NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Č. 5169.

Vojenské věci: * Min. nár. obrany jest oprávněno odepříti ponechání tak zvané stabilisační výhody (slovenské) pro výměru pense gážistovi, jenž při zkoušce z čsl. dějin a z občanské nauky byl reprobován.
(Nález ze dne 28. listopadu 1925 č. 22877.)
Věc: Richard M. v P. proti ministerstvu Národní obrany o přiznání slovenské výhody do výslužby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byv r. 1921 a po druhé v r. 1922 uznán v superarbitračním řízení za nezpůsobilého k řadové službě a za schopna služeb místních, byl přeložen dnem 1. května 1924 jako nadporučík do výslužby. V r. 1923 nevyhověl st-l při zkoušce z čsl. dějin a z občanské nauky a bylo mu jazykovou komisí přiznáno právo zkoušku opakovati. Nař. rozhodnutím byly st-li znovu vyměřeny zaopatř. požitky, jeho žádosti o přiznání slovenské výhody pro výměr výslužného nebylo však vyhověno z důvodu, že nesplnil podmínky stanovené výnosem č. 3746/38 odd. z 2. května 1924, uveřejněným ve Věstníku 1924 část 28 bod 260 k odstavci II. — 8. t. j. podmínky, aby »vyhovoval vždy ve službě kvalifikačně (nesměl býti preterován)«. — — —
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Právním zdrojem nároku na t. zv. slovenskou či stabilisační výhodu pro vojenské gážisty na Slovensku, — t. j. na přeřadění do vyšších požitků — jest jednak usnesení ministerské rady z 20. července 1923, č. 17811/23, uveřejněné výnosem mno z 3. srpna 1923 ve Věstníku z 11. srpna 1923 č. 39 bod 350, jednak výnosy mno vydané v této věci na základě čl. X. právě uvedeného usnesení min. rady, dle něhož může mno výhody uvedené ze služ. důvodů buď zcela nebo z části odepříti.
V mezích tohoto zmocnění stanovilo mno 1. shora uvedeným výnosem z 3. srpna 1923, že vojenským gážistům s nedostatečnou kvalifikací se stabilisační výhoda nepřiznává a gážisté, kteří jsou povinni vykonati zkoušky ze služ. jazyka, že obdrží tuto výhodu prozatímně a že ji ztrácejí tím měsícem, ve kterém při zkoušce trvale nevyhověli (vysvětlivky k odst. II—I č. 3).
2. Výnosem z 2. května 1924 uveřejněným ve Věstníku dne 10. května 1924 část 28 bod 260 stanovilo pak mno k odst. II-8 souhlasně s výnosem z 19. listopadu 1923 (Věstník z 1. prosince 1923 č. 59 b. 548), jenž byl výnosem prvnějším zrušen, že podmínkou pro to, aby řečená výhoda byla pro výměru zaopatř. požitků zachována vojenskému gážistovi, jenž odchází do výslužby pro neschopnost k další činné službě, zjištěnou superarbitračním řízením, jest, »že gážista vyhovoval vždy ve službě kvalifikačně (nesměl nikdy býti preterován)«.
Volilo-li mno toto znění »nesměl býti nikdy preterován« a nikoli znění »nebyl nikdy preterován«, podává se z toho, že nepříznivá kvalifikace odnímá stabilisační výhodu pro pensi i tomu, u něhož ku preterování ještě případně proto nedošlo, že byl přeložen do výslužby dříve, než přišel na řadu pro povýšení, u něhož tedy výrok o nezpůsobilosti k povýšení ještě realisován nebyl.
O zkoušce ze služ. jazyka stanovilo pak mno výnosem z 15. prosince 1922, uveřejněným ve Věstníku z 20. prosince 1922 č. 65 b. 458, že se zkouškou ze služ. jazyka samou se spojuje zkouška z čsl. dějin (literárních) a z občanské nauky (č. V. 5.), že důstojníci, kteří při této zkoušce nevyhověli z jazyka, nebudou tuto zkoušku již vůbec opakovati, nýbrž že budou přeloženi do výslužby, kdežto důstojníci, kteří vyhověli sice zkoušce z jazyka, ale nevyhověli při zkoušce z čsl. dějin a občanské nauky, nemohou zastávati míst velitelů samostatných útvarů (úřadů, ústavů) a jsou nezpůsobilí k povýšení a že zápis do kvalifikační listiny v rubrice 20 u nich zní: »ježto nevyhověli při zkoušce z čsl. dějin a občanské nauky, nezpůsobilí k povýšení a nezpůsobilí veleti samostatným útvarům (úřadu, ústavu) —, že však mohou do 3 roků ode dne zkoušky napraviti tento nedostatek vyhověním při opa kování zkoušky, ve kterémž případě se odpadnutí oné kvalifikační závady v kvalif. listině opět zaznamená (č. I—1 a 2).
Z toho se podává, že nevyhovění při zkoušce z čsl. dějin a z občanské nauky zakládá kvalif. závadu, jež činí voj. gážistu nezpůsobilým k povýšení a jež mu dle shora řečeného tedy stabilisační výhodu pro výměr pense odnímá. Okolnost, byl-li gážista takový superarbitrován již před jazykovou zkouškou nebo až po ní, jest dle toho nerozhodna.
Nad to bylo cit. výnosem mno z 2. května 1924 k odst. II—1, 3 ještě pod č. 5 výslovně stanoveno, že gážisté, kteří při jazykové zkoušce trvale nevyhověli, stabilisační výhodu zatím přiznanou ztrácejí, kdežto gážisté navržení ze služ. jazyka k reprobaci, že zůstávají až do nové zkoušky pro každý postup diskvalifikováni a že jim stabilisační výhoda nemůže býti přiznána, nebo nadále zatím ponechána, nýbrž že jim zůstává vyhrazena a přizná se po úspěšném vykonání reprobační zkoušky, konají-li v tento den ještě na Slovensku činnou službu.
V daném případě není sporno, že st-l v druhé části jaz. zkoušky neobstál, že byl do výslužby přeložen a tedy činnou službu konati vůbec přestal dříve, než opravnou zkoušku vykonal, i nelze tudíž vzhledem k svrchu řečenému shledati v nař. výroku nezákonnosti stížností tvrzené.
Druhou námitku stížnosti, že si st-l nemoc, pro kterou byl uznán za neschopna řadové služby, přivodil úpornou službou na Slovensku, kamž se ihned po převratu dobrovolně přihlásil, takže již proto nemá býti vyvozována kvalif. závada z toho, že se opravné zkoušce podrobiti více nemůže, — nemohl se nss zabývati, poněvadž se námitkou touto uplatňují pouze důvody ekvity, nerozhodné s hlediska zákonitosti, kterouž nss jedině přezkoumává.

Citace:

č. 5169. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 606-608.