Č. 9146.

Stavební právo (Morava): I. Okolnost, že stavebník provedl stavbu bez povolení a proti zákazu, není sama o sobě překážkou udělení stav. konsensu. — II. Sousedé nemají všeobecného nároku na to, aby jim stavbou na sousedním pozemku nebyl odnímán vzduch a světlo; nárok takový může býti vyvozován jen ze zvláštních ustanovení stav. řádu; takovým není předpis § 78 stav. ř. mor.
(Nález ze dne 25. března 1931 č. 4698).
Prejudikatura: Boh. A 1508/22.
Věc: Josefa H. v B. proti moravskému zemskému výboru v Brně o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnut byl rekurs st-lčin proti povolení stavby kůlny a dvou skladišť na pozemku Josefa M. v B. při hranici pozemku st-lčina.
St-lka podala proti tomuto rozhodnutí stížnost, o níž nss uvážil takto:
Stížnost především namítá, že stavba byla původně prováděna bez stav. povolení a bylo v ní pokračováno přes výslovný zákaz úřadu. V tom spatřuje stížnost vadu řízení a namítá, že úřad měl zakročiti proti stavebníku podle trestních ustanovení §§ 131 až 133 stav. řádu (zák. č. 64/1894 ve znění zák. č. 44/1914 z. z. mor.) a že opomenul-li tak učiniti, způsobil st-lce škodu. Výtky ty jsou bezdůvodné. Je pravda, že bez pravoplatného stavebního povolení nesmí se stavbou býti započato (§ 42 stav. řádu) a že stavebník, dnešní to zúčastněná strana, započal-li se stavbou kolny a skladišť bez tohoto povolení, jednal proti zákonu. Z toho však ještě neplyne, že stavba bez povolení nebo proti zákazu provedená nesmí ani dodatečně býti konsentována. Neboť předpis § 129 č. 4 stav. řádu ustanovuje, že stav. úřad je oprávněn naříditi, aby stavby bez povolení provedené byly zbourány, jestliže a pokud dodatečně povolení ke stavbě se nevymůže. Stav. řád tedy připouští, aby dodatečně povoleny byly i stavby, jichž provedení původně stav. konsensem kryto nebylo. Okolnost, že stavebník provedl stavby bez povolení a proti zákazu, není tedy sama o sobě překážkou udělení stav. konsensu. Tím méně je překážkou dodatečného konsensu okolnost, že stav. úřad nezakročil proti stavebníku trestně podle §§ 131 až 133 stav. řádu pro neoprávněné provádění stavby. Vytýkané nedostatky nejsou tedy vadou stav. řízení, pro kterou by stav. konsens dodatečně udělený mohl býti zrušen.
Ve věci samé vytýká stížnost, že stavba je nebezpečná v ohledu požárním, a že v protokolu, který st-lce byl doručen a na nějž se žal. úřad odvolává, není důkazu o příslušném vyjádření stav. znalce. K tomu sluší poznamenati, že st-lka při komisi bez bližšího odůvodnění vznesla proti stavbě zcela všeobecný protest pro nebezpečí požáru. Stav. komise, k níž jako znalec přibrán byl městský stavitel, shledala, že stavba je v ohledu právním i stavebně-technickém přípustná, když se požární zeď vyzdí 15 cm nad střechu budovy. Tím uznala komise, že za splnění této podmínky stavba vyhovuje předpisům stav. řádu i v ohledu požárně-policejním. Není tedy správné st-lčino tvrzení, že není v protokolu důkazu o nezávadnosti stavby v ohledu požárním. Nesdílela-li st-lka náhled komise, bylo její věcí proti němu se brániti, a uvésti hned při komisi ony stav. závady, které v ohledu požárním příčí se předpisům stav. řádu. Toho st-lka neučinila ani při komisí, ba ani v dalším řízení správním a nečiní tak ostatně ani ve stížnosti. Je proto uvedená námitka stížnosti bezdůvodná, neboť okolnost, že stavbou zvýší se pro sousedstvo nebezpečí požáru, nestačí, aby ospravedlnila odepření konsensu, jestliže stavba po stránce technické vyhovuje oněm předpisům stav. řádu, které dány jsou na ochranu sousedů z důvodů bezpečnosti požární. K obavám st-lčiným, že spornou stavbou odňat bude jejímu pozemku vzduch a světlo a že tím pozemek tento bude znehodnocen, prohlásil žal. úřad, že není všeobecného nároku souseda na to, aby stavbami na sousedním pozemku nebyl jeho pozemku odnímán vzduch a světlo, ježto při každé stavbě jest postarati se o dostatek světla a vzduchu uvnitř vlastního staveniště. Stížnost snaží se tento názor vyvrátiti, dovolávajíc se § 78 odst. 1 a 2. Nelze jí však přisvědčiti. Nss dospěl již v nál. Boh. A 1508/22, vykládaje praž. stav. řád, k názoru, že sousedé nemají všeobecného nároku na to, aby stavbou na sousedním pozemku nebyl jim odnímán vzduch a světlo, a že nárok takový může býti vyvozen jen ze zvláštních ustanovení stav. řádu, jakým je na př. § 73 praž. stav. řádu. Totéž platí i podle mor. stav. řádu. Z ustanovení § 78 tohoto řádu nemůže však stížnost pro sebe nic dovozovati, ježto první odstavec tohoto ustanovení, který stanoví, že dvory u domů musí býti tak prostorné, aby přiléhajícím místnostem s ohledem na výšku budovy poskytovaly pokud možno dostatečného světla a vzduchu, je právě dokladem toho, že jde tu pouze o vztah mezi budovou a dvorem k ní přináležejícím, nikoliv o vztah její k budovám sousedů. Také z druhého odstavce téhož § nemůže stížnost pro svůj náhled nic vytěžiti, ježto zde stanoví se toliko minimální percentuální poměr půdy zastavěné k půdě nezastavěné uvnitř určitého staveniště beze zřetele na pozemky sousední.

Citace:

Čís. 10606. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 352-353.