Č. 978.

Nemocenské pojišťování dělnictva: I. * Likvidaci jmění závodních pokladen zrušených na základě čl. XXI. zák. z 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n. provésti jest dle formálních i materielních předpisů § 40 a) (nikoli § 49) zák. o nemoc. pojišť. — II. Význam skutečnosti, že pořad instanční byl proti předpisu zákona o jednu — nejnižší — instanci rozšířen.
(Nález ze dne 17. října 1921 č. 5966.1)
Prejudikatura: k II. srovnej nál. č. 861.
Věc: Firma »Frant. B.« v D. K. proti ministerstvu sociální péče v Praze stran likvidace zrušené závodní nemocenské pokladny.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Mezi okresní nemocenskou pokladnou v I. a závodní nemocenskou pokladnou stěžující si firmy vznikl spor o jmění této závodní pokladny, jež byla zrušena. V tomto sporu okresní správa politická v Brně výměrem z — vyslovila, že rozpuštěná závodní pokladna jest povinna okresní nemocenské pokladně v I. ihned vydati veškeré jmění, a odůvodnila své rozhodnutí takto: Podle čl. XXIV. zákona z 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n. provésti jest likvidaci rozpuštěných pokladen podle obdoby § 40 a) nem. zák. Dle odst. 2 a 3 cit. § má pokladna povolaná k projednání záležitostí (t. j. okresní nemocenská pokladna v I.) převzíti jmění, jež tu snad jest, k zapravení dluhů a uhrazení podpůrných nároků, jež vznikly před zrušením pokladny. Přebytek odevzdati jest zúčastněné pokladně, v daném případě tedy celý reservní fond 7258 K 11 ha vůbec veškeré jmění v době rozpuštění (i s úroky od rozpuštění narostlými). Znění § 71 stanov, na něž se firma odvolává, obsahující jiné ustanovení i příslušné usnesení poslední valné hromady odporuje zákonu.
Odvolání stěžující si firmy zemská správa politická v Brně rozhodnutím z — nevyhověla a k důvodům I. stolice dodala: Poslední odst. § 49 zák. nem. ve znění zákona z 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n. platí ode dne, kdy tento zákon počal působiti, výlučně pro pokladny závodní, které zřízeny byly na základě § 43 nem. zák., jak patrno z předpisu odst. 1 tohoto §u. Zrušená závodní pokladna firmy B. byla však zřízena na základě § 42 nem. zák. a může na ni jedině býti použito analogicky předpisu § 40 a) nem. zák. ve znění zák. z 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z.
Další odvolání firmy bylo pak zamítnuto naříkaným rozhodnutím ministerstva sociální péče, které v podstatě dovolává se důvodů II. stolice. Pokud se týče otázky kompetence okresní správy politické poukázalo ministerstvo k tomu, že § 40 a) nem. zák. v té věci nic neustanovuje a právo okresní správy politické vyplývá ze všeobecného ustanovení §§ 19 a 20 nem. zák., nebyla-li k speciálnímu úkonu pověřena úřadem nadřízeným.
Proti názoru, že slušelo užíti ustanovení § 49 nem zák., ministerstvo podotklo, že čl. XXIV. mluví jen o § 40 a), a že § 49 byl zákonem z 15. května 1919 změněn potud, že působnost jeho se omezuje na závodní pokladny zřízené dle § 43 nem. zák. Ministerstvo postaralo se výnosy z 4. června 1919 č. 11466 a z 5. listopadu 1919 č. 27344 o to, aby eventuální »přebytky reservních fondů zrušených závodních nemocenských pokladen nepřišly na zmar ve prospěch (má býti patrně v neprospěch) pojištěnců těchto pokladen.«
Stížnost k tomuto soudu podaná vytýká předem po stránce formální, že k rozhodnutí v I. stolici byla povolána ženská a nikoliv okresní správa politická. Tato výtka jest oprávněna. Předmětem sporu, jenž naříkaným rozhodnutím došel v pořadu instancí správních konečného vyřízení, jest likvidace zrušené závodní pokladny po rozumu čl. XXIV. zákona z 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n. Ať se význam tohoto článku vykládá v jiných směrech jakkoli, tolik dlužno pokládati za nepochybné, že, odkazuje-li co do provedení likvidace zrušených pokladen na § 40 a) zák. nem. (ve znění zákona z 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z.), zajisté podrobil likvidaci takovou formálním předpisům § 40 a), a jest tedy pokládati podle 4. odst. tohoto §u zemský úřad politický za kompetentní k rozhodování o otázkách při provádění likvidace pokladen dohodou nevyřízených. (Jest to také zcela ve shodě se zásadou vyjádřenou v § 66 nem. zák., jenž všeobecně vyhrazuje spory mezi pokladnami rozhodování zemské správy politické.)
