NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

Č. 2757.

Státní zaměstnanci: Podmínky zařazení do úřednických tříd hodnostních a kvalifikace respicientů finanční stráže.
(Nález ze dne 11. října 1923 č. 16801.)
Věc: Jindřich M. ve F. (adv. Dr. Heřman Růžička z Prahy) proti ministerstvu financí (fin. kom. Dr. Karel Koukal) o úpravu služebních poměrů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím zem. fin. ředitelství v Praze ze 7. května 1920 byl st-l jako vrchní respicient finanční stráže vzhledem k prokázané trvalé nezpůsobilosti ke službě z moci úřední koncem května 1920 přeložen na trvalý odpočinek a byly mu s ohledem na započítatelnou služební dobu okrouhle 46 roků vyměřeny odpočivné požitky na podkladě pensijní základny odpovídající požitkům poslední, t. j. 13. platové stupnice podúřednického schématu platového.
Výměrem zem. fin. ředitelství v Praze z 26. října 1921 byly st-li na základě zákona z 3. března 1921 č. 99 Sb. vyměřeny od 1. ledna 1921 počínajíc drahotní výpomoc, mimořádná výpomoc a nouzová výpomoc, pense však, jak původně byla vyměřena, zůstala nezměněna.
Současně bylo st-li sděleno, že byl dodatečně přeřaděn do pohraniční finanční stráže v hodnosti vrchního strážmistra pohraniční finanční stráže s platností od 1. září 1919.
Na to st-l immediátní žádostí z 11. prosince 1921 domáhal se toho, aby byl přeřaděn do stavu úřednického a aby mu propůjčena byla hodnost obvodního inspektora pohraniční finanční stráže v IX. hodn. třídě.
Vyžádav si záznam o stavu a způsobilosti st-lově žal. úřad nař. rozhodnutím žádost tuto zamítnul s odůvodněním, že st-l nevyhovuje podmínkám § 9, odst. II. vl. nař. ze 17. ledna 1920 č. 40 Sb.
Ve stížnosti k nss namítá st-l především vadu řízení, kterou spatřuje v tom, že nař. rozhodnutí nekonkretisovalo blíže, které z podmínek § 9 nař. 40/1920 st-l nevyhovuje. Námitka tato jest v podstatě výtkou nedostatečného odůvodnění nař. rozhodnutí. Nss však vadu tuto neshledal podstatnou již proto, že st-l z nař. rozhodnutí důvod pro zamítnutí své žádosti za převzetí do skupiny úřednické u pohraniční stráže správně vystihl a proti němu také ve stížnosti se bránil, takže vytýkaným formálním nedostatkem mu obrana jeho znemožněna neb podstatně stížená nebyla.
Další námitka písemné stížnosti nese se tím směrem.., že st-l respicientskou zkoušku složil, že kvalifikace jeho byla vždy dobrá, že nebyl nikdy v disciplinárním vyšetřování a službu svoji bezvadně zastával a že tedy není možno, aby poslední okamžik před svým pensionováním obdržel kvalifikaci nepříznivou.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Podle § 9, odst. II vl. nař. ze 17. ledna 1920 č. 40 Sb. ve znění upraveném nařízením ze 14. května 1920 č. 351 Sb., byli vrchní respicienti, respicienti a naddozorci finanční stráže zařaděni do platových stupnic jednotlivých hodnostních tříd, 1. mají-li složenou příslušnou (zejména i respicientskou) zkoušku, 2. slouží-li nejméně 16 let a 3. mají-li aspoň dobrou kvalifikaci. Jenom oni zřízenci, kteří podmínkám těmto vyhovují, mohou býti jmenováni úředníky pohraniční finanční stráže (sr. předposl. odst. oddílu II. § 9 cit. nař. 351/1920). Naproti tomu oni vrchní respicienti atd., u nichž tyto podmínky splněny nejsou, mají býti jmenováni vrchními strážmistry resp. strážmistry a zůstanou ve stavu podúřednickém tak dlouho, dokud řečené podmínky nesplní.
