NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Č. 5255.

Elektrisace: Do jaké míry musí býti povinnosti všeužitečného podniku elektrického vůči státní správě vymezeny v rozhodnutí, kterým se podniku tomu přiznává povaha všeužitečnosti?
(Nález ze dne 31. prosince 1925 č. 25505).
Věc: Rada hlavního města Prahy v zastoupení obce Pražské jako majitelky a provozovatele elektrických podniků hlavního města Prahy proti ministerstvu veřejných prací o povinnosti elektrických podniků hlavního města Prahy jako podniku všeužitečného.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud obsahuje výhradu přednostního práva státní správy na dodávku elektrické energie před ostatními odběrateli a to za přednostní cenu, zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: K žádosti elektrických podniků stěžující si obce prohlášen byl nař. rozhodnutím vydaným v dohodě s min. fin., obch., pošt, sprav., vnitra, zeměd., železnic a mno jakož i v dohodě s zsv-em v Praze podle § 4 č. 1 odst. 1 zákona z 22. července 1919 č. 438 Sb. podnik pro výrobu a dodávku elektrické energie pro všeobecnou potřebu náležející hl. městu Praze a to se všemi elektrickými díly, která jsou již zřízena nebo která jsou nebo budou projektována a budou zřízena, za elektrický podnik všeužitečný, při čemž ve vymezení povinností bylo mezi jiným stanoveno, že podnik jest povinen sloužiti soustavné elektrisaci v určeném území dle pokynů státní správy, »zajistiti státní správě přednostní právo na dodávku elektrické energie pro její účely před ostatními odběrateli, pokud tato bude jí požadovati, a to za přednostní cenu«; pokud se týče dodávky elektrické energie pro elektrickou trakci na státních a státem provozovaných drahách, vyhradila si státní správa volnost v rozhodování o odběru této energie pro tyto účely. V podmínce druhé pak uloženo bylo podniku, dodávati v určeném území elektrickou energii podle jednotlivých sazeb a uveřejněných podmínek každému spotřebiteli pro všechny účely, pokud podnik neprokáže, že by dodávka energie do míst zvláště nevýhodně ležících ohrožovala jeho rentabilitu.
Proti rozhodnutí tomuto směřuje stížnost jenom potud, pokud se v něm elektrickým podnikům hl. m. Prahy ukládá povinnost, zajistiti státní správě přednostní právo na dodávku elektrické energie pro její účely před ostatními odběrateli, pokud tato ji bude požadovati, a to za přednostní cenu. Stížnost nebrojí tedy proti zásadní povinnosti elektrických podniků pražských dodávati státní správě elektrickou energii pro potřebu státu, nýbrž brání se toliko 1) proti přednostnímu právu státu před ostatními odběrateli a 2) proti výhradě přednostní ceny.
O stížnosti této uvažoval nss následovně:
Dle § 5 odst. 2. zákona č. 438/1919 má úřad ve výměru, jímž se podnik prohlašuje za všeužitečný, »vymeziti« jeho práva a povinnosti v zájmu veřejném, zejména v zájmu obrany státu i vůči interesentům. Zákon požaduje tedy, aby povinnosti tyto byly vymezeny, t. j. aby určeny byly do té míry, aby bylo možno obsah jejich s dostatečnou určitostí poznati.
Požadavku tomu nař. rozhodnutí nevyhovuje.
Výhrada přednostního odběru státu před ostatními odběrateli elektrické energie připouští různý výklad, a to jak v ten smysl, že státu má náležeti přednostní právo na veškeru elektrickou energii bez ohledu na dosavadní smlouvy dodací a bez ohledu na potřeby st-lčiny pro vlastní její účely (osvětlování ulic, pohon pouličných elektrických drah a pod.), tak i v ten smysl, že stát si zabezpečuje nárok na dodávku elektrické energie, která dosud jest nebo v určitou dobu ještě bude volna.
Žal. úřad uvádí sice ve svém odvodním spise, že výhrada přednostní dodávky elektrické energie pro státní správu se týkala jen přebytků elektrické energie po uspokojení dodávky dle dodávkových smluv platně uzavřených až do doby, kdy státní správa přednostní právo uplatní. Avšak k tomuto objasnění nař. rozhodnutí nemohl soud přihlížeti, neboť jest povinen zkoumati obsah nař. rozhodnutí podle jeho skutečného znění a podle smyslu, který st-lka mohla mu přikládati. Pro omezivý výklad, který žal. úřad podává v odvodním spise, neposkytuje však textování nař. rozhodnutí žádné opory a nedává obci záruky, že v budoucnosti nebudou jí ukládána omezení nad míru zákonnou. Trpí proto nař. rozhodnutí v tomto bodu nejasností, pro kterou bylo je v této části zrušiti dle § 6 zák. o ss.
Leč stejné úvahy platí i o výhradě přednostních cen. Z formulace této výhrady není patrno, zdali žal. úřad zamýšlel zajistiti státu pod titulem veřejného zájmu výhodu fiskální, či chtěl-li státní správě zabezpečiti jen jednotné ceny, které platí pro všechny konsumenty téhož druhu, t. j. konsumenty odebírající totéž množství kilowatových hodin při téže době odběru. V prvém případě byla by uložená podmínka nezákonnou, ježto pro výhradu fiskálních výhod při dodávce elektrické energie není v zákoně č. 438/1919 opory. Mínil-li však žal. úřad, — jak teprve ve svém odvodním spise uvádí —, jen ceny, které platí pro odběratele elektrického proudu ve velkém téhož druhu, pak nedošel tento úmysl žal. úřadu v nař. rozhodnutí náležitého výrazu a jest proto nař. rozhodnutí v tomto bodu nejasné a neurčité, pročež bylo je i v tomto bodu zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 5255. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 769-771.