NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 18 (1909) - Náboženský fond a nároky vojenských duchovních katolických na výslužné z něho.

Konkurence knihovního pořadí.

O konkurenci knihovního pořadí mluvíme, když soudu knihovního dojde několik žádostí tabulárních týkajících se téhož tělesa knihovního, kterým nedostává se ani přednosti zákonné (§ 53 knih. z.) ani přednosti postoupené (§ 30 kn. z.). Pořadem knihovním nazýváme časový pořádek, v jakém práva do knih vložená vykonati lze. Tento pořádek řídí se dle čísla, jakým označena byla žádost za vklad, když došla knihovního soudu, nehledíc ovšem při tom ku zákonné aneb jinak vyhražené přednosti. (Tu platí zásada: prior tempore potior iure.) Ustanovení knihovního pořadí je velmi důležité. Poněvadž pak často se přihází, že podá se nebo dojde soudu touže poštou najednou více knihovních žádostí týkajících se téže hypothéky, bylo nutno v takovém případě pořadí knihovní přesně stanoviti. Tak ustanovuje § 103 kn. z., že, dojde-li knihovního soudu současně více žádostí, jež týkají se téhož knihovního tělesa, mají se při každém zápisu o nich učiněném poznamenati čísla současně podaných žádostí s dodatkem vyjadřujícím jejich současnost. Tyto zápisy, které na základě současně podaných žádostí byly vykonány, mají pak totéž knihovní pořadí a mluvíme v tom případě o konkurenci knihovního pořadí. Poznámka současnosti není poznámkou ve smyslu knih. z. (§ 8 odst. 3), nýbrž jen »vyznačením«, a proto se též neprovádí zvláštním zápisem knihovním jako ostatní poznámky. Následek tohoto stejného knihovního pořadí jest, že práva takovým způsobem do knih vložená uspokojí se poměrně, když hypothéka nepostačí k úplnému jich krytí. Z toho ovšem vysvítá, že můžeme mluviti o konkurenci jen v těch případech, v nichž pořadí práva je věcí rozhodnou, nikoli však tam, kde nutno rozhodnouti jinou otázku právní současným podáním knihovních žádostí povstalou, jako na př.: když s knihovní žádostí za vklad práva vlastnického pro nového kupce dojde současně žádost za vklad práva zástavního proti bývalému vlastníku; tu nelze mluviti o konkurenci právě tak, jako když dojdou současné dvě knihovní žádosti za vklad vlastnického práva pro různé kupce, neboť dle smyslu knihovního řádu nelze si ani mysliti konkurenci knihovního pořadí týkajícího se nároků vlastnických. Konkurence knihovního pořadí může se tedy jen při ostatních právech věcných vyskytovati, nikoliv ale při právu vlastnickém.
Náhledy o tom, jak rozhodnouti věc, když podá se současně více knihovních žádostí řádně opatřených, které sice knihovnímu stavu neodporují, avšak které odporují sobě navzájem, jsou různé; jedni mluví, že v tom případu povoliti se mají tyto žádosti, druzí opět, že mají se odmítnouti. Nedá se ovšem popříti, že, povolí-li se takové žádosti, povstane pak knihovní stav, který nesrovnává se zřejmě s § 10 knih. zák., poněvadž: spoluvlastnictví, které dle náhledů některých spisovatelů dle § 825 o. o. z. ihned povstati má, dle určitých, výslovně stanovených podílů hned pří vkladu sotva bude se moci zanésti, ačkoliv to právě zákon v § 10 knih. ř. kategoricky žádá.
Vyskytuje se v literatuře ještě jiné mínění, jež uvažujíc, že prý ohled na zachování dobytého práva jest větší než ohled na určitost vkladů, dospívá k tomu tvrzení, že musí se povoliti všechny současně podané knihovní zápisy s vytčením této současnosti ve knize, že se má však tento knihovní zápis považovati za poznámku spornosti, poněvadž to prý je vlastně jen zápis právních nároků, které jsou v odporu se stejnými právními nároky jiných osob, které musí se teprv sporem vydobyti. Proti tomu ovšem lze namítnouti, že jednak zachování práva přednosti je přece právě výsledkem žádané určitosti knihovního zápisu, a že naopak onen zápis, proti němuž stojí poznámka spornosti, musí býti určitý a formálně platný, tak že ten, k jehož ochraně tato poznámka slouží, překáží knihovnímu držiteli jenom v disposičním právu, jež je zásadou veřejnosti chráněno.
Z toho všeho vysvítá, že se tu jedná o důležitou otázku, která, knihovním řádem rozřešena nebyla. To vysvětlíme si tím, že v praxi vyskytuje se málo podobných případů. V těchto případech nepostačí také, rozeznává-li se poctivá knihovní držba od nepoctivé, k čemuž uchyluje se obyčejně praxe užívajíc obdobných ustanovení § 440 o. o. z., neboť není vždy potřebí, aby jedna strana jednala poctivě a druhá nepoctivě.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Konkurence knihovního pořadí. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 97-98.