Není sporu o tom, že st-l od 1. února 1890 byl ve sboru finanční stráže a že dne 16. března 1901 respicientskou zkoušku s dobrým výsledkem složil.
Skutečnosti tyto i žal. úřad doznává a jdou na jevo i z úředního záznamu o stavu a způsobilosti st-lově. Jedná se tedy jediné o to, zda st-l vyhověl i poslední podmínce předepsané v § 9.II nař. 40/1920, t. j. zda v době, ke které se domáhal svého přeřadění do skupiny úřednické, měl kvalifikaci »dobrou«.
Předpisujíc požadavek kvalifikace aspoň »dobré« nemohla míti cit. vlád. nařízení na paměti jiného předpisu než § 80 předpisu o finanční stráži vydaného nařízením min. fin. z 19. března 1907 č. 21134 uveřejněného ve Věstníku pro obor bývalého min. fin. XVII č. 45, X, kterýžto předpis upravoval služební poměr příslušníků sboru finanční stráže až do vydání zákona z 12. prosince 1919 č. 28 Sb. ex 1920, poněvadž finanční stráž, jak z čl. IV úvoz. zák. k služ. pragm. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. plyne, předpisům služební pragmatiky podrobena nebyla.
Podle § 80 cit. předpisu pro finanční stráž měli příslušníci finanční stráže každoročně a sice za uplynulý rok býti líčeni resp. popsáni. Schopnosti a upotřebitelnost jejich označovaly se podle cit. předpisu jako »dostatečné«, jestliže k řádnému obstarávání služby sice dostačují, avšak průměrného stupně nedosahují, jako »dobré« jestliže průměrné míry dosahují, jako »velmi dobré«, jestliže průměrnou míru přesahují atd. Nějaké řízení kvalifikační nebo sdělování výsledku kvalifikace předepsáno nebylo.
Z předloženého úředního záznamu o osobních poměrech a vlastnostech st-lových pak jde na evo, že st-lův poslední podrobný popis se stal 27. února 1917, a že v něm líčen jest jako »zaměstnanec dobrých schopností, v pohraniční službě bez výsledků upotřebený, vede oddělení v R. k spokojenosti, svoje myšlenky méně dobře vyjadřuje, píle a ambice jeho jest dostačující, má dostačující energii a schopnost k vedení (scil. oddělení), jest velmi vlastenecký a loyální a úplně důvěry hodný, chování jeho bylo vždy podle předpisu«.
Popis tento, který zachován byl nezměněně v platnosti i za rok 1918, jest pak součástkou skutkové podstaty, ze které žal. úřad vycházel. Zástupce st-lův poukazoval však při veřejném ústním líčení na to, že podle výpisu z kvalifikace st-lovy měl st-l za rok 1918 kvalifikaci »dobrou«. Jest sice pravda, že podle výpisu tohoto, který pořízen byl okr. fin. ředitelstvím v L., výsledek kvalifikace st-lovy za rok 1918 označen jest jako »dobrý«, leč žal. úřad k výpisu tomuto nepřihlížel, nýbrž vyžádav si výnosem z 31. července 1922 stavovský výkaz st-lův v originále, hodnotil popis st-lův za rok 1917 a 1918, jak svrchu jest uveden, samostatně, a dospěl na základě něho k úsudku, že kvalifikace st-lova ke dni 1. září 1919, kdy se přeřadění st-lovo stalo, »dobrou« nebyla. Měl tedy žal. úřad pro svůj úsudek, že kvalifikace st-lova nebyla »dobrou«, dostatečný podklad ve spisech. Nss pak nemohl vzhledem k ustanovení odst. II § 6 zák. o ss otázku, zda kvalifikace st-lova byla dobrá, jakožto otázku skutkovou přezkoušeti po stránce věcné, nýbrž toliko s hlediska formálního, t. j. jen po té stránce, zda úsudek žal. úřadu není proti spisům, zda ve spisech má dostatečný podklad a zda řízení není vadné.
Vad těchto nss neshledal a jest tudíž námitka svrchu zmíněná bezdůvodnou.
Ježto tedy nss žádnou z námitek neshledal odůvodněnou, bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 2757. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 755-757.