Nejvyšší správní soud nemohl však okolnosti, že rozhodl v I. stolici úřad nepříslušný, přikládati v daném případě rozhodující význam. Neboť úřad příslušný, t. j. zemská správa politická v Brně, učinila později spornou otázku předmětem své kognice, také v dalším pořadí instančním věc byla příslušným ministerstvem přezkoumána, takže nelze uznati, že by neoprávněné předcházející zasažení nepříslušné okresní správy politické do postupu instančního mělo na postavení stěžující si strany, pokud se týče na konečný výsledek sporu, straně škodlivý vliv. Ve vytýkané vadě nelze proto spatřovati ani důvod zmatečnosti nebo nezákonnosti ani podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě.
Nejvyšší správní soud neshledal proto v oné vadě překážky, jež by mu bránila, aby naříkané rozhodnutí podrobil v mezích stížnosti svému přezkoumání po stránce věcné.
Ministerstvo svým rozhodnutím potvrdilo jako konečná stolice výrok, že »veškeré jmění rozpuštěné závodní nemocenské pokladny uvedené firmy sluší odevzdati okresní nemocenské pokladně«.
Jest tedy zkoumati, zdali opatření tohoto obsahu za stavu věcí provedeným řízením zjištěného lze srovnati s úmyslem zákona. Jak úřady správní tak i stížnost vycházejí ve svých vývodech ze znění čl. XXIV. zák. z 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n.; není tedy sporu o tom, že jde o likvidaci pokladny ve smyslu tohoto článku.
Článek ten ustanovuje, že »likvidace zrušených pokladen provede se podle obdoby § 40 a) zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. ve znění zákona z 20. listopadu 1919 č. 457 ř. z.«, k čemuž sluší podotknouti, že zákon tu podle souvislosti má na mysli pokladny zrušené po rozumu čl. XXI. téhož zákona. Rozpor mezi právním názorem, na němž založeno je naříkané rozhodnutí, a názorem, jejž hájí stížnost, vězí v podstatě v tom, že podle názoru úřadů správních cit. § 40 a) jest onou zákonnou normou, v jejímž obsahu výlučně sluší hledati direktivy pro likvidaci pokladen na základě čl. XXI. zákona z 15. května 1919 zrušených, kdežto stížnost snaží se dovoditi, že ačkoli čl. XXIV. poukazuje jen na § 40 a), přece na likvidaci závodních nemocenských pokladen použíti jest materielních předpisů § 49 zákona nemocenského, pokud se týče zásad tam vytčených.
Znění čl. XXIV. samo o sobě veškeré pochybnosti nevylučuje a nelze upříti jistou oprávněnost toho, zdůrazňuje-li stížnost, že tu jest použito dosti neurčitého výrazu »podle obdoby § 40 a)«, který by o sobě připouštěl i výklad, že zákon nechtěl na rozpuštěné pokladny (čl. XXI.) aplikovati předpisy § 40 a) ve všech důsledcích, nýbrž jen v některých směrech.
Vznik zákona z 15. května 1919 dává však zcela jasně a určitě za pravdu tomu výkladu čl. XXIV., jehož se přidržel žalovaný úřad, to jest názoru, že oním článkem byly pro likvidaci (závodních) pokladen na základě čl. XXI. zrušených za závazné prohlášeny nejen formální, nýbrž i materielně právní předpisy § 40 a) nem. zák. V důvodové zprávě sociálně-politického výboru Národního shromáždění, kterou osnova zákona o novelisaci zákona o nemocenském pojištění byla předložena (tisk 934 z r. 1919), jsou vytčeny zásady tímto výborem usnesené, dle nichž dosavadní zákon nemocenský má býti upraven.
