Č. 1823.

Obecní statek: Kompetence samosprávných úřadů k rozhodování o právní povaze určitého kusu obecního majetku jako »obecního statku« a o existenci požitkových práv k obecnímu statku nebyla zákonem ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. dotčena.
(Nález ze dne 9. ledna 1923 č. 188.)
Věc: Josef V. a společníci v B. (adv. Dr. Veleslav Wahl z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu — obec B. — adv. Dr. Ota Sommer z Prahy) stran zániku užívacích práv k obecnímu statku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v B. usneslo se ve schůzi dne 30. ledna 1921 vůči nárokům, jež činili si starousedlíci na užitky z obecního lesa, že trvá na zákoně ze dne 17. července 1919 č. 421 sb., kterým se mění obecní statek v obecní kmenové jmění.
Do usnesení tohoto podali starousedlíci Josef V. a 25 společníků stížnost k okresní správní komisi, v níž namítali, že obecní zastupitelstvo nemělo především kompetence k tomu, aby jako úřad správní proti nim takové rozhodnutí učinilo, neboť práva jejich jsou užívacími právy soukromými a o těch nemůže rozhodnouti úřad správní, nýbrž soud, a musel by býti proveden cestou sporu průkaz o tom, že práva st-lů jsou taková, na něž se vztahuje cit. zákon.
Osk v H. rozhodnutím ze 16. března 1921 zamítla stížnost z těchto důvodů:
»Tvrzení stížnosti, že jsou požívací práva starousedlíků zapsána v pozemkové knize, jest sice správné, ale ze zápisu toho, jakož i z vyšetřovacího protokolu o zakládání nových pozemkových knih ze dne 7. října 1878, na jehož základě se zápis stal, vysvítá, že nejsou právy soukromými, jak se stížnost domnívá, nýbrž právy veřejnými. Neboť zápis sám se dovolává ustanovení § 70 ob. zříz., tedy předpisu práva veřejného, a ve vyšetřovacím protokole se výslovně uvádí, že zástupci starousedlých uznali pozemky, k nimž se jejich práva vztahovala, za obecní statek, a žádali jen, aby jim byla zapsána užívací práva »podle pozůstávajících předpisů zvl. § 70 obecního zřízení«. Z toho nade vši pochybnost vyplývá, že nebyla užívací práva zapsána ve prospěch starousedlíků z titulu soukromoprávního, nýbrž veřejného, na čemž nemůže měniti ničeho ani okolnost, že byla mylně označena za služebnost. Proto o nich právem rozhodovalo obecní zastupitelstvo a prohlásilo, že ve smyslu zákona ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. zanikla.«
Z rozhodnutí toho podal Václav V. a společníci stížnost k zsv, v níž opětně namítati, že obecní zastupitelstvo není k rozhodnutí o pominutí užívacích práv kompetentní, jelikož má postavení strany, a proto výrok jeho, pokud by byl rozhodnutím autonomního úřadu, byl by nezákonným.
Zsv nař. rozhodnutím stížnost zamítl, odkázav ke správným důvodům osk s tím, že se jedná nesporně o obecní statek, a že šetření, kteréž učinila osk, činí dostatečný podklad pro rozhodování ve věci samé. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Ob. zastupitelstvo obce B. usnesením, jež jest podkladem nař. rozhodnutí, nevyslovilo, že by st-lům nepříslušelo soukromé právo na užívání obecního majetku, nýbrž obsahem jeho byl pouze výrok, že požitečná práva jejich, jak je st-lé dosud vykonávali, byla požitečnými právy dle § 70 ob. zříz. a že jako taková dle § 1 zák. ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. zanikla.
