NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 2402.

Předpokladem diferenčních obchodu jest, by i druhá strana věděla, že jde o takové obchody.
(Rozh. ze dne 20. března 1923, Rv I 388 23.) Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný, že obchody, slouživší za podklad směnečnému dluhu, byly obchody diferenčními. Směnečný platební příkaz byl ponechán v platnosti soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Dovolání uplatňuje jedině dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s., a opodstatňuje výtku nesprávného právního posouzení věci tvrzením, že odvolací soud přehlédl, posuzuje právní povahu obchodů žalovaného, některé skutkové okolnosti. Odvolací soud přihlédl však právem pouze ke skutkovým okolnostem, obsaženým v námitkách žalovaného proti platebnímu příkazu. Nezáleží na tom, zda žalovaný označil obchody jako diferenční výslovně teprve při ústním jednání, rozhodno je, zda tato právní povaha byla patrna ze skutkových okolností v čas, t. j. v námitkách přednesených. V nich tvrdil dovolatel jedině, že koupil od žalující banky bez hotového zaplacení a za účelem spekulace papíry, jež
zůstaly v úschově banky. Že papíry ty koupil nikoli jako dirigent bankovní filiálky, nýbrž pod nepravým jménem, přednesla žalující banka při ústním jednání. Že však žalující banka uznala zasláním kontokorrentu žalovaného dodatně jako smluvní stranu, znajíc při tom jeho
majetkové poměry a vědouc proto o jeho majetkové nezpůsobilosti, by zaplatil kupní cenu, nebylo ve sporu vůbec tvrzeno, a nemohlo o tom býti jednáno ani před procesním soudem ani v řízení odvolacím. Jsa vázán skutkovým přednesem žalovaného, v čas učiněným, posoudil odvolací soud věc správně. I když žalovaný tvrdil, že koupil papíry za účelem spekulace, není tím prokázána právní povaha diferenčních nežalovatelných obchodů, neboť nebylo tvrzeno, že tento úmysl žalovaného byl znám i druhé straně, toto souhlasné vědomí druhé strany je však
nezbytnou podmínkou diferenčních obchodů. Odvolací soud neuznal tudíž právem oprávněnosti této námitky.

Citace:

Rozhodnutí č. 2402. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 473-474.