NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7308.

Školství (Slovensko): I. Zákonem č. 375/1919 byla býv. uh. universita v Prešpurce zrušena. — II. V jakých mezích bylo lze skládati na universitě Komenského v Bratislavě právnická rigorosa podle rigorosního řádu uherského?
(Nález ze dne 30. května 1928 č. 5045/27.)
Věc: František F. v Bratislavě proti děkanství právnické fakulty university Komenského v Bratislavě a ministerstvu školství a národní osvěty (min. konc. Dr. Opletal) stran připuštění k rigorosu.
Výrok: Stížnost se dílem odmítá jako nepřípustná, dílem zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l studoval práva na universitě v Budapešti a později na právnických akademiích v Prešově a Košicích. Podáním z 28. března 1924 zažádal u děkanství právnické fakulty Komenského v Bratislavě za stanovení termínu k prvému rigorosu státovědeckému. Termín ten byl mu stanoven na 28. března 1924. K žádosti st-le z 28. března 1924 byl mu termín odložen na 17. května 1924, kterého dne st-l první státovědecké rigorosum s prospěchem složil. — Podáním z 25. května 1924 zažádal, aby byl ještě v tomto studijním roce připuštěn k druhému státovědeckému rigorosu. Termín mu byl vyřízením děkanství právn. fakulty v Bratislavě z 21. června 1924 stanoven na 30. června 1924. Podáním z 26. června 1924 uvedl však st-l, že opožděné povolení termínu jej stihlo nepřipraveného a že prosí, aby mu termín pro druhé státovědecké rigorosum byl přeložen na nejbližší dny, kdy se budou v zimním semestru přísné zkoušky konati. Vyřízením děkanství právn. fakulty v Bratislavě z 28. června 1924 bylo st-li povoleno odložení termínu rigorosa, stanoveného na 30. června 1924 a bylo podotknuto, aby o nový termín předložil znovu řádně kolkovanou žádost. Když pak st-l podáním z 1. prosince 1924 zažádal o stanovení tohoto nového termínu, nevyhověl žal. úřad k návrhu děkanství právn. fakulty university Komenského nař. rozhodnutím žádosti té; zároveň podotklo min., že žadatel může podle min. výn. z 19. listopadu 1924 dosáhnouti doktorátu podle čsl. rig. řádu právn., při čemž bude možno poskytnouti mu některé úlevy se zřetelem na prvé státovědecké rigorosum, vykonané na téže fakultě podle uherského rig. řádu. — Rozhodnutí to bylo st-li sděleno vyřízením děkanství z 11. února 1925.
Stížnost směřuje a) proti výměru děkanství právn. fakulty v Bratislavě z 28. června 1924, dále b) proti výn. min. škol. z 20. ledna 1925 a konečně c) proti výměru děkanství téže fakulty z 11. února 1925.
Ad a) V tomto směru shledal nss stížnost opožděnou.
Ad c) Nepřípustnou — podle § 2 zák. o ss — je stížnost také, pokud směřuje proti výměru děkanství z 11. února 1925, poněvadž výměr ten jest pouhým intimátem nař. rozhodnutí min..
Ad b) Předmětem kogniční činnosti nss-u může tudíž býti jenom rozhodnutí min. škol. z 20. ledna 1925, které má povahu »rozhodnutí« po rozumu § 2 zák. o ss a proti němuž je stížnost podána včas. V tomto směru uvážil soud toto: 1. Nař. rozhodnutím byla zamítnuta st-lova žádost z 1. prosince 1924 o stanovení nového termínu pro druhé státovědecké rigorosum. Předmětem kognice nss může tedy býti jenom otázka, zda žal. úřad byl po případě povinen tuto žádost vyříditi kladně. Proto netřeba se nss-u zabývati vůbec otázkou, zda mohlo vl. nař. č. 276/21 v § 2 rozšířiti na právn. fakultu v Bratislavě studijní a zkušební řád, vydaný zákonem z 20. dubna 1893 č. 68 ř. z. a z 27. května 1919 č. 290 Sb., neboť zákony tyto upravují jenom právo a státovědecká studia a zkoušky státní, ponechávajíce úpravu požadavků k dosažení hodnosti doktorské cestě nařizovací (§ 1 odst. 2 zák. č. 68 ř. z. z r. 1893).
