Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 1
PDF

Čís. 11426.


Předpis § 14 vyrovnacího řádu ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n., týká se jen oddělných práv na věcech, jež náležely dlužníku v době zahájení vyrovnacího řízení.
(Rozh. ze dne 26. února 1932, R 1 67/32.) Vymáhající věřitel nabyl dne 23. září 1931 pro svou vykonatelnou pohledávku za Františkem Sch-em exekuční zástavní právo na nemovitostech náležejících tehdy Františku Sch-ovi. Podle kupní smlouvy ze dne 10. října 1931 přešly nemovitosti na Annu S-ovou. Dne 20. října 1931 navrhl vymáhající věřitel, by byla povolena na nemovitosti exekuce vnucenou dražbou. Dne 24. října 1931 bylo o jmění Františka Sch-a zahájeno vyrovnací řízení. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody: Vymáhající věřitel nabyl proti právnímu předchůdci dlužnice Františku Sch-ovi dne 23. září 1931 pro svou vykonatelnou pohledávku ze směnky 20000 Kč s příslušenstvím exekuční právo zástavní na nemovitostech náležejících tehdy Františku Sch-ovi. Tyto nemovitosti přešly podle kupní smlouvy ze dne 10. října 1931 na dlužnici Annu S-ovou a byly jí také téhož dne knihovně připsány. O jmění Františka Sch-a bylo zahájeno dne 24. října 1931 vyrovnací řízení. Tyto okolnosti byly rekursním soudem zjištěny z příslušných spisů. Podle třetího odstavce § 88 ex. ř. má exekuční vklad práva zástavního pro vykonatelnou pohledávku vymáhajícího věřitele na nemovitostech dlužníkových v zápětí, že pro tuto vykonatelnou pohledávku může býti exekuce na nemovitost vedena přímo proti každému, kdo ji později nabyl. Nebylo proto závady, by nebylo vyhověno návrhu vymáhajícího věřitele ze dne 20. října 1931 na povolení exekuce vnucenou dražbou nemovitostí na základě zástavního práva nabytého na nich již dne 23. září 1931. Jest však uvážiti, zda a jaký vliv mělo na přípustnost navržené exekuce zahájení vyrovnacího řízení dne 24. října 1931 o jmění Františka Sch-a. Rekursní soud má za to, že zahájením vyrovnacího řízení zástavní právo podle § 14 vyr. řádu zaniklo, a to s účinkem i proti Anně S-ové jako právní nástupkyni dlužníkově ve vlastnictví nemovitostí tímto zástavním právem stižených a že proto nemůže býti uplatněno, pokud snad znovu neobživne. Tomuto právnímu názoru nelze přisvědčiti. Předpis § 14 vyr. řádu týká se jen oddělných práv na dlužníkových věcech, t. j. na věcech movitých i nemovitých, které náležely dlužníkův době zahájení vyrovnacího řízení. Bylo-li tedy zjištěno, že nemovitosti, o něž jde a na nichž bylo vloženo exekuční zástavní právo, byly již dva týdny před zahájením vyrovnacího řízení o jmění dlužníka Sch-a prodány a knihovně připsány Anně S-ové, takže v době zahájení vyrovnacího řízení nebyly již ve vlastnictví Františka Sch-a, nelze na knihovní pohledávky na takové nemovitosti exekučně vložené použiti předpisu § 14 vyr. řádu (srov. rozh. čís. 2868 sb. n. s.). Z toho plyne, že ani zahájení vyrovnacího řízení o jmění Františka Sch-a nemohlo brániti povolení navržené exekuce.
Citace:
č. 11426. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 215-216.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).