NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Č. 9800.

Stavební právo (Čechy). — Vyvlastnění: Vznik nároku obce na přenechání pozemků potřebných pro rozšíření ulice váže zákon (§ 24 stav. ř. čes.) na jediný předpoklad, že rozšíření ulice je zapotřebí, a neobmezuje jej na případy, kde obec chce nebo může provésti rozšíření ulice v celku a na jeden ráz.
(Nález ze dne 4. dubna 1932 č. 12366/30.)
Věc: Jan K. v P. proti ministerstvu veřejných prací o vyvlastnění pozemku k účelům silničním.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnuto bylo odvolání st-lovo z výměru zsp-é v Praze z 23. února 1928, jímž na žádost městské obce P. by uznáno, že st-l je podle § 365 o. z. o. a §§ 24 a 25 stav. ř. pro Čechy-venkov povinen postoupiti do vlastnictví jmenované obce pro veřejný statek ze svého pozemku č. kat. . . ., louka, plochu ve výměře 41 m2, jíž je třeba k rozšíření Mariánské ulice na šířku 8 m.
Žal. úřad založil své rozhodnutí jednak na skutkovém zjištění, že rozšíření Mariánské ulice na 8 m je z důvodů volné komunikace a bezpečnosti nutné, a že k tomuto rozšíření jest zapotřebí požadované části pozemku st-lova, jednak na právním názoru, že za splnění těchto předpokladů má obec právní nárok na přenechání potřebných pozemků i tenkráte, jestliže rozšíření ulice provádí prozatím jen v určitém dílčím úseku, a bez ohledu na to, zdali rozšíření ulice v dalším jejím úseku, nebo v celku je již toho času proveditelné.
St-l naproti tomu — nevznášeje ve stížnosti námitek proti shora uvedenému skutkovému zjištění žal. úřadu — hájí právní názor, že tam, kde rozšíření ulice se neprovádí, resp. nedá provésti najednou, k požadování pozemků, potřebných pro dílčí rozšíření ulice, nestačí všeobecné zjištění, že veřejné zájmy rozšíření ulice vyžadují, nýbrž že je třeba ještě dalšího zjištění, že veřejné zájmy vyžadují, aby toto částečné rozšíření bylo již nyní provedeno. Vycházejíc z tohoto právního názoru, vytýká stížnost žal. úřadu jako podstatnou vadu řízení, že se nezabýval námitkou, v níž bylo dovozeno, že následkem nemožnosti vyvlastniti — Č. 9800 —
v dohledné době také sousední budovou zastavěný a do ulice vyčnívající pozemek, částečné rozšíření Mariánské ulice není způsobilé, aby komunikační a bezpečnostní poměry této ulice zlepšilo, nýbrž že je spíše zhorší.
Nss nemohl v tom dáti stížnosti za pravdu. Proti názoru, jejž stížnost hájí, mluví již samo znění § 24 čes. stav. řádu. Předpis tento stanoví, že č. stav. ř., § 24. Vznik nároku obce na přenechání pozemků potřebných pro rozšíření ulice váže tedy zákon na jediný předpoklad, t. j. že rozšíření ulice jest zapotřebí, a neomezuje tento nárok obce na případy, kde obec chce nebo může rozšíření ulice realisovati v celku a na jeden ráz. Naopak závěrečná slova § 24, kde se z řečeného nároku vylučují pozemky, na nichž se nalézají budovy, nasvědčují tomu, že zákonodárce sám již počítal s tím, že ulice, jež budou proti vůli adjacentů rozšiřovány, bude nutno přechodně ponechati nerozšířeny, pokud pozemky k rozšíření ulice potřebné jsou okupovány budovami.
Že cit. předpisu zákonnému lze rozuměti jen ve smyslu svrchu vyloženém, potvrzuje i následovní úvaha: Rozšíření ulice podle § 24 stav. řádu jest jedním ze způsobů regulace právě tak jako úprava ulice, jež se uskutečňuje ústupem do stav. čáry nebo vystoupením do této čáry při příležitosti nových staveb, přístaveb a přestaveb podle ustanovení §§ 18, 19 a 23 čes. stav. řádu. I při těchto úpravách je vlastník budovy nebo pozemku dosud nezastavěného povinen postoupiti obci pozemek k rozšíření ulice potřebný, a to ihned bez ohledu na to, že rozšíření ulice bude tím dosaženo jen v menším nebo větším úseku, a že tedy regulace ulice docílí se jen postupně. Rovněž podle norem o postupu pozemku při příležitosti rozdělení pozemku na místa stavební (§ 22 čes. stav. ř.) postihuje parcelanta postupní povinnost, jakmile počne se rozdělení ve skutek uváděti, bez ohledu na to, že se tím uskuteční úprava nové ulice jen v jisté její části. Z toho je patrno, že postupné (sukcesivní) uskutečňování regulace je podle stav. řádu běžným zjevem, a v § 24 není obsažen sebe menší náznak, že by pro regulaci podle tohoto ustanovení měla platiti úchylka od pravidla, to jest že takováto regulace by mohla a směla býti prováděna jen pro celou délku ulice a jen na jediný ráz.
Proti výkladu stížností hájenému mluví ostatně i úvaha, že zákon chce obci poskytnouti prostředek prakticky účinný. Kdyby však nárok obce na postup pozemků k rozšíření ulice potřebných byl podmíněn tím, že rozšíření ulice lze provésti na jeden ráz, nemělo by příslušné ustanovení § 24 stav. řádu téměř žádného praktického významu, poněvadž případ, kdy bude lze ulici v celé její trati rozšířiti najednou, vyskytne se jen velmi zřídka. Pokud však stížnost opírá se o úvahu, že při postupném realisování projektovaného rozšíření veřejné komunikace může se dočasně dostaviti i zhoršení dosavadních poměrů komunikačních, stačí proti tomu uvésti, že každou regulaci sluší hodnotiti s hlediska konečného jejího cíle a ne podle neuspokojivých přechodných stavů, které se podle povahy věci během postupné realisace dočasně vyskytnou, leda že by některý přechodný stav vyvolával skutečné ohrožení bezpečnosti, což však st-l ani netvrdí.
Je proto právně bezvýznamno, zdali v daném případě bude vyvlastněním pozemku st-lova a částečným rozšířením Mariánské ulice v těchto místech docíleno okamžitého zlepšení bezpečnostních a komunikačních poměrů této ulice, či nastane-li zde snad dočasně jakési zhoršení, a není proto vadou řízení, když žal. úřad po této stránce věc neuvažoval.

Citace:

č. 9800. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 699-701.