Č. 5802.

Pozemková reforma: O dohodě mezi stpú-em a majitelem zabraného velkostatku stran provedení pozemkové reformy.
(Nález ze dne 19. června 1926 č. 12746.)
Věc: Eugenie P.-H. v B. (adv. Dr. Václav Šaman z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (sen. pr. v. v. R. Vyšín) stran zamýšleného převzetí a výpovědi z hospodaření a stran propuštění půdy dle § 11 záb. zákona.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Když žal. úřad st-lce rozhodnutím z 2. března 1923 oznámil dle § 2 a násl. náhrad. zákona zamýšlené převzetí jejího velkostatku zapsaného ve vložce č. ... v kat. obci B. a výpovědí ze 6. března 1923 i hospodaření na něm vypověděl, jednáno bylo mezi zástupcem st-lky a obvodovou úřadovnou stpú-u v T. dne 27. dubna 1923 o určení plochy, která má býti dána k disposici k účelu provedení poz. reformy na tomto velkostatku. K jednání tomu obeslán byl zástupce st-lky přípisem obv. úřadovny v T., v němž uvedeno, že má se dostaviti, neodmítá-li zásadně dobrovolnou dohodu o postup pozemků pro def. provedení poz. reformy. Zástupce st-lky prohlásil, že postoupí bez výpovědi a dobrovolně pro účely poz. reformy plochy č. ... v celkové výměře 103 kat. jiter 696 sáhů po skončení sklizně, nejpozději 1. listopadu 1923. Nebude-li celé výměry té zapotřebí, ponechá se event. pro poz. reformu nepoužitý zbytek parcely č. — st-lce. Zástupce st-lky prohlásil dále, že jest ochoten pojednávati o přejímací ceně na základě zákonných směrnic, že na plochu tu až do výměry 103 kat. jiter, resp. tu, která bude skutečně přidělena, nároku dle
§ 11 záb. zák. neuplatní. Prohlásil, že v důsledku provedení poz. reformy propustí pouze dva své zaměstnance a žádal, aby poznámka převzetí, která byla dána na celý objekt, byla vymazána a ponechána jen na těch pozemcích, které skutečně budou převzaty. Žádal, aby výpověď daná byla v celém rozsahu vzata zpět a zavázal se na ploše ponechané dále hospodařiti. Nutné služebnosti pro přejímané, resp. vlastníku ponechané nemovitosti zavazují se obě strany projednati při provedení řízení přídělového. Zástupce vlastníka žádal ke konci protokolu, aby zbytek, který majiteli zůstává, vzhledem k tomu, že nedosahuje výměry 500 ha, byl úplně ze záboru propuštěn.
Knihovní žádostí z 28. září 1923, pokud se týká podáním z téhož dne vzal pak žal. úřad zpět poznámku zamýšleného převzetí z vložky č. ... v B. s výjimkou pozemků kat. ..., pokud se týče vzal zpět celou výpověď. V prvé žádosti uvedeno, že stpú nezamýšlí veškeré pozemky zatím převzíti, pročež s výhradou, že kdykoliv jindy právo dle § 2 náhr. zák. mu příslušející může uplatniti, vzal zpět poznámku zamýšleného převzetí. Ve zpětvzetí výpovědi uvedeno, že se béře výpověď s výhradou opětného jejího podání zpět, vzhledem k tomu, že majitelka velkostatku postupuje dobrovolně pozemky potřebné k provádění poz. reformy a souhlasí s převzetím bez výpovědi.
Dne 10. listopadu 1923 uzavřena byla v T. dohoda o přejímací ceně, která byla dne 3. prosince 1923 ve smyslu § 44 zák. náhr. předsedou stpú-u podepsána.
Dle protokolu z 12. listopadu 1923 stalo se odevzdání parcel, č. ... drobným přídělcům. Téhož dne presentováno u obvodové úřadovny v T. podání st-lky, zastoupené Karlem C., právně Drem. S., v němž se prohlašuje, že st-lka béře zpět svůj návrh dle § 11 záb. zák. a navrhuje, aby toto zpětvzetí bylo vzato na vědomí a aby jednání o vyřešení nároku dle § 11 na den 10. listopadu stanovené odpadlo.
I. Knihovní žádostí dne 7. února 1925 podanou u okr. soudu v T. oznámil stpú st-lce, že hodlá převzíti nemovitosi zanesené v knih. vložce č. ... pozemkové knihy kat. obce B. vyjímaje pozemky parc. č. ... Žádáno, aby zamýšlené převzetí na uvedených nemovitostech
bylo poznamenáno a st-lka o tom s vyzváním dle §u 3 náhr. zák. uvědoměna.
