Č. 9822.


Řízení správní. — Řízení před nss-em: I. * Příkaz na plnění podle § 96 vl. nař. č. 8/28, který neobsahuje jiných disposic než rozhodnutí, na základě něhož byl vydán, není aktem naříkatelným stížností k nss. — II. O předpokladech nároku, aby stížnosti podané k nss byl přiznán odkladný účinek.
(Nález ze dne 15. dubna 1932 č. 5609.) — Č. 9822 —
Věc: Alžběta P. a spol. v Bratislavě proti zemskému úřadu v Bratislavě o odkladný účinek stížnosti na nss proti městskému notářskému úřadu v Bratislavě o příkaz na plnění.
Výrok: Stížnost, pokud směřuje proti rozhodnutí městského notářského úřadu v Bratislavě, se odmítá pro nepřípustnost, pokud směřuje proti rozhodnutí zemského úřadu v Bratislavě, zamítá se pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím z 28. ledna 1929 zamítl zemský úřad v Bratislavě odvolání Františka P., administrátora domu č. p. . . . v Bratislavě, proti výměru městského notářského úřadu v Bratislavě z 27. září 1928, jímž mu bylo nařízeno, aby z bezpečnostních ohledů dal do 15 dnů v bytě Bohumila F. zříditi nové stropy a podlahy a aby provedl opravu střechy, oken a výměnu okapních žlabů a odpadních rour. Proti tomuto rozhodnutí zemského úřadu podaly Alžběta P. a spol., spoluvlastnice jmenovaného domu, stížnost k nss a kromě toho František P. žádost na zemský úřad, aby této stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Nař. rozhodnutím ze 13. února 1930 zamítl zemský úřad v Bratislavě tuto žádost v podstatě z důvodu, že jak již při komisi dne 21. září 1928 bylo zjištěno, jsou podlaha a strop v bytě Bohumila F. úplně prohnilé. Tyto musily býti podepřeny, ježto strop na jednom místě se již probořil. Podle vyšetření v úředních záznamech ze 17. srpna 1929 a 27. září 1929 se stav ten ještě zhoršil, podbíjení při nejmenším otřesu a zavírání dveří se drobí a jest nutno prohnilý strop z bezpečnostních ohledů ihned vyměniti. Z důvodu toho musela býti žádost o povolení odkladu vykonatelnosti zamítnuta, ježto veřejné důvody vyžadují, aby dotyčný strop a podlaha nad bytem Bohumila F. ihned byly obnoveny a střecha i okna řádně opravena, poněvadž starý chatrný strop hrozí sesutím a ohrožuje tak bezpečnost obyvatelů domu. Kromě toho nevzejde st-li provedením výměru žádná nenahraditelná škoda.
Po vydání tohoto rozhodnutí doručil městský notářský úřad Františku P. dne 11. března 1930 příkaz na plnění z 5. března 1930, kterým mu uložil, aby s opravami pravoplatně nařízenými započal do 10. března 1930 a tyto do 30. března 1930 dokončil, ježto by jinak opravy ony provedeny byly jinými orgány na náklad a nebezpečí povinníka. Při tom byl poučen, že podle § 126 vl. nař. č. 8/28 není proti příkazu odvolání.
Ve stížnosti podané jak proti příkazu o plnění, tak proti odepření odkladného účinku, namítají st-lky jako vadu řízení, že žal. úřad před vydáním rozhodnutí stran odkladného účinku stížnosti předložil k dřívější stížnosti st-lek správní spisy nss-u, čímž jim znemožnil nahlédnouti do těchto spisů a obešel tak předpis § 23 vl. nař. č. 8/28.
Námitka ta jest bezdůvodná. Podle § 23 cit. vl. nař. má úřad ve správním řízení dovoliti stranám nahlédnouti do spisů, pokud jinak není stanoveno. Ze slova »dovoliti« jest zřejmo, že strana musí dříve úřad o nahlédnutí žádati a teprve, kdyby jí bylo odepřeno, mohlo by se za okolností jednati o porušení jejího práva podle § 23 cit. vl. nař. Poněvadž st-lky netvrdí a také ze spisů není patrno, že by byly u úřadu během správního řízení za nahlédnutí do spisů žádaly, nemohou důvodně namítati, že byly ve svém právu, nahlížeti do spisů, nějak zkráceny.
Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, budiž především konstatováno, že strana má nárok na přiznání odkladného účinku stížnosti na nss podané (§ 17 zák. o ss) jen za splnění těchto dvou předpokladů: a) když veřejné ohledy nevyžadují toho, aby rozhodnutí stížností v odpor vzaté neprodleně bylo vykonáno, a b) když by straně výkonem rozhodnutí vzešla nenahraditelná škoda. Nesplnění třeba jen jednoho z těchto předpokladů vylučuje uvedený nárok strany.
Žal. úřad odepřel v daném případě přiznání odkladného účinku především proto, že chatrný strop hrozí sesutím a ohrožuje bezpečnost obyvatelů domu, takže z důvodů veřejných nestrpí provedení nařízených oprav odkladu. Stížnost proti tomu namítá, že jedná se jen o nájemníka Bohumila F., a že jeho zájmy soukromé nemohou býti kladeny naroveň zájmům veřejným. Výtka ta jest zřejmě bezdůvodna, neboť je-li ohrožena bezpečnost lidského života, nejde jen o soukromý zájem ohrožené osoby, nýbrž o zájem eminentně veřejný.
Po stránce formální vytýká stížnost jako vadu řízení, že žal. úřad opírá své zjištění o komisionelní jednání, provedené dne 17. srpna 1929 a 27. září 1929 bez vyzvání a účasti st-lek. Nss nemohl tuto okolnost uznati za vadu podstatnou. — Zůstává tedy zjištění úřadu, že přiznání odkladného účinku brání zájem veřejný, přes výtky ve stížnosti uplatňované nedotčeno. Ale pak mohl zemský úřad již z tohoto důvodu zamítnouti žádost st-lek za přiznání odkladného účinku a netřeba zkoumati, zda snad i druhý předpoklad sub b) uvedený byl splněn či nikoliv. Je tedy stížnost proti rozhodnutí zemského úřadu bezdůvodná.
Pokud stížnost napadá též svrchu uvedený příkaz na plnění vydaný notářským úřadem, musil nss stížnost tu odmítnouti jako nepřípustnou, neboť příkaz onen není rozhodnutím ve smyslu § 2 zák. o ss, nýbrž pouhým vyzváním ke splnění povinností právoplatně již uložených bez vlastního samostatného dispositivního obsahu.
Citace:
č. 9822. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 758-760.