Čís. 1379.

Ke skutkové podstatě §u 132 tr. zák. se nevyhledává, by svěření pod dozor stalo se výslovně, jen když svůdce měl povinnost bdíti nad mravným chováním osoby jím svedené, aniž se vyžaduje, by svedená osoba byla mravné bezúhonnou neb aby překonán byl zvláštním násilím její mravní odpor.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1923, Kr I 941/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 13. května 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem dokonaného i nedokonaného svedení ke smilstvu dle §§ů 8, 132, III. tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost, dovolávajíc se důvodů zmatečnosti dle §u 281, čís. 9 a) a 10 tr. ř., věcně však jen čís. 9 a), uplatňuje proti výroku, jímž obžalovaný byl odsouzen pro zločin dokonaného a nedokonaného svedení ke smilstvu dle §§ 8, 132, III. tr. zák., že tu není skutkové povahy tohoto zločinu, jelikož Marie K-ová a Marta Š-ová nebyly vůči obžalovanému v poměru dozorném ve smyslu ustanovení §u 132 III. tr. zák., mimo to že není tu náležitosti svedení. V onom směru uvádí, že obžalovaný jest mrzákem, oloupeným o zrak a neschopným ku svedení a provozování své živnosti i k vedení domácnosti, že se tedy nemohl starati a nestaral ani o živnost a obchod, tím méně o domácnost, že všechny služebné najímala a přijímala jeho manželka vlastním jménem, která také měla dohled na děvčata, takže tyto dívky byly svěřeny dozoru manželky obžalovaného, nikoliv však jeho samotného, jenž sám dohledu a dozoru potřebuje. Ale jíž napadený rozsudek správně dovodil bezdůvodnost této námitky. Nezáleží na tom, by svěření pod dozor stalo se výslovně, nýbrž stačí, že svůdce měl, na př. jako hlava domácnosti, povinnost, bdíti nad mravným chováním osoby jím svedené. Soud nalézací sice zjišťuje, že obžalovaný provozuje pod svou vlastní firmou kožešnictví, ale, ježto trpí rozsáhlými zákaly obou rohovek a tudíž k vykonáváni své živnosti není úplně způsobilým, zastupuje ho v závodě jeho manželka, která pro závod svého manžela přijala děvčata k výpomoci v obchodě jako zástupkyně svého manžela. Přes to však zůstal obžalovaný hlavou domácnosti a nebyl svou chorobou zbaven povinnosti a také ne úplně způsobilosti, bdíti nad mravním chováním osob služebných, které pro své osobní poměry, zejména pro svůj nedozralý věk dozoru ještě potřebují, jak tomu bylo při prodavačce 17leté Marii K-ové a 18leté služebné Martě Š-ové, dívkách mladých, nezkušených a mravně úplně nezkažených. Právě okolnost, ve stížnosti uvedená, že tyto mladé dívky samy odešly z domova, vydaly se na cestu do Prahy a zde samy vyhledaly si služebná místa, poukazuje k tomu, že byly vydány zvýšenému nebezpečí mravnímu a proto dohledu potřebovaly. Bylo tedy přirozenou povinností obžalovaného, by, pokud byl k tomu schopným, jako hlava domácnosti, bděl nad jejich mravním chováním a nesváděl jich sám k nemravnostem. Právem nalézací soud měl za to, že Marie K-ová a Marta Š-ová byly dozoru obžalovaného svěřeny. V druhém směru zmateční stížnost uplatňuje, že způsob, jakým si dívky počínaly po stránce mravní, nasvědčuje tomu, že nějakého svádění se strany obžalovaného k nemravným činům nebylo třeba, by se mohlo říci, že obžalovaný využitkoval poměru dozorného. Nehledě k tomu, že tyto vývody nevycházejí ze zjištění soudu nalézacího, že dívky byly mravně nezkaženy, dlužno poukázati k tomu, že § 132 tr. zák. nevyhledává, by osoba sváděná byla mravně bezúhonnou neb aby překonán byl zvláštním násilím mravní odpor. Stačí, přiměje-li ji svůdce, by smilný čin spáchala nebo trpěla, což soud prvé stolice správně zjišťuje, a obžalovaný ohledně Š-ové také doznal, tvrdě, že sama na jeho vyzvání po prvé za ním přišla do skladiště a tam s ním tělesně obcovala. Jest tedy i druhá výtka bezpodstatná, a bylo proto zmateční stížnost zavrhnouti.

Citace:

č. 1379. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 533-534.