Čís. 14116.

Na základě pravoplatně povolené, vykonané a dosud nezrušené exekuce zabavením movitých věcí lze i po uvalení konkursu na jmění povinného povoliti jich uschování.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1935, R I 1656/34.)
Prvý soud zamítl návrh vymáhajícího věřitele na povolení a výkon uschování zabavených věcí. Důvody: Usnesením krajského soudu v L. byl na jmění povinného uvalen konkurs. Ačkoliv zástavní právo vymáhajícího věřitele požívá přednostní pořadí a bylo ho nabyto dříve než v posledních šedesáti dnech před prohlášením konkursu, jest spatřovati v uschování zvláštní druh oddělného práva, jehož nemůže býti po prohlášení konkursu podle § 11 konk. řádu nabyto. Mimo to jsou věci, jichž úschova se navrhuje, vzhledem k posudku znalce příslušenstvím továrny a jsou proto podle § 252 ex. ř. z mobilární exekuce vyňaty. Rekursní soud změnil napadené usnesení a nařídil výkon uschování zabavených věcí, jak bylo navrhováno. Důvody: Zástavní právo vymáhající strany požívá přednostního práva a bylo ho nabyto dříve než 60 dnů před uvalením konkursu. Poukaz k § 11 konk. ř. není správný, neboť § 11 konk. ř. vztahuje se jen k založení nového soudcovského práva zástavního neb oddělného. Uvalení konkursu není proto na závadu výkonu povoleného již uschování. Pokud prvý soud míní, že uschování jest nepřípustné pro vlastnost zabavených svršků jako příslušenství, jest podotknouti, že prvý soud dosud ještě nerozhodl o této vlastnosti jako příslušenství a že přítomnou exekuci na svršky z toho důvodu nezastavil. Dokud se tak nestalo, nemůže provedení mobilární exekuce a zejména povolené uschování býti odmítnuto.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ježto práva na oddělené uspokojení, jichž nabyli věřitelé na úpadcově jmění dříve než v posledních 60 dnech před prohlášením konkursu, nezanikají vyhlášením konkursu (§ 13 odstavec (1) prvá věta úsudkem z opaku), jest bezpodstatnou výtka, že výkon těchto práv uschováním věcí, by ztěžoval konkursní řízení, kdyby šlo o celou řadu takových věcí. Že vyhlášením konkursu nastal klid exekučního řízení, nemá v zákoně opory. O otázku, zda exekuce je nepřípustná podle § 252 ex. ř. proto, že zabavené věci, o jichž úschovu vymáhající věřitelka žádá, jsou prý příslušenstvím nemovitostí, nejde, nýbrž o to, zda na základě pravoplatně povolené, vykonané a dosud nezrušené exekuce zabavením movitých věcí lze povoliti jich uschování. Exekuce na movité věci se provádí podle § 249 ex. ř. v prvé řadě zabavením. Zabavení se vykoná podle § 253 odstavec 1 ex. ř. popsáním věcí v zájemním protokole nebo poznámkou podle § 257 ex. ř. Tím nabývá vymáhající věřitel podle § 256 ex. ř. zástavního práva. Zevnějším znakem zástavního práva a tudíž jen jeho důsledkem jest podle § 259 odstavec 1 ex. ř. buď označení zabavených věcí způsobem každému lehce seznatelným anebo na návrh vymáhajícího věřitele uschováním. Předpokladem tohoto zevnějšího znaku a tudíž i uschování jest jen povolení exekuce zabavením a dokud zabavení není zrušeno, není důvodu odepříti uschování, není-li tu snad jiných překážek. Usnesení z 31. října 1932, povolující exekuci zabavením věcí a dokonce i uschováním, jest dosud v účinnosti a jiné překážky povolení, vlastně již jen výkonu uschování, není.

Citace:

č. 14116. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 92-93.