Čís. 1794.
Proti československým státním občanům, bydlícím na Slovensku (v Podkarpatské Rusi) nelze v oblasti, pro niž platí bývalá rakouská jurisdikční norma, použíti ustanovení § 101 j. n.
(Rozh. ze dne 22. srpna 1922, R II 306/22.)
Žalobu o doplacení zbytku kupní ceny zadal žalobce (obchodník na Moravě) proti žalovanému (rolníku na Slovensku) u okresního soudu v Hodoníně, kde kupní smlouva byla ujednána, a opřel místní příslušnost o § 101 j. n. a § 35 uh. с. ř. s. Námitku místní nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl. Důvody: Dle § 101 j. n. a § 35 uh. с. ř. s. mohou žaloby o plnění nebo neplatnost smlouvy býti podány i u soudu, v jehož obvodu smlouva byla učiněna. Tomu v tomto případě také tak jest, poněvadž kupní smlouva mezi stranami byla uzavřena v Hodoníně a žalobce domáhá se žalobou pouze doplacení zbytku kupní ceny z oné smlouvy (§ 101 Neumann str. 254). Rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Prvý soudce správně uvádí, že dle § 101 j. n. a § 35 uh. c. ř. s. mohou žaloby o plnění nebo neplatnost smlouvy býti podány i u soudu, v jehož obvodu byla smlouva uzavřena, avšak prvý soudce při tom přehlédl, že jest to přípustno jen oproti cizincům (viz Neumann v § 101 j. n.). Podle článku 3. § 2 (3) poslední věta zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 161 sb. z. a n. však na Slovensku za cizozemce pokládati možno toliko toho, kdo nemá československé státní příslušnosti, třebaže Slovensko ve smyslu § 101 j. n. a citovaného zákona dlužno považovati za cizinu (rozhodn. mor. slezs. vrchního zemského soudu ze dne 6. června 1922 R II 220/22). Poněvadž však žalobce ani sám netvrdí, že žalovaný není příslušníkem Československé republiky, nelze oproti němu k odůvodnění příslušnosti soudu použíti § 101 j. n. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurs není oprávněn, usnesení rekursního soudu vyhovuje zákonu. Čl. 29 uvoz. zák. k civ. řádu soudnímu zní v nové úpravě, jež se mu dostalo zákonem ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. (čl. 3 (3): »Tuzemskem ve smyslu civilního řádu soudního jest území Československé republiky, v němž platí tento zákon; za cizince však považují se pouze osoby, které nemají československé státní příslušnosti«. Téhož znění dostalo se týmž zákonem (čl. 7. (2) al. i) i § 789 zák. čl. 1. z r. 1911 (uherskému civ. řádu soudnímu), takže tím pro obvody těchto obou zákonů stanovena jest pro občany Československé republiky vzájemnost. Ježto žalovaný jest nesporně státním občanem Československé republiky v oblasti Slovenska, kde platí uherský civ. řád soudní, nelze ho dle čl. 29. uvoz. zák. ku zdejšímu civ. řádu pokládati za cizince. Ježto pak předpis § 101 j. n. platí jen proti cizincům, nelze ho v této právní věci proti žalovanému právně použíti.