NPD documents search: Boh. adm., 4 (1922), sv. 2

Č. 9719.

Školství. — Tituly: * Paragraf 4 cís. nař. č. 130/1917 ř. z. poskytuje za splnění podmínek tam stanovených právní nárok na užívání stavovského označení »inženýr«; rozhodujíc o tom, zda cizozemské zkoušky a studie nahrazují studie a zkoušky tuzemské, je ministerstvo povinno svůj výrok odůvodniti.
(Nález ze dne 1. března 1932 č. 2294.)
Věc: Oskar S. v F. proti ministerstvu školství a národní osvěty o stavovské označení »inženýr«.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. škol. žádosti Oskara S., jenž jest rakouským státním příslušníkem a ucházel se o prohlášení rovnocennosti svého vysvědčení o II. státní zkoušce, vykonané v oboru architektury a pozemního stavitelství na vysoké škole technické ve Štýrském Hradci, s odborným vysvědčením čsl. vysokých škol technických, s upozorněním, že v důsledku tohoto rozhodnutí nepřísluší jmenovanému na území republiky čsl. právo užívati stavovského označení inženýr »Ing.« a že případné porušení tohoto ustanovení se trestá ve smyslu § 7 cís. nař. ze 14 března 1917 č. 130 ř. z.
O stížnosti uvážil nss: Ve své žádosti, jež tvořila podklad pro nař. rozhodnutí, žádal st-l, dovolávaje se § 4 cís. nař. č. 130/1917 ř. z., aby mu bylo povoleno užívání stavovského označení »inženýr« na základě toho, že jeho studia jsou rovnocenná s tuzemskými studiemi. Nedomáhal se tudíž st-1 všeobecné nostrifikace vysvědčení o studiích a zkouškách, vykonaných na cizozemské vysoké škole technické se všemi důsledky z toho plynoucími a pro všechny relace, pro které vykonání studií a zkoušek může míti význam, nýbrž domáhal se toliko povolení k užívání stavovského označení »inženýr« podle § 4 cit. cís. nař., kteréžto povolení ovšem předpokládá, že cizozemská studia budou uznána za rovnocenná se studiem na tuzemské vysoké škole technické; žádal tudíž o toto uznání výlučně jako o předpoklad pro právo k užívání titulu »inženýr«. Znění nař. rozhodnutí by ovšem samo o sobě připouštělo výklad, že jím byla odepřena zcela všeobecné nostrifikace předloženého vysvědčení, avšak vzhledem k obsahu žádosti, jak právě byl vymezen, nutno i nař. rozhodnutí chápati toliko v užším slova smyslu, že totiž jím bylo pouze odepřeno uznati vysvědčení st-lem předložené za rovnocenné s vysvědčením čsl. vysokých škol technických ve smyslu § 4 cit. cís. nař.; stížnost sama také nař. rozhodnutí tak pojímá, vznášejíc námitky toliko v tomto směru.
§ 4 cit. cís. nař. stanoví, že absolvování technických studií na některé cizozemské vysoké škole opravňuje k užívání stavovského označení »inženýr«, pokud nahražuje tuzemská studia a zkoušky; »rozhodování o tom náleží ministru vyuč. v dohodě s min. prací«.
Textace tohoto zákonného předpisu nenechává pochybností o tom, že absolvent cizozemské vysoké školy technické má právní nárok na užívání stavovského označení »inž.« (slovo: »opravňuje«), ovšem za předpokladu tam uvedeného. Je-li však nárok takový podmíněn tím, že absolvovaná studia nahražují tuzemská studia a zkoušky, není posouzení, zdali tomu skutečně tak jest, dáno do volné neomezené úvahy úřadu, čemuž svědčí i obrat, že o této okolnosti úřad rozhoduje. Z toho, co právě bylo uvedeno, že totiž takovému absolventu přísluší za určitých okolností nárok na užívání stavovského označení »inženýr«, plyne, že rozhodující úřad jest také povinen, svůj zamítavý výrok odůvodniti a vysloviti, proč má za to, že vykonaná studia nenahražují studium na tuzemské vysoké škole technické.
V daném případě omezil se žal. úřad na výrok, že neuznává vysvědčení st-lem předložené za rovnocenné s odborným vysvědčením čsl. vysokých škol technických, aniž udal, na podkladě kterých skutkových okolností a kterým myšlenkovým postupem k tomuto závěru dospěl. V uvedeném nedostatku řádného odůvodnění spočívá podstatná vada řízení, jíž se st-li znemožnila účinná obrana a nss-u přezkoumání zákonitosti nař. rozhodnutí.

Citace:

č. 9719. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 496-497.