NPD documents search: Právní prakse, 2 (1937-38) - Ještě k otázce placení 10% přirážky k poplatkům ze soudních rozhodnutí

Čís. 4051.

Povinnost oznámiti změny nastavší za vydávání (trestní zodpovědnost za ně) neobmezuje se jen na vydavatele, nýbrž postihuje i zodpovědného redaktora (§ 10 čís. 3, § 11 tisk. zák.).
Redaktor, který za uvězněného (úřadům oznámeného a na časopise uvedeného) zodpovědného redaktora ho skutečně zastává, neodpovídá ani za obsah časopisu (čl. III zák. čís. 142/1868), ani za to, že ona skutečně nastalá změna nebyla úřadům oznámena (§ 10, 11 tisk. zák.).
Ustanovení § 9 tisk. zák. je samostatným, od ustanovení §§ 10, 11 tisk. zák. odlišným trestným činem, jehož podmětem jest jen tiskař.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1931, Zm II 58/80). Nejvyšší soud jako soud zrušovací částečně vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 8. listopadu 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem zanedbání povinné péče podle čl. III čís. 5 zákona ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. v doslovu § 42 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n. a přestupkem podle §§ 9, 10 a 11 zákona o tisku, — částečně zrušil rozsudek nalézacího soudu a obžalovaného zprostil podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro onen přečin a pro ony přestupky, jichž se prý dopustil tím, 1. že se jako zodpovědný redaktor periodického časopisu R. v B. dne 29. září 1928, připustiv uveřejnění článku v čís. 270 »R.« ze dne 29. září 1928 »Nedejte se nikdy buržoasií zneužít«, »Tohle je demokratická armáda«, »Pamatujte na slova Leninova«, »K jubileu sociálně demokrat. DTJ.«. »Kdo je vinen zbídačením dělnictva?« a »Politický teror na drahách«, dopustil opomenutí, zanedbání povinné péče, při čemž obsah oněch článků zakládá skutkovou podstatu zločinu podle § 15 čís. 3, přečinu podle § 15 čís. 2, 14 čís. 5, 18 čís. 1 a 3 zákona na ochranu republiky, — 2. že v září 1928 v B. nepravdivě udával na listě, že zodpovědným redaktorem jest Jan Z., že neoznámil policejnímu ředitelství a státnímu zastupitelství jméno a bydliště nového zodpovědného redaktora. Jinak zmateční stížnost zavrhl.
Důvody:
Zmateční stížnost nebyla sice obmezena na tu část rozsudku, kterou v provedení skutečně napadá, a i konečný návrh zní na zrušení celého rozsudku a vrácení věci prvé stolici k novému projednání, po případě na změnu v rozsudek osvobozující; v pravdě však jest zmateční stížnost prováděna jen co do odsouzení pro přestupek podle §§ 9, 10, 11 tisk. zák., z přečinu pak podle čl. III. zák. z 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. jen co do odsouzení pro zanedbání povinné péče při č. 270 periodického časopisu »R.« z 29. záři 1928. Pří vydání č. 301 ze dne 30. září 1928 byl již obžalovaný podle vlastního doznání zodpovědným redaktorem a byl i na listě uveden jako takový (úřadům oznámený), jak rozsudek zjišťuje; proto námitky zmateční stížnosti, vybudované na tom, že trestné následky opomenutí podle oněch ustanovení stíhají jen zodpovědného redaktora úřadům oznámeného, týkají se jen činů (opomenutí), pro které je obžalovaný uznán vinným z doby, kdy úřadům jako zodpovědný redaktor ohlášen nebyl, to jest v září 1928. Pokud tedy je podle ohlášení a konečného návrhu napaden celý rozsudek, bylo tu část zmateční stížnosti, jež není provedena co do přečinu zanedbání povinné péče při č. 301 časopisu »R.« ze 30. září 1928, zavrhnouti. Pokud je však zmateční stížnost provedena co do opomenutí v září 1928, jest odůvodněna. Ze zjištění rozsudku vyplývá, že ani dne 29. září 1928, kdy bylo vydáno č. 270 časopisu »R.«, ani při vydání dalších dvou čísel nebylo příslušným úřadům oznámeno, že zodpovědným redaktorem »R.