Jak řečeno, je tedy předmětem zkoumání nss-u jenom otázka, zda měl st-1 nárok, aby byl ke své žádosti z 1. prosince 1924 připuštěn na právn. fakultě university Komenského ke 2. rigorosu za účelem dosažení doktorátu věd politických, tedy, jak stížnost sama uvádí, ve smyslu uher. rig. řádu, vydaného na základě schválení vladaře z 20. srpna 1883 nařízením uh. min. vyuč. č. 28291/1883 R. T. 144.
Tento rigorosní řád byl sice podle svého znění, uveřejněného v oficielní sbírce nařízení (Rendeletek Tára) § 1, vydán pro právo- a státovědecké fakulty (v býv. Uhersku) vůbec bez výslovného omezení na fakulty tehdy existující. Když však zák. článkem XXXVI: 1912 zřízena byla v býv. Prešpurce universita, ustanovil § 5 cit. zák., že organisační statut, dále stud. a zkuš. řád prešpurské university budou se zřetelem na předpisy platné při zřízených již universitách a ze změnami, odpovídajícími daným poměrům, ministrem vyuč. ustanoveny a králi ke schválení předloženy.
Na základě tohoto zák. předpisu vydal pak min. vyuč. nařízením č. 105120/1914 R. T. 1914 č. 245 podle rozhodnutí vladařova z 25. července 1914 »organisační studijní a zkušební řád« pro universitu prešpurskou, v jehož § 75 bylo ustanoveno, že »studijní, zkušební, rigorosní a promoční řády, dále řády habilitační, platící na budapeštské a klužské universitě rozšiřují se také na university prešpurskou a debrecínskou«. — Toho by nebylo bývalo zapotřebí, kdyby — zejména pokud jde o stud. a zkuš. řády, tedy též o rig. řád právnický — tu byla bývala generelní norma, platná vůbec pro všecky university toho kterého času existující, kterážto norma generelní by pak ovšem sama sebou platila také pro každou nově zřízenou universitu.
Z tohoto vývoje tudíž jde, že také shora uvedený rig. řád z roku 1883 platil pro býv. uh. universitu v Prešpurce, nikoliv jako všeobecná, pro celé státní teritorium býv. Uher platná norma, nýbrž jako zvláštní norma, platná jenom pro jednotlivé university, mezi nimi též pro býv. uh. universitu Alžbětinu v Prešpurce.
Proti tomuto nazírání nelze se důvodně dovolávati toho, — jak učinil st-l při veř. úst. líčení — že § 75 cit. nař. č. 245 R. T. z roku 1914 užil výrazu »Kiterjed« a nikoliv výrazu »Kiterjesztetik«, poněvadž prv uvedený výraz jeví se toliko jako novější forma gramatická pro vyjádření téhož pojmu; kdyby naopak § 75 cit. nař. byl chtěl — jak mínil st-l — toliko konstatovati, že rig. řády .... platné pro universitu budapeštskou a klužskou mají platnost též pro universitu prešpurskou, byl by zajisté užil výrazu jiného, pregnantnějšího, na př. výrazu »érvényes«. Podle rig. řádu z roku 1883 bylo by tedy lze skládati rigorosa jenom
na býv. uh. universitě Alžbětině v Prešpurce a byl by rig. řád tento sám
o sobě podle čl. 2 zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. jen tehdy platnou a použivatelnou normou v republice čsl., kdyby zmíněná universita dále trvala. — Tomu však tak není; naopak zák. z 27. července 1919 č. 375 Sb. tím, že v § 1 zřídil v Bratislavě »místo« býv. maďarské university universitu čsl., zřejmě prohlásil zánik býv. uh. university v Prešpurce, jejíž právn. fakulta nad to podle ustanovení v § 4 odst. 1. vl. nař. 276/ 21 byla uzavřena koncem července 1924.
