Č. 9917.

Jazykové právo. — Samospráva obecní: Může politický úřad obci, jejíž úřadovny jsou umístěny v soukromém domě, uložiti, aby zevní označení budovy bylo provedeno též v jazyce čsl.?
(Nález ze dne 24. května 1932 č. 22074/29.)
Prejudikatura: Boh. A 8073/29.
Věc: Obec S. proti zemskému úřadu v Brně o označení obecního úřadu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okresní úřad v Zábřeze podle § 103 ob. zř. mor. a čl. 96 jaz. nař. zrušil usnesení zastupitelstva obce S. z 10. února 1929 o ně- — Č. 9917 —
meckém zevním označení obecního úřadu (úředních tabulí), pokud se vztahuje i na zevní označení budovy, v níž se nalézá obecní úřad, a nařídil ve smyslu čl. 82 cit. nař., že zevní označení této budovy má bytí též v jazyce čsl., a to nápisem stejných rozměrů a úpravy jako nápis německý.
Odvolání obce, poukazujícímu k tomu, že obecní úřad je v budově cizí a vlastníku budovy nelze uložiti řečenou povinnost, zemský úřad v Brně nevyhověl s odkazem ke znění předpisu čl. 82 odst. 1 jaz. nař. Názor, že tento předpis platí jen pro případ, že obecní úřad je v budově náležející obci, nemá opory ani v zák. jaz. ani v prov. nař. Z předpisů o. z. o. o svrchovanosti vlastnictví nelze nic dovoditi a ostatně § 365 o. z. o. připouští omezení vlastnictví.
Stížnost uplatňuje, že obec nepopírala práva úřadu podle čl. 82 odst. 1 jaz. nař. vydávati příkazy a nepovažovala konečně ani za nutné obírati se otázkou souhlasu tohoto předpisu jazykového nařízení se zákonem, nýbrž stížnost má tento jediný konkretisovaný bod: Obecní úřad ve S. jest v soukromém domě a proto příkaz obecnímu zastupitelstvu, dáti na tento soukromý dům bez přivolení vlastníkova nápis, který tento není povinen dovoliti, odporuje o. z. o., který v těchto směrech ani zákonem jaz. a jaz. nařízením není zrušen ani změněn. Takovým příkazem by obec byla donucena k zásahu do cizího soukromého vlastnictví a musila by jako veřejný orgán správní sama porušiti jedno ze základních práv státu — právo vlastnické. Podle stížnosti v takovém případě, že obec není vlastnicí domu, v němž jest obecní úřad, — předpokládajíc platnost jaz. nař. v tomto bodě — mohla by býti obci jen uložena po- vinnost, aby smluvním způsobem zařídila provedení takového příkazu. Proti napadenému rozhodnutí, jež se dovolává § 365 o. z. o., stížnost vytýká, že jest přípustnost omezení vlastnického práva nesporná, avšak že právě chybí zde ustanovení zákona takové omezení vyslovující, v tomto případě zákona jazykového, který ani z daleka nic takového nestanoví.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost omezuje se výslovně na stižný důvod cizího soukromého vlastnictví budovy, v níž jest obecní úřad umístěn, a na kterou má tedy podle čl. 82 odst. 1 jaz. nař. býti dán předepsaný nápis.
Úřad rozhoduje o stížnosti 3 členů obecního zastupitelstva podle čl. 96 jaz. nař. a vykonávaje dozor podle § 103 ob. zř. mor., zrušil usnesení obec. zastupitelstva z 10. února 1929, kterým pod bodem 3. denního pořadu bylo stanoveno zavésti německé zevní označení obecního úřadu (něm. úřední tabule), pokud se vztahuje i na zevní označení budovy, v níž se nalézá obecní úřad, a nařídil ve smyslu čl. 82 cit. nař., že zevní označení této budovy musí býti učiněno též v jazyku čsl. a sice nápisem stejných rozměrů a stejné úpravy jako nápis německý.
Šlo tedy v prvé řadě o zrušení usnesení obecního zastupitelstva, odporujícího cit. ustanovení čl. 82 jaz. nař. a jako důsledek toho o výrok povinnosti obce, že zevní označení budovy musí býti učiněno předepsaným způsobem; také ve spisech není nejmenšího podnětu míti za — Č. 9917 —
to, že zde běží o nesouhlas vlastníka budovy, nýbrž naopak ze spisů je vidno, že obecní úřadovna ve S. byla již začátkem června 1929 označena předepsaným způsobem. Nař. výrok byl dále řízen jednak 3 členům obecního zastupitelstva jako st-lům, jednak obecní radě ve S. a nikoli vlastníku dotčeného domu, a ani stížnost netvrdí, že by se tento proti řečenému výroku bránil. Za tohoto stavu spisů, z něhož právem vycházel i žal. úřad, a při slovném znění napadeného výroku I. stolice, nelze v tomto výroku spatřovati přímý příkaz, aby obec na cizí soukromý dům bez přivolení vlastníkova dala nápisy. Vždyť stížnost sama uvádí, že pro případ umístění obecního úřadu v cizí budově může podle cit. předpisu čl. 82 jaz. nař. — předpokládajíc jeho shodu se zákonem — býti obci uložena jen povinnost, aby snad ustanoveními smluvní povahy sama zařídila provedení takového příkazu. Stížnost sama nedovozuje, že a proč výroku, o nějž jde, nelze rozuměti takovýmto způsobem s právem vlastnickým podle o. z. o. slučitelným.
Pokud jde o souhlas cit. předpisu čl. 82 odst. 1 jaz. nař. se zákonem jazykovým, vyslovil již nss nálezem Boh. A 8073/29, opíraje se o usnesení odb. plena Boh. A CCCXLV/28, že ustanovení čl. 82 odst. 1 věty 2 vl. nař. č. 17/26, podle něhož budova, v níž se nalézá obecní úřad, má býti označena (též) jazykem čsl., kryto jest odst. 3 § 3 jaz. zák. Při tomto názoru trvá nss i v tomto případě. Ustanovení cit. čl. 82 odst. 1 věty 2 jaz. nař. nelze tedy upříti platnost, již nss zkoumá z povinnosti úřední.
Jestliže tedy potíraný výrok úřadu I. stolice, potvrzený úřadem žal., jak shora dovoděno, nevyslovuje příkazu znamenajícího přímý nezákonný zásah do cizího práva vlastnického, nýbrž obsahuje uložení povinnosti, jež sama stížnost výslovně uznává na základě cit. předpisu přípustným, nelze stížnosti dáti za pravdu, že dotčené rozhodnutí jest nezákonným.
Za tohoto stavu pak netřeba se dále obírati námitkami, které vesměs mají dokázati, že zákon jazykový a následkem toho ani jaz. nař. co do jazykové úpravy nápisů budovy, v níž se nalézá obecní úřad, neomezují vlastnického práva podle o. z. o.

Citace:

č. 9917. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 40-42.