NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Č. 10807.

Řízení správní. — Vyvlastnění: I. * Podle § 6 odst. 5 zák. o stavebním ruchu č. 45/30 Sb. nese náklady vyvlastňovacího řízení — mimo náklady řízení odvolacího podle věty druhé odst. 5 v případě, že odvolání expropriáta bylo zamítnuto — vyvlastňovatel bez ohledu na výsledek řízení. — II. * Náklady vyvlastňovacího řízení v § 6 odst. 5 větě 1. zákona o stavebním ruchu č. 45/30 rozuměti dlužno i nutné náklady právního a odborného zastoupení strany.
(Nález ze dne 26. října 1933 č. 17195.)
Prejudikatura: srv. nál. Boh. A 1809/23, 9899/32, 10520/33.
Věc: Anna M. a Josefa M. v R. proti zemskému úřadu v Brně o náhradu nákladů v řízení vyvlastňovacím.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 18. června 1930 vyvlastnil okr. úřad ve Velkém Meziříčí podle zák. č. 45/1930 Sb. ve prospěch Františka H. část pozemku patřícího st-lkám. Zem. úřad tento vyvlastňovací nález k odvolání obou stran výměrem ze 17. října 1930 zrušil pro podstatné vady řízení a uložil okr. úřadu, aby znovu rozhodl po doplnění komisionelního řízení s tím, že v novém výměru má býti rozhodnuto o útratách odvolacího řízení, účtovaných právním zástupcem st-lek.
Podáním z 20. dubna 1931 prohlásil František H., že odvolává svoji žádost o vyvlastnění pozemku st-lek. Na to předložil právní zástupce st-lek seznam útrat právního zastoupení, jakož i výloh, jež vznikly st-lkám dojížděním k němu do Brna, a žádal, aby byly přisouzeny. Výměrem z 10. září 1931 zamítl žádost tuto zem. úřad v Brně v postupu instančním z těchto důvodů: »Do nákladů vyvlastňovacího řízení, které podle odst. 5 § 6 zák. č. 45/30 má hraditi v každém případě vyvlastňovatel, nelze včítati útraty právního zastoupení (Boh. A 1809/23). O hrazení útrat právního zastoupení nutno tedy rozhodovati podle obecných předpisů vl. n. č. 8/28 V druhém odstavci § 128 tohoto vl. nař. se praví: »Bude-li úřadem rozhodnuto o sporném nároku, přísluší straně úplně zvítězivší proti soukromé straně podlehnuvší nárok na náhradu případných nutných nákladů právního zastoupení.« V daném pří- pádě nebylo však o sporném nároku pravoplatně rozhodnuto, ježto František H. vzal svoji žádost zpět, a nelze proto také žádné straně přiznati útraty zastoupení.«
O stížnosti, podané no toto rozhodnutí, nss uvážil:
V nál. Boh. A 1809/23 vyslovil ovšem nss právní názor, že »náklady řízení vyvlastňovacího«, které podle § 5 zák. č. 20/20, resp. § 6 zák. č. 100/21 ukládá se nésti vyvlastniteli, dlužno rozuměti toliko náklady způsobené státu, nikoli také útraty, které vznikly v řízení stranám. K tomuto vymezení pojmu nákladů řízení dospěl nss úvahou, že obsah pojmu »náklady řízení« sluší hledati — pokud ten který zákon nevymezuje jej jinak — ve všeobecné normě, upravující otázku náhrady nákladů řízení, jakou tehdy bylo min. nař. č. 169/1854 ř. z.
V daném případě jedná se o náklady řízení vyvlastňovacího podle zák. č. 45/30. V době, kdy tento zákon byl vydán, neplatilo již min. nař. č. 169/1854 ř. z., byvši v tomto směru nahraženo vl. nař. č. 8/28, které otázku náhrady nákladů řízení před úřady politickými upravuje všeobecně v §§ 127—130. Na rozdíl od min. nař. č. 169/1854 ř. z. zahrnuje vl. nař. č. 8/28 pod »náklady řízení« nejen náklady, které prováděním řízení vznikají úřadu (§ 127), nýbrž i náklady, které vznikají stranám (§ 128). Dlužno zajisté míti za to, že zákonodárci, když tvořili zákon č. 45/30, zmíněná změna právního stavu a úprava provedená vl. nař. č. 8/28 byla známa. Mluví-li tento zákon o nákladech řízení, aniž pojmu toho zvlášť vymezuje, je proto na snadě úsudek, že béře pojem ten v tom smyslu, jak mu rozumí spr. ř. č. 8/28, tedy že rozumí jím — na rozdíl od dřívějšího stavu, resp. od dřívějších zákonů o stavebním ruchu — nejen náklady řízení, které vznikly úřadu, nýbrž i nutné náklady vzniklé stranám. Praví-li pak kategoricky a všeobecně — až na výjimku stanovenou pro řízení odvolací v odst. 5 větě 2. pro případ, že odvolání expropriáta bylo zamítnuto —, že náklady řízení vyvlastňovacího nese vyvlastnitel, dlužno souditi, že svou normou — která by za účinnosti spr. řádu č. 8/28 jinak byla zbytečná — chtěl otázku náhrady nákladů řízení upraviti odchylně od správního řádu v ten smysl, že náklady řízení v nynějším smyslu vl. nař. č. 8/28, t. j. tedy nejen náklady vzniklé úřadu, nýbrž i náklady vzniklé stranám incl. nutných nákladů právního a odborného zastoupení, má — na rozdíl od všeobecných předpisů správního řádu — nésti (až na zmíněnou výjimku ohl. řízení odvolacího) vždy vyvlastnitel, bez ohledu na to, zda a event. jaký výsledek vyvlastňovací řízení mělo.
Tomu svědčí i úvaha, že expropriátu jak podle všeobecných zásad expropriace, tak i podle positivního předpisu § 6 zák. č. 45/30 má se dostati přiměřené náhrady. Odstavec 5 § 6 není nežli aplikací této zásady na náklady řízení, které expropriátovi byly způsobeny útokem exproprianta. Nepřímo podává se závěr ten z ustanovení věty druhé odst. 5 § 6. Neboť dává-li se tu úřadu zmocnění, aby expropriátu uložil náklady odvolacího řízení, bylo-li odvolání jeho zamítnuto, dlužna z toho a contrario souditi, že ve větě prvé chtěl zákon náklady řízení ve všech ostatních případech uložiti expropriantovi, bez ohledu na výsledek řízení. Dospěl tedy nss podstatně stejnou argumentací, které použil nál. Boh. A 1809/23, k závěru, že podle zák. č. 45/30 dlužno »náklady řízení vyvlastňovacího« rozuměti i náklady vzniklé stranám — incl. nutných nákladů právního a odborného zastoupení — a že všechny tyto náklady — až na případ věty druhé odst. 5 § 6 — má nésti vždy vyvlastňovatel bez ohledu na výsledek řízení.
Poněvadž žal. úřad v daném případě vycházel podle toho z nesprávného názoru právního a důsledkem toho vůbec pak ani nezkoumal, zda náklady st-lkami účtované byly po rozumu § 128 správ. ř. nutný, bylo nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Č. 10807. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 493-495.