NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 21 (1912) - Pasivní legitimace pachtýře k žalobě konfesorní. Žaloba konfesorní nestane se bezpředmětnou, změní-li rušitel dodatečně své chování

Č. 7123.

Učitelstvo. — Zaměstnanci veřejní: 1. * Učitelka ženských ručních prací, jejíž učební povinnost nečinila v době dání na trvalý odpočinek 21 hodin týdně, nemá nároku na to, aby byly vyměřeny její odpočivné požitky při úpravě podle § 1 zák. č. 287/24 z nezkrácené pensijní základny. — 2. K výkladu § 1 zák. č. 287/24 o úpravě pensí staropensistů.
(Nález ze dne 6. března 1928 č. 5274.)
Prejudikatura: Boh. A 6832/27 a 7070/28.
Věc: Bohumila J. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran pensijních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka, učitelka žen. ruč. prací při měšť. škole dívčí v T., dána byla na svou žádost výnosem zšr-y v Práze z 31. srpna 1919 dnem 1. září 1919 na trvalý odpočinek a poukázány jí ve smyslu ustanovení § 62, 63, 66, 109 a 110 osnovy zák. o platech učitelských výslužnické požitky ve výši plných vpočítatelných jejích důchodů. Výsiužné to bylo postupem času upravováno, posléz podle předpisů zák. č. 99/21, a byla úprava ta provedena na základě plné výměry 7. hodn. třídy 4. stupně platového. Když zšr zjistila, že st-lka vyučovala před vstupem do trvalé výslužby v 18 hodinách týdně, vyměřila jí výnosem ze 17. dubna 1925 od 1. ledna 1925 výslužnické požitky podle zák. č. 287/24 a čl. 4. zák. č. 274/19 90%pens. základny určené podle požitků 7. hodn. třídy 4. stupně a zastavila koncem prosince 1924 výplatu dosavadníího výslužného. Odvolání zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím jako neodůvodněné, ježto st-lka učila posléze 18 hodin týdenních, za které též vyměřuje se podle posl. odst. § 6 zák. č. 251/22 novopensistce industriální učitelce pouze 90% příjmů; nelze tedy vyměřiti staropensistce vyšší odpočivný příjem za tutéž vyučovací povinnost, má-li býti podle zákona, který je činí rovnoprávnými, měřeno oběma stejně.
O stížnosti uvážil nss takto: —
Podle § 1 odst. 1 zák. č. 287/1924 jest upraviti odpočivné požitky stát. úředníků, soudců, státních učitelů, jejichž činná služba skončila před 1. lednem 1925, podle pensijních základen vyplývajících z aktivních požitků, platných dne 1. ledna 1925. Odstavec 2. téhož paragrafu pak ustanovuje, že budou upraveny podle tohoto zák. odpočivné požitky také zaměstnanců jmenovaných v odst. 1, kteří za činné služby nepodléhali ustanovením zák. č. 541/19, 186/20 a č. 394/22, jestliže byly základní odpočivné požitky upraveny podle zák. č. 99/21. Ustanovení toto platí vzhledem na čl. 2. a 4. zák. č. 274/19 také o učitelích veř. škol nár. a sluší proto podle něho posuzovati i nároky osob těch na úpravu pens. požitků jejich.
V daném případě není mezi stranami sporu o tom, že st-lka nepodléhala za činné služby ustanovení zák. č. 541/19 a že její výslužnické požitky byly upraveny posléz podle zák. č. 99/21. Nutno tudíž míti za zjištěno, že jsou v osobě její splněny předpoklady 2. odst. § 1 zák. č. 287/24 a že tedy slušelo odpočivné požitky ty upraviti podle 1. odst. téhož paragrafu. St-lka však namítá, že úprava ta nestala se správně a po zákonu a vidí nezákonnost v tom, že žal. úřad vyměřil odpočivné požitky toliko 90% plné pens. základny, ačkoli § 1 odst. 1 zák. toho podobné krácení pens. základen nezná a st-lka kromě toho nabyla z aktu o svém pensionování nároku na to, aby na její pens. základně, vyměřené podle plných a nezkrácených akt. požitků nebylo nic měněno. Krácení to nelze odůvodniti po názoru stížnosti ani předpisem § 6 posl. odst. zák. č. 251/ 22, ježto st-lka vstoupila do výslužby před účinností zák. toho a nemohl proti míti zákon ten žádného účinku na právní poměr st-lky jako učitelíky žen. ruč. prací ve výslužbě. Nss neuznal tyto výtky důvodnými.
