NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Čís. 11498.

Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Rozsudek na základě uznání v rozvodovém sporu nemůže býti podkladem žádosti o povolení rozluky podle § 17 rozl. zák., najmě, neuvádí-li, zda a který z rozvodových důvodů žalovaný manžel tehdy uznal.
(Rozh. ze dne 19. března 1932, R II 76/32.) Na základě rozsudku pro uznání, jímž byl vysloven rozvod manželství od stolu a lože z viny žalované manželky, navrhl manžel povolení rozluky podle § 17 rozl. zák. z viny manželky. Soud prvé stolice návrh zamítl, rekursní soud rozluku povolil. Důvody: Rozsudkem ze dne 18. března 1931 bylo manželství Rudolfa a Marie S-ových rozvedeno od stolu a lože z viny žalované strany na základě prohlášení žalované, že uznává žalobní nárok na rozvod z její viny. Uznání tomu nelze rozuměti jinak, než že žalovaná přiznala správnost žalobního tvrzení, kromě jiného i to, že se opětně dopustila cizoložství, jež jí manželem nebylo prominuto. Bylo tudíž manželství rozvedeno z důvodu § 13 a) zák. o rozl. manželství, při čemž uznání nahrazuje plně provedení důkazů (§§ 266, 395 c. ř. s.). Okolnosti žalovanou přiznané byly by již tehdy odůvodňovaly výrok o rozluce, kdyby oň bylo bývalo žalováno. Bylo proto stížnosti vyhověno a podle § 17 cit. zák. vyslovena rozluka z viny odpůrkyně.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žádati za rozluku podle § 17 rozl. zákona jest podmíněno tím, že byl právoplatně vysloven rozvod podle §§ 107 až 109 obč. zák., tedy, že šlo o rozvod bez souhlasu druhého manžela, a dále, že se rozsudek o rozvod opírá o některý z důvodů §§ 107 až 109 obč. zák., který jest uznán za rozlukový důvod podle § 13 zák. rozl. Rozsudek o rozvodu byl vynesen na základě uznání žalobního nároku. Takové uznání zahrnuje v sobě souhlas s rozvodem, takže nejde o rozvod podle §§ 107 až 109 obč. zák., který předpokládá nedostatek svolení druhého manžela. Proto rozsudek na základě uznání v rozvodovém sporu nemůže býti podkladem žádosti o rozluku podle § 17 rozl. zák. Jinak mohlo by takto býti obcházeno ustanovení §§ 15 a 16 rozl. zák. o lhůtě pro rozluku na základě rozvodu jinak vyžadované a žádati takto o rozluku na základě dobrovolného rozvodu, zahaleného jen ve formu uznávajícího rozsudku, před uplynutím lhůt v § 15 rozl. zák. uvedených. Ale rozsudek v rozvodovém sporu neuvádí žádný rozvodový důvod podle §§ 107 až 109 obč. zák. Opírá se jen o uznání žalované, aniž by se při tom uvádělo, zda a který z rozvodových důvodů žalovaná tehdy uznala. Proto není obsahem rozsudku v rozvodové při opodstatněn nárok na rozluku podle § 17 rozl. zák., ježto v rozsudku není vůbec uveden žádný rozvodový důvod podle § 107 až 109 obč. zák., a nelze posouditi, zda a který důvod, o který se opírá výrok o rozvodu a který odpůrkyně uznala, jest také rozlukovým důvodem podle § 13 rozl. zák.

Citace:

č. 11498. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 325-326.