II. Podáním ze 7. února 1925, řízeným na okr. soud v T. vypověděl stpú st-lce jako vlastnici a osobě na nemovitostech ve vložce č. ... poz. knihy kat. obce B. vyjímajíc pozemkové parcely č. ... hospodařící, hospodaření na nich na dobu 6ti měsíců, dovolávaje se ustanovení § 12 a násl. zákona náhr.
Proti opatřením pod I. a II. uvedeným směřuje první stížnost st-lčina. Dne 14. března 1925 žádala st-lka u žal. úřadu, aby jí byl vzhledem na dohodu 27. dubna 1923 uzavřenou celý zbytek velkostatku podle § 11 záb. zák. propuštěn. Totéž opakovala ve vyjádření, které dle § 3 náhr. zák. podala dne 3. dubna 1925 u okr. soudu v T., kde in eventum žádala i propuštění určitých pozemků dle I. věty § 11 záb. zák. a propuštění zbytku dle 2. věty téhož §. Při místním šetření konaném o těchto žádostech 5. května 1925 žádala, aby jí dle 1. věty § 11 záb. zák. propuštěny byly určité pozemky zemědělské ve výměře 261 kat. jiter 639 sáhů a pozemky jiné ve výměře 29 kat. jiter 517 sáhů, zbytek velkostatku pak dle věty druhé, trvala však zásadně na tom, že dohodou onou byla poz. reforma na celém velkostatku provedena a že proto stpú má smluvní povinnost, celý velkostatek jí ze záboru propustiti.
III. Nař. rozhodnutím ze 27. května 1925 propustil žal. úřad st-lce dle § 11 záb. zák. 261 kat. jiter 639 čtvr. sáhů půdy zemědělské a 29 kat. jiter 517 čtvr. sáhů půdy jiné, tedy celkem 167 ha 30 a 03 m2, a to vesměs ony pozemky, které při místním šetření dne 5. května 1925 konaném dle I. věty § 11 záb. zák. žádala, zamítl však žádost, aby jí i další ještě půda ze záboru byla propuštěna. Uloženo pak st-lce mimo jiné, aby zřídila neb dopustila zříditi takové služebnosti na propuštěné půdě, jak ukáže se jich potřeba při provedení poz. reformy na půdě v záboru ponechané, po případě přidělené, jsouc v tom směru vázána
rozhodnutím stp-u, který též rozhodne, zdali a jaké služebnosti bude třeba zříditi ve prospěch půdy ze záboru propuštěné.
Do tohoto rozhodnutí stěžuje si st-lka druhou stížností (č. 1552/25).
IV. a V. Knihovní žádostí z 25. srpna 1925 podanou u okr. soudu v T. oznámil stpú st-lce podle §§ 2 a násl. zák. náhr., že se rozhodl převzíti z jejího státem zabraného majetku nemovitosti zapsané ve knihovní vložce čís. ... kat. obce B., žádal o poznamenání tohoto zamýšleného převzetí a o vyrozumění st-lky ve smyslu § 3 náhr. zák. Žádostí téhož data vypověděl pak stpú st-lce i hospodaření na nemovitostech v této knihovní vložce zapsaných, dovolávaje se ustanovení §§ 12 a násl. zák. náhr.
Do obou těchto opatření směřuje třetí stížnost.
O stížnostech uvážil nss toto: — — — — —
Námitky všech tří stížností vrcholí ve tvrzení, že dohodou ze 17. dubna 1923 byla poz. reforma na velkostatku st-lčině definitivně provedena v ten smysl, že st-lka přenechala stpú-u ze zabrané půdy 103 kat. jiter 935 čtv. sáhů, kdežto ostatní půda v celkové výměře asi 350 ha byla jí dle § 11 záb. zák. propuštěna. Žal. úřad hájí naproti tomu názor, že dohoda ona týkala se výhradně otázky, kolik a jakou půdu st-lka k provádění poz. reformy postoupí bez výpovědi již v r. 1923, kdežto otázka propuštění půdy dle § 11 záb. zák. že jí vůbec dotčena nebyla.
