NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 4933
.
Obecní úředníci (Praha): * Slovní obrat odst. 1. § 3 zák. č. 114/1920 in fine »kteří v den sloučení ve službách obce hlavního města Prahy budou ustanoveni« má na zřeteli zaměstnance v uvedený den již ustanovené a nikoli ty, kteří se teprve ve zmíněný den zaměstnanci takovými stanou.
(Nález ze dne 22. září 1925 č. 17497).
Věc: Antonín D. v Pnze (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o úpravu služebního poměru.
Výrok: Stížnost, pokud směřuje proti nezapočítání 9 válečných půlletí do výslužby, zamítá se jako bezdůvodná; jinak se nař. rozhodnutí zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, jenž u obce žižkovské působil od 1. září 1901 jako písař, od 1. ledna 1904 jako def. kancelářský úředník, byl po sloučení předměstských obcí s Prahou usnesením užší správní komise z 24. listopadu 1922 zařaděn do kategorie E obecních úředníků města Prahy s propočtením 6 válečných půlletí do služby obecní. Z této úpravy se st-l odvolal uplatňuje, že dle zák. č. 114 z r. 1920 nabyl nároku na zařadění do skupiny C státně úřednické a na započtení 9 vál. půlletí do služby i výslužby. Sbor hl. m. Prahy pro vyřizování stížností rozhodnutím ze 26. září 1923 přiznal st-li nárok na zařadění do kategorie »C státní« a na započtení 9 válečných půlletí, pokud se jimi určuje výše požitků, do konečné úpravy služ. poměrů zaměstnanců obce pražské, v ostatním stížnost zamítl.
Z tohoto rozhodnutí odvolal se st-l i obec pražská. Prvý, pokud mu nebylo započteno 9 půlletí do výslužby, obec, pokud započítáno 9 půlletí do postupu a vysloveno zařazení st-lovo do skupiny »C státní«.
Zsv nař. rozhodnutím zrušil usnesení stížn. sboru, pokud jím st-li byl přiznán nárok na zařazení do kategorie C stát. úřednictva, v ostatnim stížnost zamítl. Nař. rozhodnutí odůvodněno jest takto:
»Podle ustanovení § 3, odst. 1. zák. č. 114/20 řídí se míra zachovatelných nabytých práv a nároků zaměstnanců obcí předměstských při přejímání obcí pražskou mírou práv a nároků úředníků, kteří dnem sloučení u obce sjednocené byli ustanoveni. Odst. 2. téhož paragrafu činí z tohoto ustanovení výjimku ohledně požitků a stanoví, že převzatým zaměstnancům zachovati jest požitky vyšší, tedy požitky přesahující míru požitků úředníků pražských, pokud ovšem byly jim pravoplatně přiznány do 30. června 1919 všeobecnou úpravou na rozdíl od úprav individuelních, a to až do všeobecné celkové úpravy platů a požitků zaměstnanců obce sjednocenné. Tomu jest rozuměti tak, že zákon zachovává v platnosti zaměstnancům předměstských obcí veškeré ony výhody, obsažené ve všeobecné úpravě, usnesené do 30. června 1919, které mají vliv na výměru požitků a tudíž také v úpravě té zaměstnancům zajištěné příznivější započítání služební dloby jako podmínky pro dosažení požitků určité výše. Poněvadž v daném případě jde o výhodu poskytnutou všeob. úpravou do 30. června 1919 usnesenou (usnesení měst. zastupitelstva na Žižkově ze dne 15. listopadu a 20. prosince 1918) a výhodou tou určena jest výše požitků, musí obec respektovati při převzetí nárok na tuto výhodu (srov. nál. nss-u Boh. 3230 adm.). Zachování této výhody dotčenému úředníku však nepřísluší, pokudl započtením válečných let ve vyšší míře než jakou obec pražská svým zaměstnancům poskytuje, byla mu zkrácena služ. doba o 1 1/2 r., neboť nárok na nabytí výshižného a rub tohoto nároku — povinnost sloužiti určitou řadu let — jest posuzovati podle ustanovení odst. 1. § 3 cit. zákona. Z úvahy této podává se bezdůvodnost stížnosti užší správní komise, jakož i Antonína D. do výroku stížn. sboru o započtení válečných půlletí. Pokud pak stížnostní sbor vyhověl petitu st-lovu a přiznal mu nárok na zařazení do kategorie C stát. úřednictva, bylo uznati na důvodnost stížnosti užší správní komise. Ustanovením úředníka pro určitý obor služ. zakládá se jeho subj. právo