Čís. 5474.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n.). Vyklizením povinnému nájemníku nelze přičítati k vině, že se nenastěhoval do bytu, pronajímatelem mu pořízeného, byl-li mu tento byt k disposici sice dříve, nikoliv však v době, do které najatých místnosti užíval za souhlasu pronajímatelova.
S hlediska §u 1 zák. nelze přihlížeti k zájmům příštího nájemníka (pachtýře), pro něhož má býti vyklizovaný byt uvolněn.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1925, R I 948/25.)
Návrhu povinného, by byl povolen odklad exekuce vyklizením, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle §u 1 zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. o odkladu exekuce vyklizením místností může vyklizením povinný dovolávati se ochrany tohoto předpisu jen tehdy, nemá-li bez své viny jiné potřebě odpovídající náhrady. Rekursní soud vyhověl rekursu vymáhající strany a návrh povinného na odklad exekuce zamítl v úvaze, že povinný, jenž podle informací ze dne 23. prosince 1924 a ze dne 9. ledna 1925 jím podepsaných a podle dopisu ze dne 10. února 1925 místnosti hostinské a obytné sám vypověděl a se zavázal, že ku dni 15. února 1925 veškeré místnosti vyklidí a majitelům odevzdá, nenastěhoval se do bytu v K. od 15. února 1925 jemu pořízeného, ačkoliv s ním souhlasil, čímž sám zavinil, že potřebě odpovídající náhradu nemá. I kdyby se připustilo, že zavinění povinného může spadati i do doby před vydáním exekučního titulu, jelikož zákon ve směru tom nerozeznává a jelikož to nelze ani vyčisti z toho, že zákon, upravuje odklad exekuce, přirozeně mluví o povinném, nelze souhlasiti s rekursním soudem, že tu zavinění bylo. Především neplyne z uvedených listin, že k vyklizení povinný místnosti užívané vypověděl, nýbrž toliko, že souhlasil s rozvázáním smlouvy, neboť prohlašuje jak v informaci ze dne 23. prosince 1924, tak i v informaci ze dne 9. ledna 1925, že souhlasí, by smluvní poměr k firmě F. byl rozvázán. Ale důležitějším jest, že se o místnosti, které vyklizením povinný ku dni 15. února 1925 vykliditi a odevzdati se zavázal, podle spisu okresního soudu vůbec nejedná, nýbrž že běží toliko o jednu přízemní světnici a část půdy, kteréžto místnosti povinný za souhlasu pronajímatelů užíval do 1. dubna 1925 a jež teprve tohoto dne vykliditi a odevzdati měl. Jen vyklizení a odevzdání těchto místnosti bylo povinnému soudem nařízeno, jen povolení exekuce vyklizením těchto místností bylo vymáhající stranou navrženo a jen ohledně těchto místností byla exekuce vyklizením povolena. I kdyby tedy zásadně bylo lze spatřovati vinu vyklizením povinného v tom, že se do bytu pronajímateli mu pořízeného nenastěhoval, nelze mu vyčítati, že tak neučinil k 15. únoru 1925, najmě před 1. dubnem 1925, do kterého dne místnosti, a které běží, za souhlasu pronajímatelů užíval. Že by však onen náhradou pořízený byt v K. byl povinnému býval k disposici také ještě k 1. dubnu 1925, vymáhající strana při ústním jednání o návrhu na odklad exekuce vyklizením ne- tvrdila, naopak plyne z jejího tehdejšího přednesu, že tento byt pro povinného byl pořízen k 15. únoru 1925 a že jen tím, že povinný zavčas do něho se nenastěhoval, bytu tohoto pozbyl. Za tohoto stavu věci nepřichází byt v K., o němž ostatně povinný tvrdil, že mu byl jen nabídnut, ne však pořízen, a že by se do něho nebyl mohl nastěhovati pro zdravotní stav své manželky, vůbec v úvahu, a nelze tedy přičítati povinnému za vinu, že potřebné náhrady nemá. K zájmům příštího nájemníka (pachtýře), by místnosti povinným užívané co nejdříve byly uvolněny, nelze přihlížeti, neboť účelem zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. jest, chrániti dosavadního uživatele místností, by nebyl bez přístřeší, a nikoliv ujati se zájmů toho, kdož z dosavad užívaných místností ho chce vypuditi.

Citace:

Čís. 5474. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 667-669.