Nss musil se v prvé řadě obírati touto spornou otázkou, poněvadž na jejím zodpovědění závisí zodpovědění i dalších mezi stranami sporných otázek i zodpovědění otázky zákonnosti všech nař. rozhodnutí a opatření. Východiskem pro řešení této základní otázky je obsah dohody, jak sepsána je v protokole ze 27. dubna 1923. Dle protokolu toho bylo předmětem jednání určení plochy, která má býti dána k disposici stpú-u k účelu provedení reformy poz. na předmětném objektu (t. j. na velkostatku st-lčině). Již toto označení předmětu jednání svědčí tomu, že nešlo pouze o to, aby st-lka prozatím nějakou plochu bez výpovědi dala k disposici, nýbrž o to, aby dohodou byla určena půda, které stpú při provádění poz. reformy vůbec použije, t. j. převezme a přidělí. Tomu svědčí i ta okolnost, že předmětem dohody byla i otázka zaměstnanců na zabraném velkostatku. Zástupce st-lky zavázal se totiž svým prohlášením, že v důsledku provádění poz. reformy propustí jen 2 zaměstnance. Z toho jde, že dohodou řešena tu otázka, jež — kdyby tu dohody nebylo — mohla by býti předmětem rozhodování stpú-u jen při propuštění nemovitostí dle § 11 záb. zák. (srovnej § 75 náhr. zák. čís. 220/22) a dokazuje skutečnost ta, že šlo o vyřešení poz. reformy a ne pouze o to, kolik a jaká půda prozatím bez výpovědi bude propuštěna. Protokol uvádí, že nutné služebnosti pro pozemky přejímané, resp. majiteli ponechané budou projednány při detailním provedení řízení přídělového. Nemluví se tu o pozemcích majiteli prozatím ponechaných, detailní provedení nevyhrazuje se době, kdy bude řešen § 11 záb. zák., což zase dokazuje, že strany dohodu uzavírající nezamýšlely se dohodnouti jen o tom, co prozatím bez výpovědi bude stpú-u odevzdáno. I pozvání k jednání, jehož se st-lce dostalo, uvádí, že st-lka zve se k jednání, neodmítá-li zásadně dobrovolnou dohodu o postoupení pozemků pro definitivní provedení
reformy poz.
Na základě těchto ze spisů plynoucích okolností dospěl nss k názoru, že úmyslem stran dohodu tu uzavírajících bylo vyřešiti definitivně provedení poz. reformy na velkostatku st-lčině a to v ten smysl, že stpú převezme nejvýše 103 kat. jiter 696 čtv. sáhů nejpozději 1. listopadu 1923, kdežto zbytek bude st-lce dle § 11 záb. zák. ponechán. Proti názoru tomu nelze namítnouti, že st-lka v protokolu o dohodě vznesla pouze žádost, aby jí zbytek ten dle § 11 záb. zák. byl ponechán. Vždyť dohodu uzavírala st-lka s obvodovou úřadovnou stpú-u a obě strany byly si vědomy toho, že řešiti § 11 záb. zák. obvodová úřadovna povolána není. Žádala-li st-lka o propuštění zbytku dle § 11 záb. zák., učinila jen to, co za daného stavu učiniti musela, ale nedá se skutečnost ta vykládati v ten smysl, že vzala na sebe závazek, odevzdati stpú-u
103 kat. jitra 696 čtv. sáhů, nepropustiti více než 2 zaměstnance, ale na druhé straně ponechala stpú-u právo, aby její žádost vyřídil případně dle zákona, t. j. přiznal jí jen zákonem stanovený nárok dle 1. věty § 11
záb. zák. Takovému výkladu odporuje celý obsah protokolu, z něhož — jak uvedeno — vychází zřejmý úmysl stran, vyřešiti i otázku § 11
záb. zák. dohodou.
Ovšem právě proto, že šlo i o vyřešení § 11 záb. zák., nemohla perfektní a pro obě strany již závaznou dohodu uzavříti obvodová úřadovna, když k propuštění půdy ze záboru dle § 11 záb. zákona je dle § 11 odst. 2 čís. 1. zák. č. 330/1919 nutný souhlas správního výboru stpú-u. Že by správní výbor stpú-u dohodu onu výslovně byl schválil, žádná ze stížností netvrdí. Dovozují však perfekci, platnost a závaznost její z konkludentních činů, jež spatřují v tom, že pozemků dohodou postoupených bylo použito k účelům poz. reformy, že byla za ně zaplacena přejímací cena, a že stpú omezil poznámku zamýšleného převzetí a odvolal výpověď z hospodaření.
Nss vyslovil však již opětně právní názor, že nedostatek souhlasu správního výboru nemůže býti odčiněn pouhým konkludentním jednáním stpú-u, leč by jednání to mělo oporu v souhlasu správního výboru buď výslovně neb aspoň nepřímo projeveném. Že by správní výbor aspoň k oněm konkludentním činům byl souhlas projevil, stížnosti také netvrdí, uvádějíce pouze, že úředník obvodové úřadovny a úředník stpú-u ubezpečoval zástupce st-lky, že obvodová úřadovna je zmocněna dohodu uzavříti, v čemž ovšem nelze spatřovati tvrzení, že spr. výbor dal k dohodě souhlas.
Nelze tedy dáti stížnosti za pravdu, že dohoda ona stala se perfektní a pro stp-ú závaznou tím, že st-lka skutečně půdu stp-u odevzdala a že tato jí byla zaplacena.
