NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Č. 12005.

Zaměstnanci veřejní. — Školství. — Živnostenské právo: Státní zaměstnanec nemá nároku na výchovné na dceru starší 18 let, která absolvovavši odbornou školu pro ženská povolání navštěvuje ústav pro výchovu učitelek mateřských škol (§ 144 plat. zák.).
(Nález ze dne 4. září 1935 č. 16755/33.)
Věc: Dr. Josef P. ve S. proti ministerstvu spravedlnosti o výchovné.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l, soudní rada a přednosta soudu ve S., žádal podáním ze 13. září 1932, aby mu přiznáno bylo od 1. července 1932 podle § 144 plat. zák. výchovné na jeho dceru, narozenou dne 5. října 1913, z důvodu, že dcera jeho navštěvuje ve školním roce 1932/1933 1. ročník německého státního ústavu pro výchovu učitelek mateřských škol v Praze. Žádosti této nevyhovělo presidium vrch. soudu v Brně výměrem ze 16. září 1932.
Do tohoto výměru podal st-1 námitky ze 3. října 1932, jimž nevyhovělo presidium vrch. soudu v Brně výměrem z 15. února 1933 z důvodů, že dcera st-lova dokončila před nastoupením studia v ústavě pro výchovu učitelek mateřských školek ucelené studium, jaké má na mysli § 144 odst. 2 bod 1 plat. zák., absolvováním živu. pracovny pro šití šatů při veřejné odborné škole pro ženská povolání, a ježto studium na ústavě pro výchovu učitelek mateřských školek není pokračováním studia prvého, nýbrž studiem jiným, novým. Pro toto studium není předepsáno jakožto předběžné vzdělání absolvování odborné školy pro ženská povolání.
Do tohoto výměru podal st-l odvolání z 6. března 1933, jemuž min. sprav. nař. výnosem nevyhovělo.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Žal. úřad nevyhověl odvolání st-lovu nař. výnosem poukazem na správné a zákonu odpovídající odůvodnění rozhodnutí presidia vrch. soudu a poukazem na předpis § 14 d živn. řádu a min. vyhlášku č. 313/1922 Sb.
Naproti tomu zastává stížnost stanovisko, že st-li přísluší nárok na výchovné, poněvadž studium jeho dcery na živn. pracovně pro šití šatů při veřejné odborné škole pro ženská povolání nelze pokládati za dokončení uceleného studia, nýbrž pouze za předpoklad pro další vzdělání v určitém oboru povolání a obzvláště k návštěvě jiných vychovávacích ústavů, zejména též ústavu pro výchovu učitelek mateřských školek v Praze.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
V konkrétním případě jest na sporu otázka výkladu § 144 odst. 2 bodu 1 plat. zák. č. 103/1926 Sb., v němž se stanoví, že na děti starší osmnácti roků přísluší výchovné jen, studují-li na veřejném nebo právem veřejnosti nadaném učilišti, až do dokončeného studia, nejdéle však až do dokonaného 21. roku věku při studiu na středních školách nebo školách odborných.
Jak plyne ze znění a ze souvislosti 2. odst. bodu 1 § 144 plat. zák. s předcházejícím obsahem cit. paragrafu, tvoří toto ustanovení výjimku ze zásady, že státní zaměstnanec má nárok na výchovné toliko na děti, nepřekročivší ještě 18. rok svého věku. Jestliže tento předpis stanoví, že uvedený nárok trvá dále, studuje-li dítě na veřejném učilišti až do dokončeného studia, nejdéle však do dokonaného 21. roku věku při studiu na středních neb odborných školách, jest z toho patrno, že tím chtěl zákonodárce vyjádřiti úmysl, ulehčiti materiálně státním zaměstnancům výchovu i oněch dětí, jež v 18. roce konají studium, které podle jeho povahy v tomto stáří objektivně ještě nemohly dokončiti. Za takové studium pokládá zákonodárce především studium na středních neb odborných školách, vychází však při tom z