Za tohoto stavu věci nelze tedy ani ze zák. č. 375/19, ani ze zák. č. 11/1918 vyvoditi nárok na skládání rigoros na právn. fakultě university Komenského podle rig. řádu uh. z roku 1883, pokud není platné normy, která nárok takový výslovně uznává. Normou takovou mohl by pak býti jedině předpis § 5 vl. nař. č. 276/21, podle něhož »absolventi maďarské právn. fakulty v Bratislavě a právn. akademie v Košicích mohou býti připuštěni na právn. fakultě university Komenského k přísným zkouškám doktorským podle zkus. řádu, platného dříve na Slov.,« při čemž dále je stanoveno, že »ustanovení toto pozbude účinnosti dnem 31. července 1924.«
Za tohoto stavu práva nebylo tudíž třeba zabývati se námitkami stížnosti, které dovozují, že uvedený předpis vl. nař. č. 276/21 není s hlediska § 55 úst. listiny kryt a že je tudíž neplatný; neboť kdyby stížnosti bylo v tomto směru dáti za pravdu, pozbyla by stížnost vůbec jediného možného právního základu a musila by již proto býti zamítnuta.
2. Stížnost není však důvodná ani, posuzuje-li se na základě právě cit. § 5 vl. nař. č. 276/21, poněvadž z cit. předpisu neplyne nárok, aby kandidát mohl vykonati rigorosum podle uh. rig. řádu z roku 1883 po 31. červenci 1924.
3. St-l ovšem uvádí, že zažádal za připuštění k rigorosu již 25. května 1924 a že taky výměrem děkanství z 21. června 1924 byl mu stanoven termín na 30. června 1924, a vyvozuje z fakta, že mu bylo výměrem děkanství z 28. června 1924 povoleno odložení termínu a že v červenci 1924 se rigorosa prý již nekonala, nárok na to, aby ještě po 31. červenci 1924 v příštím semestru k rigorosu podle uh. rig. řádu byl připuštěn. Leč ani v tom nelze dáti stížnosti za pravdu.
Prof. sbor je příslušným připustiti kandidáta k výkonu rigorosa jenom v mezích platných předpisů. Když tedy — jak shora dovoděno — příslušný předpis právo prof. sboru, připouštěti k výkonu rigorosa podle uh. řádu, omezuje na dobu do 31. července 1924, nebylo děkanství kompetentní, aby st-le připouštělo k výkonu rigorosa podle uh. řádu po tomto termínu. I kdyby tedy bylo lze ve vyřízení děkanství z 28. června 1924 spatřovati slib, že st-1 bude moci vykonati rigorosum podle uh. řádu i po 31. červenci 1924, nemohl by akt takový založiti pro st-le práv.
4. Konečně nemůže st-1 domnělý svůj nárok na připuštění k výkonu rigorosa podle uh. rig. řádu z roku 1883 po 31. červenci 1924 s úspěchem opírati ani o výnos min. škol. z 19. listopadu 1924 a o tvrzení, že — byv již před termínem v § 5 vl. nař. č. 276/21 uvedeným (31. července 1924) k rigorosu připuštěn a dostav rovněž před tímto termínem povolení odkladu — nemůže býti postaven hůře než kandidát, který by při rigorosu, konaném před 31. červencem 1924, byl reprobován, a kterému by pak podle cit. výnosu opakování rigorosa podle uh. rig. řádu i po 31. červenci 1924 bylo povoleno.