Z těchto zásad uvésti jest tyto: 5. Buďtež zrušeny veškeré nemocenské pokladny závodní, stavební a učňovské. 6. týká se zrušení některých pokladen společenstevních, spolkových a registrovaných. Pod následujícím č. 7 se praví: Jmění rozpuštěných nemocenských pokladen budiž podle poměru pojištěného členstva odevzdáno té pokladně nebo těm pokladnám, jimž připadnou členové u zrušené pokladny pojištění. Do tří měsíců po zrušení budiž provedena jejich likvidace.
Dle dalšího výkladu důvodové zprávy byly při vypracování osnovy zákona v některých směrech ony zásady pozměněny a to, pokud se týče zřizování samostatných pokladen pro zaměstnance podniků zemědělských a lesních, dále stran pokladen spolkových a zapsaných pokladen pomocných. Zásady pod č. 7 uvedené (tato zásada obsažena byla v podstatě již v návrhu členů Národního shromáždění Jakubky a soudr., tisk 248 z r. 1918, jenž byl zároveň podkladem jednání výboru) se úchylky v osnově dle toho netýkají. Znění čl. XXIV. osnovy shoduje se však zcela se zněním zákona. Zřejmá souvislost tohoto článku s onou zásadou č. 7 nepřipouští nijaké pochybnosti o tom, že zákonodárce dovolávaje se § 40 a) měl v prvé řadě na zřeteli právě ustanovení poslední věty 3. odst. tohoto §u, dle něhož případný přebytek jmění rozpuštěné okresní nemocenské pokladny má býti přidělen zúčastněným pokladnám dle poměru počtu členů rozpuštěné pokladny jimi převzatých. Na stejném stanovisku stál při projednávání příslušné osnovy také tehdejší ministr sociální péče Dr. Winter (50. schůze). Materialie podávají tedy, možno téměř říci, autentický výklad toho, co předpisem čl. XXIV. zákona z r. 1919 bylo zamýšleno. Je-li však takto bezpečně zjištěn úmysl zákona použíti na likvidaci pokladen na jeho základě zrušených výlučně zásad § 40 a), nemůže závaznost tohoto zákonného imperativu býti zvrácena ani námitkou, jak přiznati sluší, nikoli neodůvodněnou, že jeho provádění způsobí jisté nesrovnalosti, tím méně úvahami o jeho vhodnosti a přiměřenosti.
Likvidační předpisy tohoto §u liší se od obdobných ustanovení § 49 (plativšího až do vydání zákona z r. 1919 pro pokladny závodní a stavební vůbec) v podstatě právě tím, že jedině § 49 obsahuje v posledním odstavci zvláštní ustanovení o použití oné části jmění, jež vybude po uhrazení závazků rozpuštěné pokladny a dotování reservního fondu částkou zákonem jako minimální předepsanou, jakož i fondů (dle § 9 b) zřízených), kdežto § 40 a) v uvedené již poslední větě 3ho odstavce nařizuje bez jakékoli výhrady, aby také případný přebytek přidělen byl zúčastněným pokladnám dle počtu převzatých členů rozpuštěné pokladny.
Článkem XVI. zákona z r. 1919 bylo však ustanovení posl. odst. § 49 nem. zákona (ve znění zákona z 20. listopadu 1919 č. 457 ř. z.) zachováno v platnosti jen pro závodní pokladny zřízené nařízením zemské správy politické podle § 43; eliminoval tedy zákon z platnosti tohoto ustanovení závodní pokladny, jež jsou podrobeny povinnému zrušení podle čl. XXI., i musí této vůli zákona ustoupiti ovšem i ustanovení do stanov pojatá, vůli takové se příčící, o tom, jakým způsobem má býti použito eventuelního přebytku jmění při rozpuštění pokladny, neboť taková ustanovení stanov byla pouhým reflexem předpisu posledního odstavce § 49 a mohla jen v mezích platnosti tohoto zákonného předpisu býti právně účinná.
Jest tedy naříkané rozhodnuti nařizující, aby veškeré jmění rozpuštěné závodní pokladny stěžující si firmy odevzdáno bylo okresní nemocenské pokladně v L., zákonem odůvodněno a stížnost musila býti zamítnuta.

Stejně i v dalších nálezech, na př. ze dne 22. října 1921 č. 13404, a 13405, pak ze dne 3. listopadu 1921 č. 6783.

Citace:

č. 978. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 837-840.