byl povinen požádati za ruku unesené dcery. Poslední zachované fragmenty jednají o náhradě za najatého osla, jenž zahynul buď náhodou (sežrán lvem) nebo neopatrností. T. zv. Sumerské zákony rodinné mají téměř doslova stejná ustanovení o adopci, pouze se rozlišuje, zda adoptovaný ruší adopční poměr vůči adoptivnímu otci (trestem je prodej do otroctví) nebo vůči adoptivní matce (trestem je vyhoštění z domu a z města). Další předpisy tohoto pramene se vztahují na poměry manželské.
Dochované smlouvy z celého období před Hammurabim bývají rozdělovány do tří skupin časových. První tvoří tabulky z doby předsargonské. Druhou skupinu tvoří listiny zmíněné již dynastie akkadské (doba Sargonská kol r. 2652—2456 př. Kr.), poslední skupinu tvoří právě uvedená doba posargonská, představená vládou třetí dynastie z Uru
Jest jen litovati, že toliko malá část zachovaných pramenů z této doby jest dnes zpracována a zpřístupněna i těm, kdo neovládají klínového písma a řeči sumerské. Většina byla uveřejněna jen v klínopisných autografech. Srv. San Nicoló: Beiträge, str. 40.
První babylonská dynastie, o jejíž časové určení je mezi historiky spor, vládla asi od r. 2100 př. Kr. do 18. stol. př. Kr. a byla vytvořena 11 panovníky: Sumu-abumem; Sumu-la-ilnem, Zabiumem, Apil-Sinem, Sin-muballitem, Hammurabim, Samsu-ilunou, Abi-êšuhem, Anumiditanou, Ammizadygou a Šamšuditanou.
Na tabulkách je to vyjádřeno babylonsky slovy »kîma simdat šarri«, t. j. podle ustanovení královských, což velmi připomíná výraz z listin hellenistických doby diadochů.
Tabulky obsahují výraz »mîšaram šakânu« (dáti zákon) ; srv. k tomu Koschaker: Babylonisch-assyrisches Bürgschaftsrecht. Ein Beitrag zur Lehre von Schuld und Haftung. Str. 10, p. 41.
Srv. pozn. 9 t. čl.
San Nicoló v Beiträge, str. 69, jako datum vzniku Hammurabiho zákoníku uvádí r. 1914 př. Kr. (= 34. rok vlády Hammurabiho).
Loňského roku bylo v tomto časopise vzpomenuto 30. výročí objevu zákonníka Hammurabiho. Srv. Klíma: K třicátému výročí objevu Hammurabiho zákoníka (Všehrd XIII., 1932, 7.).
Je velmi pravděpodobné, že Šutruk-Nahhuntu chtěl na vyhlazené místě zvěčnili své jméno, resp. zásluhy, ale k tomu z neznámých důvodů nedošlo.
Zásluhy Scheilovy vyzvedá v hlavních rysech Cuq, Études, str. VII. ns. Srv. též citovaný článek Klímův ve Všehrdu, kde je zmínka o vztahu Scheilově k našemu národu.
První vydání — Scheilovo — je v Mémoires de la Mission Archéologique de Perse. Týž vydal i v pěkném příručním vydání francouzský překlad — La loi de Hammourabi. III. vyd. 1906. Druhé vydání je Ungnadovo: Keilschrifttexte des Gesetzes Hammurapis; týž spolu s Kohlerem a Peiserem vydali jednak překlad, jednak transkripci zákoníku. Pečlivé je též americké vydání Harderovo: The Code of Hammurabi, King of Babylonia.
Přesný počet paragrafů se nedá určiti, dokud nebude nalezena nějaká kopie zákoníku; než i tak v textu není zevního rozdělení mezi jednotlivými paragrafy; nám je tu jediným vodítkem slůvko »šumma«, značící naše »dejme tomu, že« a odpovídající výrazu sumerskému »tukum-bi« z předhammurabských právních sbírek. Podle něho soudíme, kde vždy začíná nový paragraf. Srv. San Nicoló: Beiträge, str. 71.
Text byl asi vryt, dokud sloup ležel ještě na zemi, takže písmo nejde po šířce sloupu (t. j. vodorovně s niveau), nýbrž po výšce (t. j. kolmo k půdě); celkem — i s řádkami chybějícími — by bylo možno napočítati jich na 3350.
