NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2634.

Byla-li za sporu o rozvod manželství právoplatně vyslovena jeho rozluka, odpadá další jednání ve sporu rozvodovém.
(Rozh. ze dne 15. května 1923, Rv II 7/23.)
Procesní soud prvé stolice zamítl žalobu manželky na rozvod manželství od stolu a lože, poněvadž manželství bylo za řízení rozvodového právoplatně rozloučeno. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Rozvod manželství předpokládá trvání manželského svazku, manželství, pravoplatně rozloučené a tedy již nepozůstávající, nelze více od stolu a lože rozvésti. Rozloučením manželství stal se původní návrh žalobní bezpředmětným a vyhověti tomuto návrhu nemožným. Strana žalující měla tento návrh dle posledního odstavce §u 235 c. ř. s. přizpůsobiti novému stavu věci. Když tak neučinila, nezbylo než žalobu zamítnouti. Mylným je názor odvolatelky, že se mělo jednati aspoň o tom, zda má žalovaný vinu na navrhovaném rozvodu a o útratách. Nebylo-li lze vyříditi žalobu vyslovením rozvodu manželství od stolu a lože, nebylo lze ani vysloviti, kdo má na rozvodu vinu. Výrok o vině jest povahy ryze akcessorní. Kde není rozvodu, není a nemůže býti ani viny na něm, a nemůže vina býti rozsudkem vyslovena. Názor odvolatelky, že otázka viny má pro ni právní význam, poněvadž na ní závisí vyživovací povinnost jejího manžela, není správným. Pro dobu až do pravoplatného rozhodnutí sporu o rozluku byla otázka výživného již upravena prozatímním opatřením, povoleným dle §u 107 obč. zák. Pro dobu další nemůže býti o otázce výživného rozhodováno na základě stavu, jehož zjištění se žalobkyně domáhá žalobou o rozvod, nýbrž pouze dle právoplatného rozhodnutí o manželské rozluce (§§ 1264 a 1266 obč. zák.). Bezvýznamným je také poukazování к tomu, že žalobkyně podala v otázce viny na rozluce žalobu o obnovu. Nehledíc к tomu, že toto tvrzení jest nepřípustnou novotou, nemá podání žaloby o obnovu vlivu na právoplatnost rozsudku a jeho vykonatelnost (§ 547 c. ř. s.). Na správnost rozsudku nemá vlivu ani otázka útrat rozepře, neboť rozhodnutí o útratách prvé stolice stalo se bezpředmětným tím, že ani ta, ani ona strana jich neúčtovala. Žalovaný se výslovně vzdal náhrady útrat, žalobkyně pozbyla nároku na jich náhradu dle §u 55 c. ř. s., poněvadž jich před skončením řízení neúčtovala. První soud neměl, proč by se otázkou útrat zabýval a o oprávněnosti žaloby rozhodoval. Proto jenom mimochodem se podotýká, že podle výsledků rozepře o rozluku, v níž žalobkyně uplatňovala také všechny okolnosti, o které opřela žalobu na rozvod, a domáhala se na základě právě těchto okolností výroku, že na rozluce má vinu její manžel, s tímto návrhem však neprorazila, zdá se nárok žalobkyně na náhradu útrat i ve věci samé neoprávněným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání napadá rozsudek odvolacího soudu z důvodů §u 503 čís. 2 a 4 c. ř. s., než nelze mu přiznati úspěch. Dovolání označuje nespravným právní názor odvolacího soudu, že spor o rozvod manželství se stal právoplatným rozhodnutím sporu o rozluku téhož manželství, jímž rozluka byla vyslovena, bezpředmětným, neboť žalobkyně uplatňovala v žalobě kromě nároku na rozvod také nárok na uznání viny žalovaného na rozvodu a nárok na náhradu procesních útrat. V tom, že o těchto dvou nárocích nebylo jednáno, spatřuje dovolání vadnost řízení dle §u 503 čís. 2 c. ř. s. Právní stanovisko soudu odvolacího jest úplně správné, stačí vůči vývodům dovolání, jež v podstatě jsou pouhým opakováním dotyčných vývodů odvolání, poukázati na odůvodnění rozsudku odvolacího. Tím ovšem padá i výtka neúplnosti řízení, neboť tím, ze odpadá další projednávání o hlavním nároku, odpadá i řízení o jeho akcessoriích.

Citace:

čís. 2634. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 880-881.