Čís. 14882.

K § 46 (2) nesp. říz.
S hlediska nezákonnosti nelze přezkoumati úsudek soudu, zda firmy se od sebe zřetelně odlišují.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1936, R I 1391/35.)
Nižší soudy neuznaly souhlasně, že by povolenou změnou firmy, jíž se cítila dotčena stěžující si firma, byl dotčen předpis čl. 20 obch. zák., usoudivše srovnáními znění obou firem, že se navzájem tak rozlišují, že záměna není možná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurent napadá souhlasná usnesení nižších soudů z důvodu nezákonnosti (§ 46 (2) zák. čís. 100/1931 Sb. z. a n.) a sice pro porušení základních ustanovení obchodního a společenstevního zákona o znění a přípustnosti firem (čl. 20 obch. zák. a § 4 druž. zák.). V tom směru vytýká napadenému usnesení nesprávný závěr, že by tu bylo zřetelné rozlišení nového znění firmy od znění starší firmy stěžovatelovy v témže místě. Výtka nezákonnosti není opodstatněna. Otázka zřetelného rozlišování firem v témže místě dle čl. 20 obch. zák. je věcí úvahy soudu rejstříkového dle povahy případu. Jestliže rekursní soud výkladem nezkráceného znění obou firem v úvahu tu přicházejících nejen co do hlavního označení, nýbrž i co do přídavků firmy dospěl k úsudku, že obě firmy se zřetelně od sebe odlišují, nelze tu mluviti o nezákonnosti, poněvadž úsudek tento se nepříčí jasnému a nepochybnému znění nebo smyslu zákona, jehož bylo nebo mělo býti na případ použito (čl. V. zákona čís. 251/1934 Sb. z. a n.).

Citace:

Č. 14882. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 94-95.