NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 3881.

Proti § 10 a 27 zákona ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n. může jednati kdokoliv, i nesoutěžitel.
Soutěž může přicházeti v úvahu nejen ohledně určité dodávky zboží nebo práce, nýbrž i ohledně objednávek a prací již zadaných neb i budoucích.
Pojem »za účelem soutěže« vyžaduje, by tu bylo jednání, které jest na venek způsobilé sloužiti účelům soutěže, a by pachatel předsevzal toto jednání v úmyslu směřujícím k soutěži.
Jednající musí chtíti přivoditi prospěch neb újmu jednoho soutěžitele v poměru k jiným soutěžitelům, po případě, je-li sám soutěžitelem, svůj prospěch na újmu jiných soutěžitelů. Musí se jednati o ohrožování zájmů soutěžitelských při stycích hospodářských.
Ideální souběh přečinu zlehčování podle § 27 zák. čís. 111/1927 s přestupkem proti bezpečnosti cti jest možný.
Reklama (§25 zák. čís. 111/1927) předpokládá vychvalování vlastního podniku na rozdíl od zlehčování cizího podniku.
Uveřejnění rozsudku (§ 40 zák. čís. 111/1927) není závislým od toho, zda jde o čin lehčího či těžšího rázu, nýbrž jen od uvážení soudu, zda je účelným.
(Rozh. ze dne 24. května 1930, Zm I 620/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 18. července 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem zlehčování podle § 27 zákona ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n. Odvolání obžalovaného z výroku, jímž bylo soukromému obžalobci přiznáno oprávnění, uveřejniti rozsudek na útraty obžalovaného jednou v časopisu Č. S., zamítl, pokud čelilo proti tomuto výroku vůbec, vyhověl mu však v tom směru, že jest soukromý obžalobce oprávněn uveřejniti na útraty obžalovaného v Č. S. jen výrok rozsudečný do 14 dnů od doručení rozhodnutí nejvyššího soudu jako soudu zrušovacího a že nejvyšší míra útrat uveřejnění nesmí přesahovati 200 Kč.
Důvody:
Stížnost uplatňuje zmateční důvody podle § 281 čís. 4, 9 a 10 tr. ř. Jest předeslati, že podle důvodů rozsudečných vzal soud prvé stolice za prokázáno, že obžalovaný zhotovil a dodal Josefu Š-ovi vadný otoman, že Josef Š. tento otoman dal Josefu S-ovi s tím, by jej prodal a mu zhotovil jiný a že, když pak Josef S. onen vadný otoman nabízel obžalovanému ku koupi, obžalovaný mu na dotyčnou otázku řekl, že jest to práce Antonína Š-y. S hlediska zmatku podle § 281 č. 9 a) tr. ř. vytýká stížnost, že obžalovaný vzhledem ke zjištěné okolnosti, že tehdy, kdy prý pozastavený výrok učinil, otoman kupoval a neprodával, nebyl soutěžitelem a že tudíž nemohl výrok učiniti za účelem soutěže. Ze slov zákona o nekalé soutěži v § 10 a v odpovídajícím § 27, »kdo za účelem soutěže«, vychází jasně najevo, že proti § 10 a 27 citovaného zákona může jednati i kdokoliv, tedy i nesoutěžitel (Skála str. 135). Nehledíc však k tomu, byl obžalovaný podle zjištění rozsudečných, jsa v témže oboru jako podnikatel v témže místě jako soukromý obžalobce činným, soutěžitelem po rozumu § 46 cit. zák., ana soutěž může přicházeti v úvahu nejen ohledně určité dodávky zboží nebo práce, nýbrž třeba i ohledně objednávek a prací již zadaných neb i budoucích. Pojem »za účelem soutěže« vyžaduje, by tu bylo jednání, které jest navenek způsobilé sloužiti účelům soutěže, a by pachatel předsevzal toto jednání v úmyslu směřujícím k soutěži. Jednající musí chtíti přivoditi prospěch neb újmu jednoho soutěžitele v poměru k jiným soutěžitelům, po případě, je-li sám soutěžitelem, svůj prospěch na újmu jiných soutěžitelů. Předpisy zákona o nekalé soutěži mají za účel chrániti poctivost obchodních a živnostenských styků a mařiti