býti činným v tomto oboru, dále nárok na postup časový, platný pro úředníky tohoto oboru. Nabytá práva a nároky předměstských úředníků zachovává ustanovení § 3 zák. č. 114/20 při převzetí obcí pražskou jen potud, pokud nepřesahují míry práv a nároků úředníků, kteří budou ustanoveni v den sloučení ve službách sjednocenné obce. Vše, co přesahuje tuto míru, zákon ruší s výjimkou u požitků vyšších podle odst. 2. téhož zákonného ustanovení, jest tudíž ve smyslu hořejšího ustanovení zákonného pro úpravu služ. poměru přejímaného úředníka býv. obce předměstské směrodatným úsudek, v čem hledati jest kriterion totožnosti resp. rovnocennosti kategorie, čili jinými slovy, do které kategorie pražských úředníků by dotčený úředník zařazen býti měl, kdyby se ucházel v den sloučení, 1. ledna 1922, o ustanovení ve službách obce sjednocenné. Na tuto otázku odpověď hledati jest v pragmatice pražských zaměstnanců dne 1. ledna 1922 platné. Pragmatika tato zná roztřídění úředníků do kategorie podle teoretického vzdělání a ustanovení služebního, směřujíc, resp. ztotožňujíc pojem kategorie s pojmem skupin. Pro zařazení do kategorie C požaduje se úplné vzdělání středoškolské. St-l nevykazuje úplného vzdělání středoškolského, nýbrž vzdělání nabyté v 5. tř. obecných škol. Nevyhovuje tudíž požadavkům kladeným pražskou úřednickou pragmatikou na úředníka, který se uchází v den sloučení (dne 1. ledna 1922) o ustanovení v kategorii C pražského úřednictva. Není přípustno dovolávati se usnesení měst. zastupitelstva v Praze z 8. listopadu 1920 č. 10376, ježto tato norma jest povahou svou normou zcela výjimečnou, danou ve prospěch těch úředníků, kteří do 15. prosince 1919 zařazeni byli do některé kategorie úřednictva pražské obce se vzděláním středoškolským a nemůže tudíž aplikována býti na daný případ, jelikož Antonín D. nebyl v kritické době úředníkem ve státu obce pražské zařazeným.«
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí 1) že zrušilo rozhodnutí sboru města Prahy pro vyřizování stížností, pokud rozhodnutím tím byl st-li přiznán nárok na zařadění do kategorie »C státních úředníků«, 2) že odmítlo stížnost do rozhodnutí sboru, jíž se st-l domáhal započtení 9 válečných půlletí též do výslužby.
ad 1. St-l domáhal se, srovnávaje úpravu služ. poměru úředníků kancelář, býv. obce žižkovské se stejnou kategorií úředníků pražských, aby byl zařaděn do kategorie »C státního úřednictva«, tak jak jsou zařaděni kancelářští úředníci obce pražské rovnocenné kategorie a stejné služ. doby. Dovozuje, že byl dle dekretu býv. měst. zastupitelstva v Žižkově z 2. května 1918 zařaděn do státu úředníků kancelářských, pro které zásadně předepsáno bylo úplné středoškolské vzdělání a zároveň byla mu zmíněným dekretem jako druhým úředníkům udělena dispens tímto vysloveným ustanovením: »Úředníci na systemisovaných místech s plnou kvalifikací a dosavadní úředníci před 1. červencem 1916 definitivně ustanovení, jimž se při tomto zařazování poskytla kvalifikační dispens, mají nárok na zrychlený postup časový . . .« Dekretem měst. zastupitelstva v Žižkově ze 7. května—30. prosince 1920 byl pak zařaděn dle § 45 pražské pragmatiky do úřednické kategorie »C státního úřednictva«, což bylo v souhlase s usnesením měst. zastupitelstva hl. města Prahy z 8, listopadu 1920, které praví: »úředníci s neúplnou teoretickou kvalifikací, kteří do 15. prosince 1919 byli ve státu nebo mimo status některé kategorie úřednictva se vzděláním středoškolským, požívají na dále služ. požitků dle přesného postupu kategorie »C« státního úřednictva bez výhodl povolených plně kvalifikovaným úředníkům, při čemž se jim doba služ. započítává«. Zařaděni do kategorie C stát. úřednictva odpovídá tedy dle náhledu st-lova plně ustanovení § 3 slučovacího zák. č. 114/1920, neboť nepřevyšuje míru práv a nároků úředníků obce pražské rovnocenné kategorie a stejné služební doby.