Otázkou mezer v Hammurabiho zákoníku se zabývali četní assyrologové po stránce filologické i právnické. Četnou literaturu o těchto mezerách, jakož i nově nalezených fragmentech duplikátů zákoníka, srv. San Nicoló: Beiträge, str. 80, p. 2, odst. 2.
Hammurabiho zákoník je vystaven v assyrském oddělení pařížského Louvru ve zvláštním salonku, obehnán mosaznou mříží; nevýhodou je, že je velmi špatně osvětlen, takže tomu, kdo chce na něm přímo studovati, nezbývá, než si posloužiti kapesní svítilnou.
Důležitost norem tohoto zákoníku, jenž zůstal v platnosti tisíc let a jímž se řídil celý předoasijský Orient, si vyžaduje, aby aspoň několik nejdůležitějších ustanovení bylo v tomto informativním článku uvedeno. Především ona ustanovení, jež nám vysvětlují, proč se udržel zákoník tak dlouho v platnosti a proč máme zachováno z doby Hammurabiho tolik tabulek se soukromoprávním obsahem nejrůznějšího druhu. Je to shora zmíněná již kletba všem, kdož by chtěli porušiti obsah zákoníka. Jiným důvodem pro dlouhou platnost jeho je asi ona okolnost, že v mnohém zůstalo platno ještě obyčejové právo, jež se vztahovalo i na ony právní instituty, o nichž se zákoník nezmiňuje. Množství zachovaných tabulek, obsahujících soukromoprávní jednání, vysvětluje nám především § 7, kde se nařizovala písemná forma pro právní jednání, uzavíraná se synem nebo otrokem druhého. Rovněž § 128 nařizuje písemnou formu manželské smlouvy. Zvláštní pečlivost se věnovala poměrům agrárním §§ 42—? 100. Hlavně se dbalo toho, aby pachtýř půdu dobře vzdělával. Další paragrafy se obírají právem obchodním, a to obchodními společnostmi a smlouvou komisionářskou, upravujíce povinnosti komisionářovy, zvláště jeho ručení a případy, kdy je osvobozen od náhrady za zaniklé zboží. Pět paragrafů je při této souvislosti věnováno specielně obchodu vinařskému. Další ustanovení se vrací již zase k obecnému právu soukromému předpisy o depositu, jež musí být i uzavíráno před svědky (§ 122), o zápůjčce, o ručení za dluh — dlužník ručí buď přímo svou osobou nebo otrokem. Z manželského práva byl uveden nahoře zásadní § 128 o obligatorní písemné formě smlouvy manželské. Jsou zde smíšeny předpisy civilně i trestně právní, o těchto se však zmíním zvlášť. Zákoník má ustanovení o rozluce § 137 ns. a rozlišuje, zda manželství bylo consumatum nebo pouze ratum a zda se rozlučuje z viny manželovy nebo manželčiny. Od § 162 počíná se právo dědické: Věno manželčino (t. zv. šeriktum) zůstává dětem; nejsou-li děti, vrací se věno tchánovi, jenž vrátí obvěnění; je možná kompensace (§ 164). Dar otcův prvorozenému synovi zůstává navždy; po smrti otcově se tento dělí s bratry jen o movitosti. Vydědění bylo možno jen se svolením soudním, mimo případ opětovného zločinu proti otci. Dále je upraveno právo vdov a sirotků, jakož i manželství svobodného s otrokyni a konečně dědické právo těch dcer, jež se stanou kněžkami Mardukovými. § 185 ns. upravují adopci a povinnosti dětí k rodičům. Ostatní ustanovení soukromoprávní byla již svrchu uvedena. Velmi nesouvisle je podáno trestní právo, jehož jednotlivá ustanovení postupují bez jakékoliv systematiky celým zákoníkem, ale přesto nevyčerpávají všechny trestné činy. Základní ustanovení nalézáme v § 196, zavádějícím poenam talionis (oko za oko), v § 197 (úd za úd) a v §200 (zub za zub). Jinak zabití ani vražda není v zákoníku obecně upravena; je stanoven toliko trest smrti na zavraždění manžela jeho ženou (§ 153) a na nedbalého stavitele domu, jenž se zřítí a zabije majitele domu (§ 229). Trest smrti byl na krádež věcí sakrálních a královských (§ 6), na prodavače věcí nalezených (§ 9), na loupež (§ 22), na ohrožování domácího pokoje — vniknutí do cizího domu (§ 21), na cizoložství, na zmrhání panny vůbec (§ 130), na ženy-běhny (§ 143); zajímavé je, že trest smrti byl — jak již podotčeno — na toho, kdo nedodržel písemné formy smlouvy trhové a uschovací (§ 7) a na křivé svědectví (§ 3), ale na vyhnání plodu byla jen peněžitá pokuta (§ 209). Zákoník zná i tělesný trest: 60 ran bičem za zpolíčkování (§ 202).
