Několik tajných líčení.

Druhého dne zasedl před porotou, jíž předsedal vrch. rada Sýkora, na lavici obžalovaných 40letý ženatý dělník Václav Šercl z Velkých Čelakovic. Žaloval na něho státní zástupce Dr. Tomsa věc velmi ošklivou.
Šercl přišel 1. července 1926 na návštěvu ku svým příbuzným, manželům Ž. v Hostivaři, a žádal je, aby jej nechali přespat. Ti ochotně svolili, poněvadž však neoplývají ani statky pozemskými ani rozsáhlou ložnicí, musil Šercl vzíti za vděk uložením se na slamník vedle 12leté dcerušky manželů, Marie Ž. Rodina, celodenní těžkou prací na poli znavená, záhy tvrdě usnula, jen Šercl nikoli. Hříšné touhy jej posedly a jejich surovost vybila se na 12letém dítěti, které rozespalé, nechápající, co sе s ním děje, chtělo křičet, ale nemohlo, ježto Šercl držel mu pevně ústa.
Ubohé děvče ze strachu a ze studu nesvěřilo se rodičům, až když přepadly je bolesti. Dožádaný lékař zjistil, že je — nakaženo kapavkou, a nařídil nemocniční ošetřování, které trvalo značně dlouho, poněvadž nemoc byla zanedbána.
Před porotou vymlouval se Šercl, že o ničem neví, že vše provedl patrně ze spaní. Popřel také, že by byl sám kapavkou stižen, ale soudní lékaři prohlásili, že skutečně po dlouhou dobu trpí nevyhojenou kapavkou a že ji přenesl také na děcko.
Porota zodpověděla všemi 12 hlasy otázky jí dané a znějící na zločin násilného smilstva a na přečin ohrožení a porušení zdraví pohlavními nemocemi, a soud odsoudil pak Šercla do těžkého žaláře na dva roky.
*
Jako další obžalovaný zasedl před porotou vážený občan a obchodník módním zbožím ve Veltrusích Josef Pospíšil. Tento 45letý vdovec a člen veltruského obecního zastupitelstva udržoval známost s Libuší Bláhovou, správkyní okresního sirotčince ve Veltrusích, a ta mu také poklízela v domácnosti. K menšímu úklidu posílala k němu i osiřelé dívky, chovanky ústavu, zejména Anežku P., Ant. F. a Julii H. Tyto tři dívky přivedly Pospíšila na lavici obžalovaných. Pospíšil totiž zapředl s nimi poměr vždy za několik dní poté, když té které bylo 14 roků; věc se však vyzradila a všecky tři prohlásily, že poměr ten byl jím vynucen užitým násilím.
Žaloval tudíž státní zástupce dr. Stibral mlsného vdovce pro zločin násilného smilstva.
Všecky tři dívky, vyslechnuté jako svědkyně, tvrdily houževnatě, že je obžalovaný násilím přiměl, aby mu byly po vůli, kdežto Pospíšil uváděl, že veškerý styk děvčat s ním byl dobrovolný.
Při křížovém ohni otázek, jichž účastnili se také porotci, musily však dívky doznat, že nekřičely, ač se odehrávalo vše v místnosti sousedící s krámem obžalovaného, který byl otevřen, že ani z místnosti té neutekly, když Pospíšil odešel do krámu, aby obsloužil přišedšího zákazníka, ba jedna z dívek přiznala, že po několik týdnů ji „znásilňoval“ Pospíšil třikrát za týden a že Pospíšila sama líbala — ovšem prý až později...
Za těchto okolností je pochopitelno, že porota ve znásilnění děvčat mnoho nevěřila a že odpověděla na hlavní otázku, znějící na zločin násilného smilstva, zamítavě všemi hlasy, zodpověděla však kladně otázku na přečin svádění nedospělých děvčat k smilstvu podle nového, t. zv. prostitučního zákona. Následkem tohoto verdiktu byl obžalovaný odsouzen do vězení na tři týdny bezpodmínečně. Trest však je odpykán vazbou. Právní zástupce oněch tří děvčátek byl se svými nároky (požadoval jako odškodné pro každou z nich částku 15 000 Kč) odkázán na pořad práva civilního.
Obžalovaného úspěšně hájil advokát dr. Bas, jenž proslovil přesvědčivou, právnicky hodnotnou a všeobecně skvělou řeč, jednu z nejlepších, jaké jsme kdy před porotou slyšeli.
*
Jako další případ projednáván byl ošklivý zločin 50letého ženatého domkáře a pensisty v Ořechu u Prahy Františka Stupky, kterého st. zástupce dr. Šudoma zažaloval hned pro čtyři ošklivé delikty: pro zločin násilného smilstva, pro zločin zprznění krve, pro zločin veřejného násilí vydíráním a pro zločin veřejného násilí nebezpečným vyhrožováním.
Obžalovaný má čtyři děti ve věku od 4 do 14 let. Nejstarší z nich je dcera Magdalena, narozená v červenci 1912. Tuto dceru obžalovaný od března 1926 několikráte zneužil a vyhrožoval jí, že ji zabije, prozradí-li to. Když děvče toto jednání nemohlo déle snášeti, uteklo k svému strýci do Řep. Ale otec tam za ní přišel a sliboval jí, že ji podřeže, nepůjde-li domů a nebude-li mu po vůli.
Obviněný popíral, že by se byl činů za vinu mu kladených dopouštěl, a vymlouval se na úplnou opilost, když mu byly dokazovány. Porota, jíž předsedal dv. rada St. Bouček, zamítla po obhajovací řeči dra Glücka 6 hlasy všecky otázky jí položené a přisvědčila toliko na otázku týkající se opilství, takže soud mohl Stupku odsouditi toliko pro přestupek opilství a vyměřil mu za něj trest vězení v trvání dvou měsíců.
Tak mírné posouzení hnusného činu porotou bylo veřejností přijato pochopitelně nepříznivě a vyvolalo reptání proti porotnímu zřízení vůbec.
*
Dne 28. dubna t. r. šla 11letá Růžena H. od zahradníka Rudolfa Pokorného ze samoty „Rusavky“, kde nakoupila zeleninu, domů cestou k Holubicům lesem. Když docházela ku konci lesa, vyběhl proti ní 18letý František Fryč, kočí ve Velvarech, uchopil ji za obě ramena, vtáhl ji polekanou a křičící do houští a tam na ní vykonal čin, naznačený v § 127 tr. z. Pak odešel, když byl děvčeti pohrozil, že je zabije, prozradí-li něco.
Děvče, sirotek, vychovávané u své starší, vdané sestry, však nemlčelo a Fryč byl pohnán k zodpovědnosti před porotu, jíž předsedal vrch. rada Lev. Žalobu zastupoval stát. zástupce dr. Koblih. Obžalováný nezapíral mnoho, omlouval se jen tím, že chtěl jednou poznati v praxi, co ve škole jej učili o tělovědě a o pohlavní výchově.
Porota po krátké poradě přisvědčila 10 hlasy k otázce na zločin násilného smilstva a soud vynesl pak rozsudek, jímž se František Fryč odsuzuje do těžkého žaláře na třináct měsíců.

Citace:

č. 5469. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 534-535.