LVIII. Domnělý záporný kompetenční konflikt mezi nejvyšším správním soudem v Praze a nejvyšším soudem v Brně stran přezkoumání nálezu rozhodčí komise v Děčíně ve věci propuštění dělnic Antonie K. a Marie R.


(Usnesení ze dne 12. prosince 1927 č. 476).
Výrok: Návrh se zamítá jako nepřípustný.
Důvody: — — —
Ve sporu firmy M. O. v M. stran propuštění dělnic shora jmenovaných učinila firma na základě rozsudku konfl. senátu Boh. XXXVIII/25 konfl. podáním de praes. 3. června 1925 u okr. soudu v Děčíně návrh, aby bylo nařízeno nové líčení za účelem pokračování v řízení o žalobě. Návrhu bylo vyhověno. Okr. soud a také kraj. soud zamítly však žalobu — a to z důvodů věcných. K odvolání firmy zrušil nejv. soud usnesením z 8. března 1927 rozsudky obou stolic (kromě výroku o útratách sporu), jakož i řízení rozsudkům předcházející, a odmítl žalobu jako nepřípustnou s tímto odůvodněním: Dřívějším svým usnesením z 18./XI. 1924 odmítl nejv. soud žalobu ze dvou důvodů: 1.) pro nepříslušnost řádných soudů, ježto rozh. komise nerozhodovala ve funkci podle § 3 lit. g) zák. o záv. výb. jako úřad správní, nýbrž jako rozhodčí soud, pročež nebyl tu dán případ § 105 úst. listiny, a 2.) pro nepřípustnost žaloby, ježto zákon o záv. výb. stanoviv v § 3 lit. g) výslovně, že rozh. komise rozhoduje s konečnou platností, chtěl tím vyloučiti každý pořad a každý opravný prostředek, tedy i žalobu podle § 105 úst. listiny; tento druhý důvod byl uveden pro případ, že by rozh. komisi bylo lze také v její funkci podle § 3 lit. g) zák. o záv. výb. pokládati za úřad správní. Nejv. soud jest sice vázán rozhodnutím konfl. senátu, takže nemůže již odpírat příslušnost řádných soudů v této věci, a setrvati na odmítacím důvodu ad 1.). Otázka nepřípustnosti žaloby podle § 3 lit. g) zák. o záv. výb. nebyla však rozsudkem konfl. senátu vůbec dotčena, a nemohla také oním rozsudkem býti dotčena, ježto tato otázka může býti platně rozhodnuta jenom příslušným řádným soudem. Nejv. soud užil důvodu ad 2.) ve svém dřívějším usnesení jenom podpůrně; tento druhý důvod zůstal však i po roz- sudku konfl. senátu ve své moci a váze, a proto musí zůstati při odmítnutí žaloby z tohoto důvodu, a měl býti odmítnut již návrh na obnovu řízení. V dalších důvodech svého — nového — usnesení dovozuje nejv. soud podrobně, že ustanovení § 3 lit. g) cit. zák. o konečné platnosti rozhodnutí rozh. komise vylučuje každý »právní prostředek soudní«, tudíž i pořad podle § 105 úst. listiny. Firma podala nyní u předsedy konfl. senátu nový návrh na řešení záporného kompetenčního konfl., který, jak firma dovozuje, vznikl novým usnesením nejv. soudu mezi nejv. soudem a mezi nss-em.
Senát pro řešení kompetenčních konfliktů uvážil o tomto návrhu: Podle § 3 zák. č. 3/18 jest senát pro řešení komp. konfliktů povolán rozhodovati o komp. konfliktech mezi soudy řádnými s jedné a správními úřady se strany druhé, jakož i o konfliktech mezi nss-em se strany jedné a řádným soudem se strany druhé. Rozhodování o takto vymezených kompt. konfliktech tvoří jedinou kompetenci jmenovaného senátu. Podle § 6 téhož zák. vysloví senát ve svém rozhodnutí, který úřad či soud jest pro dotčenou záležitost příslušným. Z tohoto ustanovení se po- dává, že rozhodnutím senátu se komp. konflikt pravoplatně končí a odstraňuje.
Jestliže tedy v daném případě konfl. senát svým rozsudkem Boh. XXXVII/25 vyslovil, že v záležitosti naň vznesené jsou příslušný řádné soudy, byl tím negativní konflikt v této věci vzešlý pravoplaně ukončen, Na tomto právním stavu nezměnilo se nic ani zákonem z 15. října 1925 č. 217 Sb., jenž v § 4 stanoví pro kompetenční konflikty ohledně nároků dle § 105 ústav. list. závaznost výroku nss-u a tím implicite rozhodování o těchto konfliktech vylučuje z kompetence konfl. senátu, neboť i tento předpis dán jest jen k tomu účelu, aby zamezen byl vznik konfliktů kompetenčních a nemůže proto přijíti k platnosti tam, kde komp. konflikt dříve vzniklý byl rozsudkem konfl. senátu již pravoplatně odstraněn. Vznáší-li tedy navrhovatelka nyní záležitost znovu na konfl. senát z toho důvodu, že podle jejího názoru nové usnesení nejv. soudu neodpovídá rozsudku konfl. senátu, nevznáší tím před tento senát komp. konflikt, nýbrž stížnost proti nejv. soudu pro nepodrobení se rozsudku konfl. senátu. Leč rozhodování o takovéto stížnosti vymyká se z rámce kompetence konfl. senátu, jak shora byla vymezena, a bylo proto návrh jako nepřípustný zamítnouti.
Citace:
Domnělý záporný kompetenční konflikt mezi nejvyšším správním soudem v Praze a nejvyšším soudem v Brně .... Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 716-718.