Č. 8063.

Stavební právo. — Řízení správní: O platnosti zásady koncentrační v řízení stavebním.
(Nález ze dne 26. června 1929 č. 12716.)
Věc: Heřman W. v Č. (adv. Dr. Alfr. Nettl z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením ze 7. dubna 1926 udělila obecní rada v L. jako stav. úřad 1. stolice Eduardu R. stav. povolení ke zřízení stodoly a pícníku se seníky ve dvoře jeho usedlosti a zamítla, resp. poukázala při tom na pořad práva námitky, jež st-l jako soused proti této stavbě při stav. komisi vznesl a v nichž dovozoval, že projektovanou stavbou budou 3 okna jeho obytných místností u vzdálenosti 190 m téměř úplně zastavěna, čímž jim bude z největší části odňato světlo. Svůj výrok odůvodnil tím, že námitky st-lovy mají povahu soukromoprávní.
K odvolání st-lovu, v němž tento poukazoval jednak opětně na zastavění svých oken a dále na to, že novostavba jest postavena těsně vedle jeho studny, a v němž dovozoval, že tím na jeho usedlosti budou přivoděny závady zdravotní, poněvadž jednak jest stavení jeho již samo sebou vlhké a odnětím světla se tato vlhkost zvýší do té míry, že obydlí jeho stane se pařeništěm tuberkulosy, jednak že blízkou stavbou bude infikována jeho studně, vyhověla osk v O. a napadené stav. povolení zrušila podstatně z týchž důvodů, jež st-l ve svém odvolání uplatnil. Z výměru toho odvolal se stavebník a k jeho odvolání zrušil zsv nař. rozhodnutím výměr osk, při čemž v odůvodnění svého výroku poukázal na to, že osk byla povinna hleděti výhradně k těm námitkám, jež st-l vznesl při stav. komisi a ty jsou výhradně rázu soukromoprávního.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané vycházel nss z těchto úvah:
St-l namítá, že při stav. komisi vznesl nejen námitky, jež byly v zápisu o komisi té protokolovány, nýbrž i námitky další, a to jednak námitku zdrav, závad, které provedením projektované stavby vzejdou v jeho usedlosti, jednak námitku zdrav, ohrožení své studny. Stížnost popírá tím správnost protokolu o stav. komisi sepsaného a dovozuje, že zsv neměl tento závadný protokol položiti za základ svého rozhodnutí. Avšak st-l během řízení správního správnost a úplnost protokolu toho nikdy nepopřel, ač k tomu měl opětovně příležitost, nejen při komis, řízení samém, t. j. při podpisování protokolu toho, nýbrž i v řízení opravném. Mohl tedy zsv právem vžiti za základ svého rozhodování protokol ten tak, jak byl sepsán, a mohl proto důvodně námitky v protokolu tom neobsažené a vznesené teprve později, zejména v řízení opravném (v prvém rekursu st-lově) kvalifikovati jako nepřípustná nova, kdyžtě řízení stav. jest podle § 35 odst. 2 stav. ř. pro Čechy ovládáno přísnou zásadou koncentrační.
Stížnost ovšem hájí názor, že stav. úřad byl podle § 36 stav. řádu povinen k těmto stav. závadám hleděti z povinnosti úřední. V tom jest jí sice dáti za pravdu. Leč soused, který při komis, řízení nevytkl, že projekt příčí se určitým předpisům stav. řádu, není právě v důsledku nastalé prekluse legitimován v dalším řízení již takovéto závady projektu uplatňovati a není proto ani legitimován namítati, že úřad měl k závadám těmto hleděti z moci úřední. Ostatně námitkou, že projektovaná stavba vyvolá v usedlosti st-lově zdrav, závady odnětím světla a vzduchu — se zsv zabýval. Uznal ji ovšem jen za námitku soukromoprávní, tím však zároveň popřel, že námitka tohoto obsahu má oporu ve stavebně-policejních předpisech stav. řádu. Pokud stížnost názor tento potírá, nelze jí přisvědčiti. Jak nss již opětovně vyslovil (sr. na př. nál. Boh. A 1508/22), nedá se z ustanovení česk. stav. řádu vyvoditi sousedský nárok na to, aby stavebník zařídil svůj projekt takovým způsobem, aby sousedu nebyl odnímán vzduch a světlo. Právem proto žal. úřad přiznal námitce této jen povahu námitky soukromprávní a podle toho s ní po zákonu naložil.

Citace:

Č. 8063. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 30-31.