jednání směřující k tomu, by si někdo při obchodování se zbožím a při živnostenských pracích zjednával nekalými prostředky prospěchy v témž oboru; musí se tudíž jednati o ohrožování zájmů soutěžitelských při stycích hospodářských. (Skála str. 66, rozh. říš. soudu německého sv. 58 č. 430). Že takový úmysl jest spíše nasnadě u soutěžitele, než u osoby třetí, nesoutěžející, jest na bíledni. Že obžalovaný tak jednal a že jeho úmysl v onom smyslu tu byl, soud zjišťuje a odůvodňuje mimo jiné i poukazem na to, že obžalovaný již jednou proti Antonínu Š-ovi předsevzal podobné jednání. Není proto zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. odůvodněn.
S hlediska zmatečního důvodu podle § 281 čís. 10 tr. ř. vytýká stížnost, že, i kdyby slova Josefem S-em tvrzená skutečně padla, zakládala by jen skutkovou podstatu buď přestupku podle § 25 neb 26 zákona o nekalé soutěži, nebo přestupku proti bezpečnosti cti. Co se přestupku proti bezpečnosti cti dotýče, stížnost přehlíží, že soud kromě výroku zjistil i, že výrok byl učiněn za účelem soutěže, že v onom výroku byly údaje o poměrech podniku soukromého obžalobce, o nichž obžalovaný věděl, že jsou nepravdivé a způsobilé poškoditi podnik soukromého obžalobce; tedy okolnosti s urážkou na cti nesouvisející a jinou skutkovou podstatu zakládající. Jest ovšem připustiti, že obžalovaný mohl oním výrokem porušiti více statků, a to jednak čest soukromého obžalobce, jednak dobré mravy při soutěži se soukromým obžalobcem, a že tu byl tak zv. ideální souběh. Mohl tudíž obžalovaný po případě býti uznán vinným tím i oním deliktem, to by však nebylo v jeho prospěch. Že nešlo o reklamu pro podnik obžalovaného, která předpokládá vychvalování vlastního podniku na rozdíl od zlehčování cizího podniku, vychází jasně najevo ze samotného výroku, a není tu proto podstata tohoto přestupku vůbec. Co se přestupku podle § 26 zákona o nekalé soutěži dotýče, stížnost přehlíží, že nešlo podle zjištění soudu nalézacího o pouhé nesprávné označení původu zboží, pokud se týče výrobku (§§ 8, 9 cit. zák.), nýbrž o údaje nepravdivé, učiněné o podniku soutěžitele za účelem soutěže a o údaje způsobilé zlehčiti tento podnik, tedy o něco docela jiného, než jest pouhé falešné označení původu výrobku. Pokud stížnost vytýká, že v souzeném případě obžalovaný se soukromým obžalobcem vůbec nesoutěžil, stačí poukázati na to, co již shora uvedeno a podle čehož se nemusí jednati právě o nějaký zrovna projednávaný určitý obchod, neb zrovna předsevzaté zadávání určité práce, nýbrž že se soutěž může vztahovati i na zakázky již dojednané a i budoucí. Bylo proto zmateční stížnost zavrhnouti jednak jako bezdůvodnou, jednak jako po zákonu neprovedenou. Odvolání z výroku o uveřejnění rozsudku bylo zamítnouti, neboť toto uveřejnění, které jest jedním z nejúčinnějších prostředků k stíhání nekalé soutěže, není závislým od toho, zda se jedná o čin lehčího či těžšího rázu, nýbrž jen od uvážení soudu, zda je takové uveřejnění v tom kterém případě účelným. Že pak v souzeném případě tomu tak je, vychází najevo z toho, že jde již o druhý útok obžalovaného proti soukromému obžalobci. Soud měl však podle § 40 cit. zák. vysloviti, v jakém rozsahu a do kdy se tak má státi, a jaká má býti nejvyšší výměra útrat (§ 40 odst. 2 a 3 cit. zák.). V tom směru bylo odvolání vyhověti a omeziti uveřejnění na pouhé uveřejnění výroku rozsudečného o vině a trestu do 14 dnů od doručení tohoto rozhodnutí s tím, že míra útrat uveřejnění nesmí přesahovati 200 Kč.

Citace:

č. 3881. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 321-324.