předpokladu, že toto studium může býti dokončeno podle platných předpisů o studijní organisaci dosažením 21. roku věku. Z toho vysvítá, že zákonodárce považuje u dětí studujících ve věku od 18 do 21 let za titul pro další pobírání výchovného pouze takové studium, jehož absolvování poskytuje podle studijních řádů a organisačních předpisů, zejména podle učebních osnov uvedených škol, ucelené vzdělání. Zákon se nevyslovuje blíže o vzájemném poměru mezi studiem na středních a odborných školách a nevylučuje výslovně ani možnost studia na příslušné odborné škole po odbytí studia středoškolského. Z toho plyne mimo jiné i to, že v případech posléz řečených bude záviseti nárok na výchovné při odborném studiu na tom, zda studium to předpokládá podle své organisace absolvování střední školy, resp. jiné odborné školy.
Závisí tudíž zákonitost nař. rozhodnutí na zodpovědění otázky, zda studium a absolvování odborné školy pro ženská povolání a živn. pracovny pro šití šatů při škole ve S. poskytuje ucelené odborné vzdělání pro praktické povolání (srov. Boh. A 9849/32 a u téhož otištěný nál. z 25. listopadu 1930 č. 18269).
Podle § 14 d odst. 3 zák. z 5. února 1907 č. 26 ř. z., jímž se mění a doplňuje řád živnostenský, musí, opovídají-li ženy živnost oděvnickou, na šatstvo ženské a dětské omezenou, zpravidla podati průkaz o řádném ukončení poměru učebního (§ 14 odst. 2 č. 1 tohoto zák.). Min. obch. ve shodě s min. vyuč. může však způsobem nařizovacím vysloviti, že se tento průkaz úplně nebo částečně nahrazuje vysvědčením o návštěvě určitých živn. učilišť s prospěchem odbyté, na kterých se živnosti oděvnické prakticky vyučuje a v ní odborně se vzdělává.
Používajíc tohoto zmocnění byla podle vyhlášky min. obch. ve shodě s min. škol. z 30. října 1922 č. 313 Sb. dívčí odborná škola rodinná a živnostenská ve S. zařazena podle § 14 d odst. 3 zák. z 5. února 1907 č. 26 ř. z. a podle nař. min. obch. ve shodě s min. vyuč. z 26. července 1907 č. 180 ř. z. do seznamu oněch živn. učilišť, jejichž vysvědčení na odchodnou nahrazuje průkaz řádného dokončení učebního poměru (tovaryšský list nebo zkoušku tovaryšskou), opovidají-li ženy živnost oděvnickou, omezenou na šití ženských a dětských šatů.
Po té stránce podává se i z přílohy 1/3 stížnosti připojené (zprávy německé veřejné odborné školy pro ženská povolání ve S.), že škola tato sloužiti má k tomu, poskytnouti paním a dívkám škole odrostlým teoretické a praktické vzdělání pro život a po absolvování živn. pracovny (3. ročník) i oprávnění samostatně provozovati určitá živn. povolání.
Z uvedeného plyne, že absolvování řečené školy — všech tří ročníků — podle své povahy a určení skýtá dotčené posluchačce v oboru ženského vzdělání ucelené vědomosti, jež slouží jako teoretická a praktická průprava pro praktické povolání a jakožto průkaz o řádném ukončení poměru učebního pro samostatné provozování živnosti oděvnické v oboru šatstva ženského a dětského, opravňující tedy podle § 14 d živn. řádu k provozování této živnosti.
Na tom nemůže nic měniti okolnost, že se dcera st-lova po absolvování ženské odborné školy ve S. dala zapsati na ústav pro výchovu učitelek mateřských školek, ježto návštěva ženské školy rodinné není nezbytným předpokladem pro návštěvu ústavu učitelek, nýbrž podle stížnosti ulehčuje přijetí žadatelky do tohoto ústavu. Konečně k intenci zákona, hraditi částečně studijní náklad, lze hleděti pouze v jeho mezích, nikoliv však proti jasnému jeho znění.

Citace:

Č. 12005. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 149-151.