Cit. výnosem bylo mimo jiné vysloveno, že se vyskytují i po lhůtě stanovené v § 5 nař. č. 276/21 kandidáti, kteří studia svá do stanovené doby skončili, buď že 1. vykonali sice ve stanovené lhůtě všechny ústní zkoušky rigorosní, nepředložili však maď. zkuš. řádem předepsané dissertace, nebo ji předložili tak pozdě, že do konce stud. roku nemohli býti promovováni, nebo 2. při posledním rigorosu nevyhověli v jediném předmětu a byli proto odkázáni ku zkoušce opravné, nebo 3. vykonali jen některé rigorosum ať již doktorátu iuris nebo politices, nebo 4. dosáhli již podle maď. rig. řádu buď doktorátu iuris nebo politices a chtějí dosáhnouti doktorátu iuris utriusque anebo konečně 5. vykonali již některou státní zkoušku podle maď. zkuš. řádu a chtěli by studia svá dokončiti.
Dále bylo cit. výnosem vysloveno, že výhodu stanovenou dočasně §§ 4 a 5 vl. nař. č. 276/1921 nelze prodloužiti. Aby však veškerým shora uvedeným kandidátům poskytnuta byla možnost dokončiti nebo doplniti právn. studia, že min. až do dalších ustanovení bude plně odůvodněné žádosti právníků shora naznačených projednávati podle těchto směrnic: V případech, uvedených sub 1. a 2. hodlá min. škol. postupovati od případu k případu individuelně, řídíc se uváženíhodnými okolnostmi každého případu zvláště a hledíc k návrhu prof. sboru, jímž žádost bude předložena. V případech zvláštního zřetele hodných bude, nejpozději však do 1. května 1925, vzato v úvahu výjimečné povolení jedné opravné zkoušky, resp. dodatečného předložení dissertace. V případech pak uvedených sub 3. a 5. lze doktorátu dosáhnouti pouze podle čsl. rig. řádu právn., resp. státní zkoušky vykonati podle zkuš. řádu čsl. právn. fakult. Avšak min. škol., přihlížejíc k návrhu prof. sboru, hodlá poskytovati kandidátům při konání stát. zkoušek dle čsl. stud. řádu úlevy, majíc zření ke stát. zkouškám, resp. rigorosům, vykonaným těmito kandidáty již dříve podle zkuš. řádu maď. O žádostech kandidátů, uvedených sub 4., kteří by chtěli vzdělání své doplniti, bude min. škol. jednati podle stejných zásad, jako v případech sub 3. a 5. Všecky ostatní případy budou posuzovány výhradně jen podle ustanovení stud. zkuš. a rig. řádu čsl. Ze znění tohoto výnosu tedy plyne, že povolení opravné zkoušky po 31. červenci 1924 podle bodu 2. cit. výn., na kterýžto předpis shora zmíněná námitka patrně míří, je omezeno na případy reprobace z jediného předmětu (srovn. § 12 cit. rigor. řádu z roku 1883) při rigorosu skládaném, resp. zahájeném již před 31. červencem 1924; postup slibovaný v takovémto případě nelze však vzhledem k výjimečné povaze zmíněného předpisu rozšiřovati analogicky na případy jiné. Jinak platí tu totéž, co řečeno již shora ad 3. 5.
Pokud konečně stížnost vytýká jako porušení § 106 úst. listiny, že úpravou právn. studia, jak se stalo nařízením č. 276/21, se zavádí dvojí, nerovný právní stav potud, že ti občané, kteří studovali podle systému rak. se uznávají za kvalifikované, kdežto těm občanům, kteří studovali podle systému uh. se dokončení studií stěžuje, ač vlastně vykonali svoje studia podle stud. předpisů přísnějších, jelikož uh. stud. řády byly přísnější než rak., nemůže ani toto tvrzení de lege lata založiti právní nárok st-lův na připuštění k výkonu rigorosa podle uh. rig. řádu z r. 1883, když právě podle daného právního stavu dle toho, co bylo vyloženo shora sub 1. a 2., rig. řád z r. 1883 pro universitu Komenského neplatí.

Citace:

č. 7308. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 733-737.