NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8464 —
Č. 8464.

Živnostenské právo. — Spolkové právo: O podmínkách způsobilosti spolku k nabytí a provozování koncese hostinské.
(Nález ze dne 28. února 1930 č. 3063.)
Věc: Tělocvičná jednota Sokol ve V. proti ministerstvu obchodu o hostinskou a výčepní koncesi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze 6. srpna 1926 zamítla osp v S. žádost st-lky za udělení koncese hostinské a výčepnické pro dům čp. ... ve V. s odůvodněním, že potřeba obyvatelstva této živnosti nevyžaduje. Zsp v Praze, nezkoumajíc ani, zda místní potřeba pro udělení žádané koncese je dána, nevyhověla odvolání z toho podanému, poněvadž stěžující si jednota nemá právní způsobilosti k nabytí a provozování žádané živnosti. — — —Dalšímu odvolání nebylo nař. výnosem vyhověno z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Žalovaný úřad odepřel stěžujícímu si spolku žádanou koncesi hostinskou jedině proto, že nemá právní způsobilosti k nabytí a provozování této živnosti. Poukazujíc na ustanovení 3. odst. § 18 živn. řádu, — Č. 8464 —
dle něhož jest při propůjčení koncese hostinské a výčepnické přihlížeti k potřebě obyvatelstva, namítá stížnost, že tato okolnost jako nutný předpoklad rozhodnutí měla býti vyšetřena, že měla býti o ní slyšena obec a mělo býti vyšetřeno a zjištěno, že provozování koncesí a licencí je předpokladem pro existenci spolku, neboť dle § 4 stanov hradí náklady spojené s činností spolkovou mimo jiné z výtěžku provozování koncesí a licencí. — Námitky tyto jsou bezdůvodné.
Rozhoduje o žádosti za koncesi, jest živn. úřad povinen především zkoumati, má-li uchazeč všeobecné náležitosti v §§ 2—10 živn. ř. k provozování jakékoli živnosti předepsané. Je-li uchazečem spolek, musí úřad se zřetelem k ustanovení 2. odst. § 3 zkoumati, zdali spolek je podle svých stanov povolán dotyčnou živnost provozovati. Pro řešení této otázky jsou jedině rozhodnými ustanovení stanov, pokud se dotýkají právní způsobilosti spolku živnost provozovati, kdežto pro řešení této otázky je bez významu, vyžaduje-li potřeba obyvatelstva žádané koncese neb je-li spolek na výtěžek žádané koncese odkázán. Když tedy žal. úřad nekonal před rozhodnutím o zmíněné primérní otázce, totiž o otázce právní způsobilosti stěžujícího si spolku k provozování živnosti hostinské a výčepnické, šetření o zmíněných pro řešení této otázky právně irelevantních okolnostech, nelze v jeho postupu spatřovati vadu řízení.
Proti odůvodnění obsaženému v rozhodnutí II. stolice, jež min. obch. přijalo za své, namítá stěžující si spolek, že min. nesprávně si vykládá stanovy spolkové. Všechny jednoty sokolské mají stejné stanovy a v nich ustanovení § 4, podle něhož jednota hradí své náklady mimo jiné též z výtěžku provozování koncesí a licencí. Všechny tyto jednoty vykládají si toto ustanovení od prvopočátku v ten rozum, že pomůckou a prostředkem k dosažení úkolů, které si sokolské jednoty vytkly, je provozování výdělečných koncesí. Mnoho jednot žádalo o udělení koncesí, zejména koncese hostinské a výčepnické a politické úřady jim koncese bez námitek udělovaly, takže provozují živnost hostinskou a výčepnickou na základě stejného ustanovení stanov, jako má stěžující si spolek.
K těmto námitkám stačí podotknouti, že otázku právní způsobilosti uchazeče o koncesi jsou povolány řešiti úřady živnostenské, a to zcela samostatně. Jim náleží vykládati spolkové stanovy co do otázky právní způsobilosti k nabytí žádaného živn. oprávnění. Při svém rozhodování nejsou ovšem tyto úřady vázány výkladem, jaký jednotlivým ustanovením stanov dávají spolky o živn. oprávnění žádající, nebo snad jiné spolky stejné kategorie neb svazy jejich. — — —
Bezdůvodnou je také výtka, že živn. úřady nesprávně si vykládají i ustanovení 2. odst. § 3 živn. ř. tak, jakoby provozování živnosti musilo býti nezbytnou podmínkou pro dosažení účelu spolku a pro provádění vlastního oboru působnosti. Ustanovením tím je dle názoru stížnosti řečeno pouze, že stanovy spolku musí provozování živnosti připouštěti.
Stížnost má zásadně pravdu, tvrdí-li, že záleží na tom, co v stanovách spolku je ohledně provozování živnosti obsaženo. Mohouť podle § 3 odst. 2 živn. řádu spolky provozovati živnosti toliko potud, pokud — Č. 8465 —
podle stanov k tomu jsou povolány. Má-li býti učiněno zadost tomuto požadavku, musejí stanovy obsahovati výslovné a nepochybné ustanovení o právní způsobilosti k provozování živnosti spolkem. Jestliže tedy má býti založena právní způsobilost spolku k dosažení a provozování koncese hostinské a výčepnické, nesmějí spolkové stanovy zůstavovati pochybnosti o tom, že tato živn. činnost jest pojata do oboru činnosti spolkové.
V ustanovení § 4 stanov stěžujícího si spolku, podle něhož náklady spojené s činností spolkovou hradí jednota mimo jiné také z výtěžku provozování koncesí a licencí, právem neshledal žal. úřad ustanovení vyhovující naznačenému požadavku živn. řádu, neboť toto ustanovení nelze vykládati jinak, než že spolek použije k úhradě nákladů, jichž činnost spolku vyžaduje, také výtěžku plynoucího z provozování koncesovaných nebo policejně povolených podniků, jež jest spolek podle stanov oprávněn provozovati. Možno proto hledati odpověď na otázku, má-li stěžující si spolek právní způsobilost k dosažení a provozování živnosti hostinské a výčepnické, nikoli v § 4, nýbrž v § 3 jeho stanov, kde se vypočítávají »prostředky«, jimiž chce spolek sledovati účel vytčený v § 2. Tam však živnost hostinská a výčepnická výslovně uvedena není a stížnost ani netvrdí, že by ji bylo možno zařaditi pod některý bod tohoto paragrafu stanov.
Může-li však spolek nabýti právní způsobilosti k dosažení této živnosti jen výslovným a nepochybným ustanovením statutárním, že tato živnost jest pojata do oboru činnosti spolkové, pak odpadá potřeba zabývati se námitkou, že při tomto výkladu je zbytečným ustanovení § 4 stanov, podle něhož jednota hradí své náklady mimo jiné též z výtěžku provozování koncesí a licencí.

Citace:

č. 8464. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 462-464.