« za uvězněného Jana Z-a, který byl jako zodpovědný redaktor (úřadům oznámený) na těchto číslech uveden, jest ve skutečností obžalovaný. Ze skutečného výkonu zodpovědné redakce obžalovaným dovozoval však nalézací soud neprávem i jeho trestnou zodpovědnost za obsah časopisu, i jeho povinnost oznámiti policejnímu ředitelství a státnímu zastupitelství změnu jména a bydliště zodpovědného redaktora, pokud se týče i jeho zodpovědnost za nepravdivé udání na listě, že zodpovědným redaktorem jest Jan Z. Tím, že se cituje v rozsudku uvedením skutkové podstaty i číselně i § 9 tisk. zák., bylo vlastně uznáno i na přestupek podle tohoto zákonného ustanovení, který však jest samostatným trestným činem, od onoho podle §§ 10 a 11 tisk. zák. odlišným; tu pochybil rozsudek již proto, že podmětem tohoto trestného činu jest podle zákona jen tiskař, kterážto činnost u obžalovaného zjištěna nebyla, a proto obžalovaný na zjištěném základě, že byl skutečně pověřen zodpovědnou redakcí listu, nemůže býti uznán vinným tímto přestupkem. Při trestných činech podle §§ 10, 11 tisk. zák. a podle čl. III. zák. čís. 142/1868 ř. zák. jest ovšem podmětem trestného činu zodpovědný redaktor, a to při přestupku podle §§ 10, 11 tisk. zák. vedle dalších osob zaopatření tu vypočtená zodpovědných, totiž vydavatele, nakladatele i tiskaře, pokud zavinili, že bylo (v souzeném případě) opomenuto učiniti státnímu zastupitelství a úřadu bezpečnosti předepsané oznámení o změně v osobě zodpovědného redaktora před dalším vydáváním po tom, když Jan Z. pro uvěznění přestal povinnost zodpovědného redaktora vykonávati a byl jí pověřen obžalovaný. Tiskový zákon v § 10 ukládá první oznámení osoby zodpovědného redaktora jen vydavateli, a za opomenutí tohoto prvního oznámení mohl by proto býti volán k zodpovědnosti podle § 11 tisk. zák. jen vydavatel; v odst. 3 cit. ustanovení se však již předpisuje povinnost oznámiti změny za vydávání nastalé všeobecně, bez obmezení na vydavatele; uvádí-li pak v § 11 mezi osobami za opomenutí to trestně zodpovědnými i redaktora, jest z toho zřejmo, že i jemu jest tato povinnost uložena, a nelze proto uznati správným opačný názor zmateční stížnosti, jež omezuje povinnost ohlásiti změny za vydávání nastalé a trestní zodpovědnost za ně jen na vydavatele. Zákon však tu má stejně jako ve čl. III. zák. čís. 142/1868 ř. zák. na zřeteli výlučně zodpovědného redaktora, osobu, jež byla ve smyslu § 10 tisk. zák. k této zákonem vyžadované činnosti (vésti periodický list zodpovědně proti úřadům) nejen vydavatelstvem určena, nýbrž i byla těm úřadům, kterým musí býti pro bezpečný a rychlý výkon oné zodpovědnosti známa, ohlášena, a se zřetelem k tomu, že musí i vyhovovati určitým zákonem stanoveným požadavkům (§ 12 tisk. zák.), byla bezpečnostním úřadem i výslovně nebo mlčky (§ 10 předposl. a posl. odst. tisk. zák.) schválena. Jen ten, u koho nastaly podmínky cit. ustanovení zákona, může proto býti považován za zodpovědného redaktora ve smyslu zákona, a jen jeho stíhá trestně-právní zodpovědnost, pokud je zákonem redaktorovi uložena. Nebyla-li tudíž podle rozsudkových zjištění změna v osobě zodpovědného redaktora, k níž došlo skutečným pověřením obžalovaného, by vedl redakci po čas uvěznění redaktora Jana Z-a, úřadům jako zodpovědného ohlášeného a na listě uvedeného, v době, kdy bylo vydáno č. 270 časopisu »R.«, Úřadům ohlášena, a stalo-li se tak teprve po zakročení policejního ředitelství, neodpovídá obžalovaný před úřady a před zákonem ani za obsah č. 270 časopisu »R,«, ani za to, že změna z odpovědné redakci skutečně nastalá úřadům hlášena nebyla.

Citace:

Čís. 4051.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 42-45.