Čís. 9089.

Jde o různé osoby, podepsal-li kdo směnku jako vydatel osobně, za přijavší společnost s r. o. pak jako její kolektivní jednatel.
Třebaže majitel směnky protestované pro neplacení může podati směnečnou žalobu na všechny směnečné zavázané osoby, nepřestává tím býti jeho nárok proti vystaviteli směnky nárokem postihovým a platí pak ustanovení § 46 směn. zák.
Obmeziti lze žalobní prosbu jen za podmínek zpětvzetí žaloby (§ 237 c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 11. července 1929, Rv I 1038/29.)
Směnka byla vydána Dr. Š-em a přijata firmou O., společnost s r. o., jejímž byl Dr. Š. jednatelem. Směnečný platební příkaz proti pozůstalosti po Dr. Š-ovi ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti, mimo jiné z těchto důvodů: Žalovaná namítla neplatnost směnky z těchto důvodů: Tvrdí, že nemohl Dr. Š. platně sjednati směnečné závazky ve směnce uvedené, ježto vystupoval jednak jako vystavitel směnky, jednak jako jednatel firmy O., přijatelky, a při tom byl předsedou (podle námitek nesprávně řiditelem i členem představenstva) žalobkyně, která byla remitentkou. Než námitka ta je bezpodstatná, neboť není zákonného předpisu, podle kterého by tyto skutečnosti byly na závadu vzniku směnečného závazku. Naopak zákon sám připouští vlastní směnky vydané. Není tu ani kolise ani koluse. Tato okolnost nemůže o sobě zakládati ani jednání na oko namítané žalovanou a odůvodňované jen touto okolností. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Není odůvodněna námitka kolise. Jako vystavitel směnky vystupoval Dr. Š. osobně, pokud však podepsal za firmu O., učinil tak jako její kolektivní jednatel. Na obou stranách jde tedy o osoby různé. Vydatelem byla osoba fysická, trasátem a přijatelem osoba právnická (§ 61 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.). Podepsal-li Dr. š. za tuto, jest jí z toho zodpověděn (§ 25 téhož zákona). Stejně bezvýznamným jest, že byl Dr. Š. zároveň členem představenstva žalující záložny. Smluvníkem jest tu zase osoba třetí, společenstvo, jemuž Dr. Š,, pokud jednal jako člen představenstva rovněž zodpovídá (§ 23 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.). O promlčení žalobní směnky nemůže býti řeči. Bylo zjištěno, že směnka byla sice vydána již v roce 1923, avšak jako biancosměnka, na níž scházelo datum vydání a splatnosti. Směnkou stala se teprve doplněním všech podstatných náležitostí, k němuž došlo dne 17. listopadu 1928, kterýžto den byl také vepsán jako den vydání směnky. Splatnou byla učiněna směnka dnem 15. prosince 1928 a od té doby jest počítati promlčecí lhůtu § 80 sm. zák. Promlčecí lhůtu § 81 sm. zák. bylo čítati od prvého dne po protestu, po 17. prosinci 1928. Že jest bezdůvodnou námitka jednání na oko, dovodily správně již nižší soudy. Nárok na 1/3% provise jest odůvodněn § 46 sm. zák. Dr. Š. jest vystavitelem směnky. I když majitel směnky protestované pro neplacení, může podati směnečnou žalobu na všecky směnečně zavázané osoby (§ 45 sm. zák.), nepřestává tím býti jeho nárok proti vystaviteli směnky nárokem postihovým a platí pak ustanovení § 46 sm. zák. Že právě tento zákonem zásadně odůvodněný nárok z určité příčiny buď vůbec nevzešel neb zanikl, nebylo v námitkách tvrzeno. K prohlášení odpůrkyně dovolatelky, že před podáním dovolání dala žalované písemné prohlášení, že se provise vzdává, nelze přihlížeti jako k nedovolené novotě. Rovněž nelze přihlížeti k prohlášení o obmezení žaloby o provisi, neboť obmezení žaloby jest jejím částečným zpětvzetím, které bez odpůrcova svolení jest přípustné jen do počátku prvého roku, pokud se týče ještě při něm, jestliže se žalovaný nedostavil. Jen tehdy, zřekne-li se žalobce zároveň nároku, může býti žaloba vzata zpět bez přivolení žalovaného až do konce ústního přelíčení (§ 237 c. ř. s.). Žalobkyně však dosud před soudem zejména ani v dovolací odpovědi výslovně neprohlásila, že se vzdává co do provise žalobního nároku.

Citace:

č. 9089. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 80-82.