Nař. rozhodnutí odpírá srovnati služ. postavení st-lovo se služ. postavením úředníků kancelářských obce pražské v tomto výnosu jmenovaných, jelikož odst. 1. § 2 slučovacího zákona č. 114/20 zachovává převzatým úředníkům nabytá práva jen potud, pokud nepřevyšují míry práv a nároků zaměstnanců stejné nebo rovnocenné kategorie, kteří v den sloučení (1. ledna 1922) ve službách hl. m. Prahy budou ustanoveni. Dle náhledu žal. úřadu jest dle tohoto ustanovení pro úpravu služ. poměru přejímaného úředníka býv. obce předměstské směrodatným, do které kategorie pražských úředníků by dotčený úředník zařazen býti mohl, kdyby se ucházel v den sloučení (1. ledna 1922) o ustanovení ve službách obce sjednocené.
S tímto výkladem nemůže nss souhlasiti. Dikce »kteří v den sloučení ve službách hl. m. Prahy budou ustanoveni« má dle náhledu nss-u na zřeteli zaměstnance v uvedený den ve službách hl. m. Prahy již ustanovené. Že užil zákon budoucího času, vysvětliti lze tím, že termín sloučení vzhledem na dobu vydání zákona náležel budoucnosti. Výklad žal. úřadu odporoval by však i duchu této normy, jež sleduje parifikaci zaměstnanců obce pražské se zaměstnanci obcí převzatých, mělť by za následek, že by celé skupiny zaměstnanců pražských byly výhodněji na tom, než zaměstnanci převzatí a to následkem norem specielních, jež jistým skupinám starších zaměstnanců poskytují postupové i jiné výhody. Než výklad ten byl by nejen nelogický, ale zkonstruoval by přímo rozpor mezi jednotlivými ustanoveními cit. zákona, tak zejména mezi odst. 1. a odst. 4. § 3. Práva a nároky, o jichž uznání dle § 3, odst. 1 jde, manifestují se ve svých důsledcích vždycky jen ve výši požitků. Přiznává-li odst. 4. tohoto § zaměstnancům obcí spojených, »kteří mají menší požitky služební, než náležejí zaměstnancům obce pražské,« parifikaci požitků, aniž toto srovnání zaměstnanců obojího druhu časově omezuje tak, jak dle náhledu žal. úřadu učinil v odst. 1., byl by toho následek, že tam, kde jde o srovnání s úředníky ustanovenými ve službách hl. města přede dnem sloučení, mohl by nastati případ, že by nárok na požitky rovnající se požitkům zaměstnanců obce pražské dle odst. 4. příslušel, dle odst. 1. však po právu nebyl.
Jest proto výstavba nař. rozhodnutí, spočívající dle těchto úvah na nesprávném výkladu odst. 1. § 3 zák. č. 114/1920 v rozporu se zákonem a bylo proto nař. rozhodnutí v tomto bodě zrušiti dle § 7 zák. o ss, aniž mohl nss zkoumati, zda a jaký výsledek bude míti aplikování tohoto správného právního názoru na konkrétní případ st-lův.

Citace:

č. 4933. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 176-179.