Podle doslovu shora uvedeného § 1 mají se upraviti odpočivné požitky veř. zaměstnanců v něm blíže určených a osob učitelských na veř. školách nár. (čl. 2. a 4. zák. č. 274/19) podle pens. základen, jež vyplývají z akt. požitků dne 1. ledna 1925 platných. Spočívá tedy úprava odpočivných požitků veř. zaměstnanců uvedených v § 1 cit. zák. v podstatě v novém určení pens. základen podle akt. požitků, jež vyplývají z platových úprav platných dne 1. ledna 1925 a jsou požitky těmi aktivní příjmy, kterých by dotčený zaměstnanec dosáhl, kdyby dne 1. ledna 1925 za nezměněných jinak poměrů aktivně sloužil. Sluší proto v každém konkrétním případě zkoumati, kterými předpisy upraveny byly v den 1. ledna 1925 akt. požitky příslušné kategorie veř. zaměstnanců a jakých požitků by tedy dotčený zaměstnanec dosáhl podle předpisů těch (srovn. nál. Boh. A 6832/27).
Že tomu tak, vysvítá i z materiálií k zák. č. 287/24 (srov. důvodovou zprávu k vl. návrhu zák. Tisk č. 5010 str. 8 a zprávu výboru soc. politického a rozpočtového Tisk. č. 5019), které shodně vysvětlují, že základní myšlenkou zákona jest odstraniti rozdíly mezi t. zv. staropensisty a novopensisty tím, že se požitky prvnějších upraví na částky, odpovídající pens. základnám zák. č. 394/22, a zákonů, kterými by byly tyto základny změněny, pokud tyto změny nabudou účinnosti nejpozději od 1. ledna 1925.
Akt. požitky učitelek žen. ruč. prací upraveny byly v den 1. ledna 1925 nejenom zákonem č. 394/22, nýbrž i předpisem § 6 odst. 4 zák. č. 251/22 a měly učitelky ty, pokud činila jejich řádná povinnost učební méně než 21 hodin týdně, nárok na odměnu, vyměřenou podle délky učební povinnosti, určitými v zákoně blíže určenými procenty plných požitků. Podle této percentuální výměry řídila se po rozumu § 8 bodu 4. odst. 2 zák. č. 251/22 také pens. základna těchto učitelek, pokud jejich učební povinnost nečinila 21 hodin týdně a neměly tedy zmíněné učitelky dne 1. ledna 1925 plných požitků aktivních.
Jak mezi stranami nesporno, nečinila učební povinnost st-lčina v době, kdy odešla do výslužby, 21 hodin týdně, nýbrž toliko 18 a neměla tedy v den 1. ledna 1925 nárok na plné akt. požitky 7. hodn. třídy 4 stupně, nýbrž toliko na percentuální jejich část. Potom však nečinila pens. základna, která z požitků těch vyplývala, plné částky, a nemohly býti vyměřeny odpočivné požitky st-lčiny podle § 1 zák. 287/24 jinak než podle percentuální výměry platové. Nemá proto stižnost pravdu, tvrdí-li opak a jsou vývody její bezpodstatné.
Na tom nemůže nic změniti ani námitka stížnosti, že správní akt o pensionování st-lčině, který zaručil plnou výměru pens. požitků, vešel v právní moc a že tudíž nemůže býti úřadv školskými jednostranně měněn. Opíráť se změna aktu toho o zák. č. 287/24 a má tedy základ svůj v normě, které ustoupiti musí i právo nabyté ze správních aktů, vydaných před účinností její.

Citace:

Pasivní legitimace pachtýře k žalobě konfesorní. Žaloba konfesorní nestane se bezpředmětnou, změní-li rušitel dodatečně své chování. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1912, svazek/ročník 21, číslo/sešit 5, s. 252-254.