Čís. 14072.

Srazí-li si stát podle § 69 odst. 2 vl. nař. čís. 15/27 sb. z. a n. a § 150 odst. 2 platového zákona své pohledávky tam vytčené za zaměstnancem (jeho pozůstalými) administrativní cestou ze služebních (zaopatřovacích) platů zaměstnance (jeho pozůstalých), není omezen ustanoveními zákona čís. 314/20 Sb. z. a n. žádá-li však pro takovou pohledávku o povolení uhražovací nebo zajišťovací exekuce soudní, platí předpisy omezující soudní exekuci na platy zaměstnanců, tedy i předpisy zákona čís. 314/20 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1935, R II 628/34.)
Prvý soud povolil podle dvorského dekretu ze dne 18. září 1796 čís. 577 sb. z. s. a podle dvorského dekretu ze dne 24. října 1806 sb. z. s. československému státu k zajištění jeho pohledávky, uvedené v druhém odstavci § 69 vládního nařízení ze dne 5. března 1927 čís. 15 sb. z. a n. proti jeho zaměstnanci zajišťovací exekuci zabavením celého platu povinného bez obmezení podle zákona ze dne 15. dubna 1920 čís. 314 sb. z. a n. Rekursní soud zamítl návrh na povolení zajišťovací exekuce co do části, vyňaté z exekuce podle zákona ze dne 15. dubna 1920 čís. 314 sb. z. a n. a exekuci povolil jen na třetinu platu povinného s dalším obmezením, že povinnému musí zůstati volným roční příjem 6000 Kč.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Finanční prokuratura v zastoupení čs. státu opírá dovolací rekurs o ustanovení § 69 (2) vládního nařízení ze dne 5. března 1927 čís. 15 sb. z. a n. o úpravě platových a některých služebních poměrů zaměstnanců československých státních drah. Toto ustanovení souhlasí doslovně s § 150 platového zákona č. 103/1926 sb. z. a n. a nadepsáno jest: »Exekuce na služební platy a výslužné. Administrativní srážky.« V odstavci prvém § 69 se uvádí, že ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 314 sb. z. a n. platí podle § 150 platového zákona pro zaměstnance čsl. státních drah a jejich pozůstalé se změnami uvedenými pod a) až d). Druhý odstavec § 69 pak zní: »Předpisy o exekuci na služební a odpočivné platy zaměstnanců uvedených v odstavci prvém a na zaopatřovací platy jejich pozůstalých neplatí pro administrativní srážky ze služebních a odpočivných platů těchto zaměstnanců a ze zaopatřovacích platů jejich pozůstalých, jde-li o pohledávky státu vzniklé ze služebního nebo pensijního poměru nebo se zřetelem na něj.« Z jasného doslovu tohoto druhého odstavce § 69 nař. č. 15/1927 sb. z. a n. — doslovně stejného s druhým odstavcem § 150 platového zákona č. 103/ 1926 sb. z. a n. — vysvítá, že jest činiti rozdíl mezí exekucí na platy zaměstnanců podle zákona č. 314/1920 sb. z. a n. a mezi administrativními srážkami ve smyslu § 150 odstavce druhého platového zákona č. 103/1926 sb. z. a n., nelze však z něho dovoditi, že omezení exekuce na platy zaměstnanců podle zákona č. 314/1920 sb. z. a n. neplatí, jde-li o pohledávky státu vzniklé ze služebního nebo pensijního poměru, nebo se zřetelem na něj. Jest rozeznávati administrativní srážky, o nichž jedná dekret dvor. komory z 1. prosince 1834 sb. z. s. č. 2775, upravující otázku vymáhání pohledávek státu proti státním zaměstnancům ze služebního poměru a připouštějící, aby pohledávky takové byly vymáhány přímo administrativní cestou bez intervence soudu compensando srážkami ze služebných a odpočivných požitků zaměstnance, od exekuce soudní, ať zajišťovací neb uhražovací. Podle § 69 odst. 2 vl. nař. č. 15/1927 sb. z. a n. a odstavce druhého § 150 platového zákona může si stát své pohledávky tam vytčené proti zaměstnanci administrativní cestou sraziti ze služebních platů zaměstnancových a při tom není omezen ustanovením zákona č. 314/1920 sb. z. a n., neboť pro takovou administrativní srážku neplatí předpisy o exekuci na služební platy. Jinak však má se věc, žádáno-li pro takovou pohledávku o povolení zajišťovací exekuce soudní podle čl. III. úvoz. zák. k exekučnímu řádu a podle dvorských dekretů z roku 1796 a 1806. Tu platí podle druhého odstavce tohoto čl. III. předpisy exekučního řádu o povolování a výkonu exekuce nebo zajišťovacího řízení, tedy zejména také předpisy omezující soudní exekuci na platy zaměstnanců, tedy i předpisy zákona č. 314/1920 sb. z. a n. Zmíněné dvorské dekrety z r. 1796 a 1806 opravňují státní úřad k tomu povolaný žádati soudní zajištění přímo dožadovacími dopisy bez zákonného exekučního titulu, avšak nelze podle nich povoliti soudní exekuci zajišťovací na služební platy, pokud dle zákona č. 314/1920 sb. z. a n. a § 150 odst. prvního plat. zák. z exekuce jsou: vyloučeny, tedy na onu část platů, která sice může býti podle § 69 odst. druhý vl. nař. č. 15/1927 sb. z. a n. zasažena administrativními srážkami, ne však exekucí soudní.

Citace:

č. 14072. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 29-31.