Je to vícekrát již citovaný § 7, jenž téměř doslova je převzat z předpisu Lipit-Ištarova. Srv. Boissier: Babylonica 9 (1926), str. 19 ns.
Srv. Koschaker, Rechtsvergleichende Studien zur Gesetzgebung Hammurapis Königs von Babylon, str. 78 ns.; San Nicoló: Beiträge, str. 75 ns.
Srv. San Nicoló; Beiträge, str. 75 ns. Srovnávací práci zákonodárství Mojžíšova, XII. tabulí se zákoníkem Hammurabiho podává Müller: Die Gesetze Hammurabis und ihr Verhältniss zur mosaischen Gesetzgebung, sowie zu den XII Tafeln.
Ocenění kodifikačního díla Hammurabiho podává Kohler—Peiser, Hammurabi’s Gesetze I., str. 137 ns.; srv. též Jirku: Das weltliche Recht im Alten Testament; Jepsen: Untersuchungen zum Bundesbuch. Meissner, l. c. I., str. 165 ns.
Srv. pozn. 7 t. čl.
Na př. Lagaš, Umma, Adab, Kisurra, Šuruppak a j. v.
Pro první informaci srv. Steinmetzer, Über den Grundbesitz in Babylonien zur Kassitenzeit, str. 3 ns.
Srov. The Babylonian expedition of the university of Pennsylvania, vyd. Hilprecht XIV., 41 a 135; německý překlad uveden u Meissnera, 1. c. str. 166 ns.
Tato korespondence se nám zachovala skoro úplně nálezem tabulek, na nichž dopisy jsou obsaženy, u egyptské vesnice El-Amarna, podle níž je zvána také celá doba El-Amarnskou. Srv. Knudzton: Die El-Amarna Tafeln.
Srv. Niebuhr: Die Amarna-Zeit, str. 4, též Meissner, l. с. I., 18 ns. a 166 ns.
Bylo opravdu zvláštní náhodou, že tyto »kudurru« patřily mezi první nalezené památky, popsané klínovým písmem. První nalezen u Bagdadu r. 1800 Michauxem, od té doby jich bylo nalezeno přes 80. Většinou jsou to vápencové sloupy vejčitého tvaru, 25—90 cm vysoké. Vedle klínového textu obsahují ještě obraz bohů nebo démonů nebo různých symbolů, po případě i obraz krále, odevzdávajícího věnovací listinu nabyvateli pozemku. Srv. obrázky u Steinmetzra l. c., str. 14 ns., 17, 19 a 13.
Podrobnosti uvádí Meissner, l. с. I., str. 30 ns.
Ani proslulé Zenonovy papyri z 3. stol. př. Kr. nejsou rovnocenným protějškem, poněvadž mají poměrně málo právnického materiálu. Určitou obdobu lze najíti teprve ve středověkých městských archivech. Srv. San Nicoló, Beiträge, str. 51.
Z ohromné masy nalezených tabulek bylo doposud vydáno asi 6000 klínopisných autografů.
S malou přestávkou kol r. 400, kdy materiál klínopisný — ovšem jen na čas — je nám dochován velmi řídce.
Originál je chován v Britském Museu v Londýně pod inv. č. 82-7-14, 988; po prvé byl uveřejněn od Peisera v Sitzungsberichte der Königlich preussischen Akademie der Wissenschaften. Sitzung der philosophisch-historischen Klasse 1899, str. 823 ns. a znovu s připojením velmi pečlivého kommentáře v téže sbírce Meissnerem 1918, str. 280 ns. pod titulem »Ein Entwurf zu einem neubabylonischen Gesetzbuch«.
Pro rozdělení na jednotlivé paragrafy je nám vodítkem stejný začátek všech vět (šumma amêlu nebo šumma amiltu aššatu, znamenající »jestliže muž, žena, manželka«). Právě tato formální stránka — i přes určité nedostatky slohové — vzbuzuje u San Nicolóa názor, že jde tu o něco více než pouhý návrh k nějaké zákonodárné činnosti, srv. Beiträge, str. 85. Meissner však v posledně citované publikaci má ještě za to, že jde tu je o návrh, a uvádí důvody, srv. 1. c. str. 286, VIII.
