Z judikatury správního soudu. I. ČI. 309., 402. obch. zák., §§ 452., 427. obč. zák.; pol. tar. 36. č. 1. K právní povaxe duplikátu nákladního listu.(Rozh. správ. soudu z 21. prosince 1909, č. 8417.)Správní soud zrušil rozhodnutí ministerstva financí z 29. prosince 1906, č. 49 824, jako zákonem neodůvodněné, z těchto — 135důvodů:Dle zprávy člena poplatkového úřadu ve Lvově o revisi, vykonané u c. k. priv. haličské akciové hypoteční banky ve Lvově, jež jest dle svých stanov oprávněna provozovati obchody poskytováním záloh, jest tato banka v obchodním spojení na běžný účet se zasílatelskou firmou G. v Brodech a poskytuje jí zálohy na zboží, dopravované dráhou. Transakce ty se provádějí takto: Zasílatelská firma uděluje zákazníkům na zboží, k dopravě jí odevzdané, zálohy. O podání zboží k dopravě vydává jí dráha k žádosti duplikát nákladního listu. Tento předloží zasílatelská firma řečené bance se žádostí o zálohu. K dopisu připojí psaní na příjemce zboží, v němž ho žádá, aby fakturovaný obnos zaplatil bance, současně žádá banku o vybrání tohoto obnosu. Na to dá banka zasílatelské firmě žádanou zálohu, zašle její dopis a duplikát nákladního listu na příjemce zboží a žádá ho. aby fakturovaný obnos neplatil zasílatelské firmě, nýbrž bance. Při tom poznamenává, že zboží zůstává až do zaplacení faktury v její disposici. Po zaplacení odečtou se procenta, provise a záloha a zbytek se vyplatí zasílatelské firmě, aneb se jí připíše k dobru.Dekretem poplatkového úřadu ve Lvově z 19. října 1905, čís. 14 566, byla řečená banka na základě §§ 5. a 12., pol. saz. 36. č. 1. zák. z 13. prosince 1862, č. 89. ř. z., pak odst. 2. a 6. min. nař. z 20. prosince 1862, č. 102. ř. z., vyzvána, aby předložila poplatkové denníky ohledně záloh, poskytnutých na zboží, k dopravě odevzdané, a aby zaplatila přímo poplatky odtud plynoucí.Rekursy proti tomu podané byly správními instancemi, naposled ministeriálním rozhodnutím, jež se dnes bere v odpor, zamítnuty. Toto rozhodnutí odůvodňuje se tím, že obchody, o něž tu běží, jsou zálohovými obchody na zboží, t. j. takovými, při nichž se zboží dává do zástavy; z obchodů takových že dlužno dle pol. saz. 36. č. 1. popl. zák. zaplatiti bezprostředně poplatky zde označené, a že daní zboží do zástavy se děje ve smyslu čl. 309. obch. zák. v souvislosti s §§ 450. a 427. obč. zák. odevzdáním duplikátu nákladního listu odesílatelem zboží bance.Ke stížnosti proti tomu podané vzal správní soud toto v úvahu:Správní soud neshledal případným názor, vyjádřený v rozhodnutí v odpor vzatém, že se tu jedná o zálohové obchody proto, že zboží bylo dáno v zástavu; neboť z vylíčeného děje nelze seznati, že zasílatelská firma zřídila zástavní právo ve prospěch stěžující si banky. Ani odvolání se na čl. 309. obch. zák. nemůže onen názor odůvodniti. Neboť i tento předpis stanoví, že zastavení zboží státi se může jen odevzdáním ho do držby zástavní, tedy zřízením ruční zástavy. Odevzdání duplikátu nákladního listu však nenahražuje odevzdání zboží samého. Ostatně není ani patrno, že by strany byly měly úmysl, odevzdáním duplikátu nákladního listu zříditi právo zástavní na zboží samém. Nákladní list sám nemůže býti učiněn předmětem práva zástavního, poněvadž není ani papírem majiteli svědčícím, ani cenným papírem rukopisem převoditelným. Finanční úřady odůvodňují dále názor, že ku zřízení zástavního práva došlo tím, že banka ve svém dopise na příjemce zboží prohlašuje, že zboží až do zaplacení faktury jest jí k disposici. Proti tomu budiž podotčeno, že z prohlášení toho nelze dovozovati nic jiného než to, že zasílatelská firma převedla na banku právo zbožím během dopravy disponovati, kteréžto právo jest čl. 402. obch. zák. propůjčeno odesílateli. Banka směla práva odesílatele s jeho souhlasem vykonávati a ona tato práva také skutečně vykonávala. Ničím není zjištěno, že oním prohlášením měla banka nabýti zástavního práva na zboží.