Ale důvodnou je námitka, že stpú vzhledem ke stavu, který se vyvinul tím, že plnění st-lky bylo stpú-m přijato, nebyl oprávněn zbytek půdy st-lčiny podrobiti dalším svým disposicím, pokud nebylo rozhodnuto, dá-li správní výbor k dohodě oné a tím i k vyřešení § 11 záb.
zák. dohodou, svůj souhlas či nikoli. Vždyť stpú dal si st-lkou plniti její závazek (odevzdání části zabrané půdy) a vyplatil jí přejímací cenu za půdu převzatou a splnil z části i závazky své, omeziv poznámku zamýšleného převzetí a vzav zpět výpověď. Dal-li si na základě dohody, která ovšem ještě nebyla perfektní a tedy platná, plniti závazek druhé strany, pak nemohl plnění svého závazku — totiž propuštění zbytku půdy dle § 11 záb. zák. — prostě odmítnouti, dovolávaje se toho, že dohoda — nebyvši posud správním výborem schválena — není perfektní a posud platná. Není pochybnosti o tom, že stpú nebyl dohodou onou, pokud se jí nedostalo potřebného schválení správním jeho výborem, vázán a že by byl mohl, pokud schválení to dáno nebylo, od ní i proti vůli druhé strany ustoupiti. Ale toho práva pozbyl, jakmile přijal plnění strany druhé, jež plněno bylo v předpokladu, že i úřad plniti bude to, k čemu se zavázal třeba s výhradou vyššího schválení zákonem samým stanovenou a jež tedy výslovně učiněna býti nemusela. Nelzeť stpú-u přiznati právo, aby jednu stránku dohody, pro něho výhodnou dal si stranou plniti, ale druhou, obsahující jeho závazky, plniti odpíral s odůvodněním, že dohoda pro nedostatek schválení vyšším orgánem posud platnosti nenabyla. Rozhodl-li se stpú v nějakém bodu jednati dle uzavřené dohody, bylo jeho věcí, aby dohodu tu, pokud vyžaduje schválení správním výborem, tomuto ke schválení předložil a vyvolal jeho rozhodnutí o tom, schválí-li ji či nikoli.
V daném případě je nesporno, že stpú dle dohody pozemky převzal a je zaplatil a je také nesporno, že dohoda správnímu výboru ke schválení předložena nebyla a to zřejmě proto, poněvadž stpú nepokládal ji za dohodu o řešení § 11 záb. zák., nýbrž pouze za dohodu o převzetí půdy bez výpovědi. Je tedy posud pendentní otázka perfekce resp. platnosti oné dohody a tím i pendentní otázka, byl-li či nebyl-li st-lce dle § 11 záb. zák. propuštěn zbytek jejího velkostatku ze záboru. Pokud otázka ta není vyřešena a vyřešena býti může jedině tím, že správní výbor stpú-u dohodu onu buď schválí neb schválení odepře, nemůže stpú v provádění poz. reformy na velkostatku st-lčině pokračovati, ježto není zatím na jisto postaveno, bude-li či nebude-li dle dohody st-lce dle § 11 záb. zák. propuštěn.
Nař. rozhodnutí vycházejí vesměs z toho, že dohoda z 27. dubna 1923 týkala se pouze otázky, kolik a jaké půdy st-lka postupuje stpú-u bez výpovědi a nikoli i řešení § 11 záb. zákona. Tomu však tak není, poněvadž — jak dovozeno — obě dohodu uzavírající strany chtěly řešiti a řešily i otázku propuštění půdy dle § 11 záb. zák. Ale pak byl stpú, který závazky strany z dohody vyplývající dal si bez ohledu na perfekci dohody plniti, povinen, než st-lce oznámil zamýšlené převzetí, vypověděl hospodaření a vyřešil jí § 11 záb. zák., předložiti dohodu svému správnímu výboru ke schválení. Neučinil-li tak, ač st-lka v řízení stála na stanovisku, že dohodou byl její nárok dle § 11 záb. zák. řešen, je postup jeho, jak stížnost právem vytýká, nezákonný.
Na věci nemění ničeho okolnost, že nař. rozhodnutí v § 11 záb. zák.
bylo vydáno za souhlasu správního výboru stpú-u. Neboť ten nerozhodl rozhodnutím tím o tom, schvaluje-li dohodu či nikoli, poněvadž, jak ze spisů patrno, otázkou, má-li dohodu schváliti či nikoli, se vůbec nezabýval právě následkem právně mylného názoru žal. úřadu na pravý
obsah této dohody.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost a bude věcí žal. úřadu, aby řídě se právním názorem nss-u na obsah a dosah dohody, tuto předložil ke schválení svému správnímu výboru a pak postupoval různě dle toho, zda souhlas udělen bude či nikoli.

Citace:

č. 5802. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 143-148.