NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 2

Kandidáti advokacie
jsou právníci, jichž budoucím povoláním má býti provozování advokacie. O těchto platí následující předpisy:
1. Výbor advokátní komory vede seznam neboli listinu kandidátů advokacie. Kdo chce býti zanesen do této listiny, musí to při vstupu do prakse u advokáta oznámiti výboru advokátní komory, při čemž musí se vykázati, že splnil podmínky nutné ku vstupu do prakse soudní. Proti odepření zanešení do této listiny, jakož i proti odepření výmazu nebo potvrzení prakse advokátní lze se odvolati ku vrchnímu, po případě ku nejvyššímu soudu. Advokáti jsou povinni každé vystoupení kandidátů advokacie, jakož i přerušení jich prakse trvající více než jeden měsíc témuž výboru oznámiti.
2. Substituční právo. Při jednáních, kde zákon nežádá osobní účasti advokátovy, může se týž dáti zastupovati kandidátem advokacie, který se u něho v praksi nalézá a za kterého advokát též zodpovědnost při jednaní onom na se béře. (§ 15 adv. ř.) Za tím účelem obdrží takový kandidát zvláštní legitimaci к substituci jej opravňující, která však vystoupením z prakse téhož advokáta moci pozbývá. (§ 31 adv. ř.) Kandidáti advokacie připuštěni jsou ku stáním v řízení ústním (výn. ze dne 4. března 1884, sb. «Gl. U.« č. 9916), nikoli však ku stáním inrotulačním v řízení písemním (výn. ze dne 9. října 1888 čas. »Ger. Zeitung r. 1888 č. 51).
Dle nov. s. ř. (zák. ze dne 1. srpna 1895 č. 113 ř. z., § 31) mají právo substituce pouze ti kandidáti, kteří s prospěchem odbyli zkoušku, advokátní, a kteří nebyli disciplinárně trestáni. Nedostatek zkoušky advokátní může býti však na žádost advokáta z důvodů uvážení hodných výborem komory advokátní a za souhlasu vrchního zemského soudu prominut kandidátům, kteří dosáhnouce doktorátu na tuzemské universitě vykázati se mohou aspoň jednoroční praksí u soudu sborového a dvouletou praksí advokátní neb u finanční prokuratury. Tato výhoda platí pouze potud, pokud kandidát zaměstnán jest u advokáta, který o to žádal.
3. Prakse advokátní záleží v
a) jednoroční praksi civilní a trestní u některého sborového soudu, království a zemí na říšské radě zastoupených. Čas strávený ve praksi městského delegovaného okresního soudu včítá se sice do 6tileté prakse potřebné ku provozování advokacie, praksi tu nelze však rovnati praksi nabyté při soudu sborovém. (Výn. min. sprav, ze dne 9. června 1876 č. 7040.)
b) Šestileté praksi u soudu neb advokáta ve královstvích a zemích na říšské radě zastoupených, z čehož nejméně tři roky po odbytém doktorátu u advokáta stráveny býti musí.
с) Prakse nabytá u finanční prokuratury rovná se praksi u advokáta.
4. Advokátní zkouška.
a) Žádost za připuštění к advokátní zkoušce podati dlužno u vrchního zemského soudu, který o ní rozhodne. Proti rozhodnutí tomu lze podati stížnost’ k nejvyššímu soudu. Termin zkoušky nemá býti pozdější než do dvou měsíců ode podání žádosti. Přeje-li si kandidát složití zkoušku u jiného vrchního zemského soudu nežli toho, v jehož obvodu praksi svoji skončil, musí nicméně dotýčnou žádost podati u soudu poslednějšího. Soud ten zašle tuto žádost onomu soudu к rozhodnutí, kde zkouška má býti předsevzata, při čemž mu sdělí, zda snad žadatel u tohoto soudu se byl již zkoušce s nedostatečným prospěchem podrobil.
b) Zkušební komise advokátní zkoušky skládá se z předsedy, dvou radů vrchního zemského soudu a jednoho advokáta.
c) Zkouška odbývá se nejprve písemně a pak ústně.
α) Při písemní zkoušce má kandidát vypracovati sporné spisy daného případu civilního práva, soudcovský nález s důvody rozhodovacími, dále odvolací spis z usnesení obžalovacího neb z trestního rozsudku. Volba úkolu nemá se vztahovati na předměty velkého objemu, nýbrž má se k tomu hleděti, aby daný úkol při střední schopnosti kandidátově úplně mohl býti skončen za 8 hodin.
Písemní zkouška obojího druhu nesmí trvati déle jednoho dne. Hotovou písemní práci odevzdá kandidát téhož dne před opuštěním úřední místnosti komisaři majícímu dohled, který ji za příčinou zamezení dodatků neb oprav parafuje, zapečetí a odevzdá předsedovi zkušební komise ku prohlédnutí; od předsedy obdrží ji ostatní členové komise ještě před ústní zkouškou.
β) Ústní zkouška má býti předsevzata s každým kandidátem jednotlivě a má trvati asi 2 hodiny. Zkouší se pak ze všech odvětví civilního i trestního zákonodárství najednou, při čemž kandidát má projeviti znalost nejen všech důležitých zákonů a nařízení, nýbrž i zařízení jednacích řádů a pořadu práce při úřadech soudních.
γ) Jak při písemní tak i při ústní zkoušce musí se vedle uvedených již požadavků vyzkoumati zvláště obratnost kandidátova při prvním zahájení právních jednání a dalších krocích soudních ve věcech sporných i nesporných, dále sběhlost při spisování právních listin a při užívání opatrností tu nutných (kautelární právověda).
δ) Zkouška se skládá buď pouze v jazyku jednacím, obvyklém při vrchním soudu, aneb — žádá-li to kandidát — vedle toho částečně též v jiném jazyku zemském v obvodu vrchního soudu obvyklém. V dekretu způsobilosti potvrdí se kandidátu, ve kterých jazycích jest způsobilý úřadovati.
ε) Usnesení o výsledku obou zkušebních výkonů. Zkušební komisaři, kterým byla písemní práce odevzdána ku posouzení, sepíšou o ní svůj nález. Tyto nálezy, jakož i usnesení zkušební komise při zkoušce ústní přednáší rada vrchního zemského soudu od předsedy k tomu určený ve společné poradě, která se usnáší většinou hlasů, zda kandidát při zkoušce dle úhrnného výsledku písemní i ústní zkoušky obstál s prospěchem »výtečným«, »velmi dobrým« neb pouze »dobrým«, či má-li pro nedostatečný výsledek zkoušku po určité době opakovati, neb konečně má-li ve praxi určitý čas pokračovati. O odbyté zkoušce vydá se kandidátu úřední vysvědčení, ve kterém zaznamená se výsledek zkoušky. Opakování zkoušky není nikterak obmezeno. (Nař. ze dne 11. října 1854 č. 264 ř. z.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Kandidáti advokacie. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 21-23.