Stížnost namítá předem, že obec o této otázce judikovati nemohla,
jsouc v ní sama stranou.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou. Rozhodovati o existenci požitkových práv k obecnímu statku ve smyslu § 70 ob. zříz. náleželo dle konstantní judikatury správního soudu úřadům samosprávným, v prvé stolici ovšem obecnímu zastupitelstvu. Jest pravda, že obec tu byla do jisté míry judex in propria causa aspoň v tom smyslu, že výrok, kterým se požívací práva přiznávala neb odpírala, upravoval zároveň právní situaci obce jako vlastnice obecního statku. Než to není zjev zvláštní, stejná právní situace jest tu i tehdy, když obec vyměřuje a předpisuje obecní dávku a pod., ve stejné situaci jest stát, když předpisuje daně neb vyměřuje požitky služební svých úředníků a t. d. Funkce úřadu zatlačuje tu funkci strany procesní. Rozhodujíce o existenci práv požitečných dle § 70 ob. zříz., nalézaly úřady samosprávné o právní povaze určitého kusu obecního majetku jako »obecního statku« v užším a zvláštním smyslu tohoto výrazu.
Tato kompetence úřadů samosprávných nebyla zákonem ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. nijak dotčena. I za platnosti tohoto zákona muže býti praktickým spor o to, zdali jednotlivcům práva požívací k určitému obecnímu majetku po rozumu § 70 ob. zříz. přísluší, a to už vzhledem k náhradním nárokům, jež zákon ten oprávněným dočasně poskytl. I dnes jsou to dosud úřady samosprávné, které jsou povolány tyto spory rozhodovati.
Zejména nelze po té stránce spatřovati změnu příslušnosti těchto orgánů v ustanovení § 5 cit. zák. Praví se v něm toliko, že »práva užívací neb požívací podle ustanovení obecních zřízení na nemovitostech obecního statku v pozemkových knihách zapsaná mají býti na návrh obce nebo dohlédacího úřadu v pozemkové knize vymazána«. Ustanovení tomu lze rozuměti jen tak, že, jsou-li práva požívací dle § 70 ob. zříz. v pozemkových knihách zapsána, stačí návrh obce neb dohlédacího úřadu, aby soud byl povinen z knih je vymazati. Soud arci musí míti jistotu, že jde o práva požívací na obecním statku, tedy o oprávnění veřejnoprávní povahy, v Čechách o práva dle § 70 ob. zříz. Leč o tom, zda jde o taková práva, a což jest jedno a totéž, zda jde o obecní statek, nenáleží rozhodovati soudu, nýbrž právě úřadům samosprávným.
Zbývalo tudíž nss-u zkoumati, zda žal. úřad pro svůj výrok, že jde o požitečná práva dle § 70 ob. zříz., měl dostatečnou oporu ve spisech.
Po té stránce dlužno poukázati na protokoly ze dne 7. října 1878 a z 2. prosince 1879, sepsané o místním vyšetřování k účelu zřízení nové knihy pozemkové pro katastrální obec B.
Podle prve citovaného protokolu žádali zástupci starousedlíků, jimž pozemky zapsané dnes jako obecní statek ve vložce — kat. obce B. tehdy v pozemkové knize byly připsány, »by všechny tyto pozemky byly co obecní statek ... do gruntovní knihy vloženy a aby jim také právo k stejnému požitku ... dle pozůstávajících předpisů zvláště čl. 70 obecního řádu gruntoknihovně vloženo bylo. Zvláštní práva držebnosti a nějaké služebnosti nepozůstávají a co se týče obmezení držebnosti, tak se to samé zakládá na obecní řád.«
Protokol ze dne 2. prosince 1879 obsahuje pak prohlášení všech 24 starousedlíků, právních předchůdců st-lů, tohoto znění: »My a naši předkové užíváme ty nám v archu držebnosti co obecní statek připsané pozemky a sice parc. č. od nepamětných časů a vždy tak, že jsme my také tyto pozemky za naše vlastní považovat mohli; když se nám však hned loňského roku ... jak od okresního výboru, tak také od c. k. okresního soudu sdělilo, že tyto pozemky vlastnost obecních pozemků mají a tedy nám do našeho vlastnictví připatřit nemohou a že my jenom právo požitků těchto pozemků máme a to sice dle § 70 obec. zák., tak jsme byli spokojeni, aby se všecky ty pozemky co obecní statek do gruntovní knihy vložily, a aby nám na tyto pozemky neb obecní statek právo k stejnodílnému užívání těch samých gruntoknihovně vtěleno bylo.« A dále: »Když my co majetníci těch jmenovaných 30ti pozemků výš jmenovaných nyní gruntoknihovně předepsáni jsme, tak my výslovně prohlašujeme, že my od takového práva vlastnictví docela odstupujeme.«
Z tohoto prohlášení, učiněného v protokole, jenž byl základem zápisu do knih pozemkových a to jak práva vlastnického obci k pozemkům obecní statek tvořícím, tak základem zápisu práv požitečných st-lů, resp. jejich právních předchůdců, vysvítá se vší určitostí právní stanovisko těchto předchůdců a to v ten rozum, že pozemky, o které jde, jsou obecním statkem a že jim příslušejí k pozemkům těm práva požitková dle § 70 ob. zříz.