Srv. Meissner, Ein Entwurf..., str. 295 ns.
Za tímto paragrafem je prázdné místo, vyplněné toliko slovy: .... »jeho zákon není dokončen a napsán«. Z nich právě Meissner vyvozuje, že jde o pouhý návrh zákoníka.
O postavení ženy velmi obšírně informuje Marx v článku: Die Stellung der Frauen m Babylonien gemäss den Kontrakten aus der Zeit von Nebukadnezar bis Darius (604—485) v Beiträge zur Assyriologie IV., 1.
Jen v jediné smlouvě (Strassmaier, Nebukadnezar 101) dává zeť své tchýni otrokyně a 1 1/2 miny stříbra jako kupní cenu dcery — Meissner tuto výjimku vysvětluje zamilovanosti zeťovou (Meissner, Assyrien und Babylonien, I., 169 ns.)
Říše assyrská byla nazvána podle svého mateřského města Aššuru, dnešního Kalet-Šergat, jejž objevila Deutsche Oriental Gesellschaft v letech 1903—1904.
Nejbohatším nalezištěm byl kraj kolem dnešní Kaisarié, kde v bazaru prodávali domorodci cizincům tabulky; vykopávky, které před válkou tam podnikli hlavně Němci, nesetkaly se s tak pronikavým úspěchem, jaký měla čsl. expedice prof. Hrozného, který kopal na pahorku Kültepe, v němž objevil zříceniny bývalého hethitského střediska Kaneše s bohatým archivem asi o 1000 tabulách.
Sbírka kappadockých tabulek již ohlášená v Geuthnerově edici v Paříži jest očekávána v odborných kruzích s velkým napětím. Dosud známé kappadocké tabulky vydávají Eisser a Lewy s transkripcí, překladem a kommentářem (Die altassyrische Rechtsurkunden, dosud vyšel I. svazek).
Koschaker v Neue Keilschriftliche Rechtsurkunden aus der El- Amarna-Zeit jej pokládá za právní knihu. Stejně i San Nicoló, Beiträge 87. Cuq v Études v něm vidí sbírku rozhodnutí, jež měly vicem legis (str. 433).
Zde se údaje velmi rozcházejí. San Nicoló udává 15. nebo 14. stol. př. Kr., Cuq 10. stol.
Z tabulek jsou zachovány ve stavu téměř neporušeném tři, jež vydal ve fac-simile Schroeder, Keilschrifttexte aus Assur verschiedenen Inhalt, str. 143, 144 a 193. Ostatní tabulky jsou tak porušeny, že souvislost textu je nesrozumitelná.
Tato tabulka s překrásným zbarvením slonové kosti je popsána oboustranně, vždy ve 4 sloupcích, její text je neporušen mimo údaj data, čímž ztrácíme pevnou oporu pro její časové určení.
Paragrafy jsou uváděny stejně jako u Hammurabiho slůvkem »šumma«.
Dva druhy manželství — ovšem jiného manželství — znal zákoník Hammurabiho, kde ovšem, jak víme, šlo o formu sumerskou a mladší — semitskou.
Srv. též San Nicoló, Beiträge 93; rovněž i Lewy, Zeitschrift für Assyriologie und verwandte Gebiete; Neue Folge 2 (1925), str. 139 ns.
Trest tu byl velmi krutý: useknutí uší.
Na př. Deuter. XXV., 5—10 nebo i Genes. XXXVIII., 8.
Srv. Hrozný: Code hittite I., ve sbírce Hethitica I.
Podobný usus charakterisoval ještě po staletí středověké právo německé.
Wenger, Der heutige Stand der römischen Rechtswissenschaft, str. 4, uvádí, že se o antickém právu ve smyslu mezinárodně platného práva nedalo mluviti stejně tak, jako asi o nějaké antické řeči.
Srv. Klíma, Lex Rhodia de iactu, Všehrd XIII., 5, 6.
Přiléhavé ocenění římského práva podává San Nicoló jak ve svých Beiträge, tak i v Rechtsgeschichte.

Citace:

Gesellschaft und Einzelwesen. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1901, svazek/ročník 1, s. 176-179.