Dospěl-li tudíž za tohoto stavu věci žal. úřad k závěru, že jde o obecní statek, resp. o práva požitečná k němu dle § 70 ob. zříz., shledal nss, že závěr ten spočívá na zjištění, že jest v souhlase se spisy.
Tvrdí-li stížnost, že prohlášením v cit. protokolech učiněným založena byla pro starousedlíky následkem smíru soukromoprávní služebnost užívání, zejména že obec svolila, aby správa ta jako služebnost užívání byla na obecní statek vložena, a vytýká-li řízení vadnost proto, že žal. úřad k této okolnosti nepřihlížel, stačí k tomu poznamenati, že podle znění výše citovaných protokolů prohlášení starousedlíků obsahuje výslovné uznání, že pozemky, o něž šlo, jsou obecním statkem a že jim, starousedlíkům, příslušejí jenom práva požitků dle § 70 ob. zříz. Svolení obce, aby práva ta byla jim připsána jako soukromoprávní služebnost, v protokolech se nenachází a jest příslušné tvrzení stížnosti v rozporu se spisy tím spíše, když zástupci starousedlíků v protokolu ze dne 7. října 1878 výslovně uznali, že »zvláštní práva držebnosti a nějaké služebnosti nepozůstávají a co se týče obmezení držebnosti, tak se to samé zakládá na obecní řád.«
Okolnost, že zápis požívacích práv st-lů, resp. jejich právních předchůdců, stal se v pozemkových knihách s označením »služebnost«, nemohla brániti výroku žal. úřadu, že běží tu o práva dle § 70 ob. zříz., poněvadž označení takové samo o sobě nemůže ničeho měniti na právní podstatě požitkových práv, která jest určena obsahem citovaných protokolů, na jichž podkladě zápis se stal. Obsah protokolů však — jak bylo již výše řečeno — úsudku, že byla pro starousedlíky založena soukromoprávní služebnost k obecnímu statku, přímo odporuje.
Že pak okolnosti knihovního zápisu samého na věci nic nemění, vysvítá nade vši pochybnost z ustanovení § 5 cit. zák., z něhož se podává, že zákonodárce s faktem knihovních zápisů takových právě přímo počítá, a dává právě obci právo o výmaz jich z knih pozemkových žádati.
Pokud pak se stížnost dovolává rozhodnutí nejv. soudu ze dne 27. září 1921 č. j. R I 1112/21, třeba připomenouti, že rozhodnutí to vydáno jest při vyřízení prozatímního opatření, tudíž při takovém soudcovském úkonu, při kterém výrok soudu není pravotvorným, nýbrž právě jen prozatímním opatřením, osudem svým ve všem a zcela na rozhodnutí ve vlastní věci vázaným.
K námitkám, že žal. úřad opomenul přihlédnouti k tomu, že nejv. soud rozhodnutím ze dne 5. září 1890 č. III 1752/1886 prohlásil o právech stejného druhu v sousední obci R., že jsou právy soukromými, a zda st-lé práv těch nevydrželi podle knihovního zákona, nss přihlížeti nemohl, poněvadž v řízení správním uplatňovány nebyly (§ 5 zák. o ss).
Neshledal proto nss stížnost odůvodněnou a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

Nález č. 1823. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 195-198.