Č. 6331.

Nadace. — Řízení před nss-em: I. Název nadace nesmí nejen odporovati zákonu ani dobrým mravům, nýbrž musí býti i přiléhavý. — II. Obec jako zakladatelka a správkyně nadace je legitimována k stížnosti na nss do rozhodnutí nadač. úřadů, kterým byla nařízena změna jména nadace.
(Nález ze dne 22. února 1927 č. 3410.)
Věc: Městská obec O. proti ministerstvu vnitra o pojmenování nadace.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obec O. zřídila v r. 1908 »Jubilejní nadaci cís. Františka Josefa I. k podpoře nezaviněně zchudlých něm. mistrů řemeslníků do O. příslušných a jejich vdov.«
30. dubna 1919 usnesla se správní komise města O., aby úroky nadačního kapitálu zmíněné nadace byly rozděleny desíti bez zavinění zchudlým mistrům řemeslníkům nebo jejich vdovám do O. příslušným, aby tedy omezení stran udělení nadace německým mistrům řemeslníkům odpadlo. Vládní komisař zažádal tudíž za schválení příslušné změny nadačního listu. Zsp v O. rozhodnutím ze 4. února 1920 nepřivolila k změně schváleného nadačního listu v navrženém smyslu, poněvadž na základě statutu, schváleného výnosem zem. vlády v O. z 12. prosince 1884 příslušelo městu O. po vymření členů býv. soukenického cechu právo volně disponovati se jměním cechovním. Z toho jmění zřídilo město O. v r. 1908 nadaci pro něm. řemeslníky. Toto ustanovení bylo schváleno zem. vládou dne 10. září 1909 a tím věnovací kapitál cechu soukenického stal se majetkem samostatné právnické osoby, se kterým nemá od té doby město již právo volně nakládati, který jest vázán pro nadaci a jehož upotřebení jest podrobeno nadačním předpisům. Návrh správní komise města O. zahrnuje v sobě permutaci nadace; podle dosavadních předpisů nadačních může permutace nadace býti povolena jen v tom případě, kdyby jinak nadační účel nemohl býti splněn. Takového stavu nouze však v tomto případě není. Ačkoliv zsp uznává, že jest nespravedlivo, když nadace má prospívati jen něm. řemeslníkům, není navržená permutace dle dosavadních předpisů nadačních přípustná, dokud není zvláštních zákonů, které takové nesrovnalosti odstraní.
Proti tomuto rozhodnutí podal vládní komisař města O. v zastoupení města rekurs, jemuž bylo rozhodnutím min. vnitra z 22. února 1922 vyhověno tím, že min. vnitra jako nejvyšší dozorčí úřad nadační usnesení správní komise města O. z 30. dubna 1919 schválilo a svolilo k dotyčné změně nadační listiny v uvážení, že usnesená změna jest projevem vůle zakladatele nadace, t. j. obce o-vské, že tato změna se nepříčí ani právu ani dobrým mravům a že tudíž není řádného důvodu, proč by schválení její nadačními úřady mělo býti odpíráno. Intimujíc tento výnos, vybídla zsp v O. výnosem z 11. března 1922 purmistrovský úřad v O., aby předložil k schválení osnovu dodatku k nadačnímu listu; zároveň upozornila purkmistrovský úřad také na ustanovení zák. ze 14. dubna 1920 č. 267 Sb., podle něhož nutno nadání toto jinak pojmenovati a opravu názvu taktéž vyznačiti v dodatku k nad. listu.
Obecní zastupitelstvo v O. usneslo se dne 24. listopadu 1922 na tom, aby jméno nadace bylo změněno v název »Deutsche Handwerker-Stiftung.« Usnesení to bylo předloženo zsp-é k schválení. Proti tomuto usnesení podal u zsp-é dne 8. prosince 1922 stížnost člen ob. zastupitelstva Otakar F. Zsp rozhodnutím ze 17. ledna 1923 vyslovila toto: »Výnosem min. vnitra z 22. února 1922 schváleno bylo a stalo se mezitím pravoplatným usnesení správní komise v Opavě z 30. dubna 1919, aby propůjčení jubilejní nadace k podpoře něm. řemeslníků do chudoby nezaviněně upadnuvších nebylo omezeno na něm. řemeslníky, resp. jejich vdovy, pročež slovo »německých« v nadační listině nutno vypustiti. Podle toho zmíněné slovo by mělo vypuštěno býti v odst. I. řádka 7, v odst. II. řádka 2 a konečně v odst. V. řádka 7 nad. listu z 8. dubna 1909. Mimo to nadace, která se nazývala: jubilejní nadace cís. Františka Josefa I. k podpoře něm. řemeslníků v O. ve smvslu zdejšího upozornění z 11. března 1922 na základě ustanovení zák. č. 267/20 měla býti pojmenována jinak, a obě změny vyznačeny v dodatku II. k nadačnímu listu. Měst. rada v O. v sezení konaném dne 24. listopadu 1922 však se usnesla nadaci pojmenovati »Deutsche Handwerkerstiftung«, což vzhledem k tomu, že starosta města jako předsedající poznamenal, že by bylo jen správné a v pořádku, kdyby nadace, jejíž peníze pocházejí z kruhů německých, opět připadla Němcům, pokládati třeba za usnesení, že nadace má býti určena pro německé řemeslníky. Zsp jako nadační úřad usnesené pojmenování, pak ve smyslu tohoto usnesení sepsanou osnovu II. dodatku k nadačnímu listu schváliti nemůže, jelikož dotyčné usnesení odporuje úplně usnesení správní komise z 30. dubna 1919, ministerstvem schválenému, dle něhož nadace určena jest k podporování řemeslníků vůbec, nikoliv jen německých.«
Proti tomuto rozhodnutí podal purkmistrovský úřad v O. rekurs: nař. rozhodnutím nebylo však rekursu vyhověno a bylo rozhodnutí zsp-é potvrzeno z důvodů v něm uvedených, jakož i v tom uvážení, že nové označení nadace jednak nevystihuje účelu nadace pravoplatným usnesením správní komise města O. z 30. dubna 1919 i na neněmecké řemeslníky rozšířeného, jednak bylo by s to svésti nadačně způsobilé osoby jiné než něm. národnosti k mylné domněnce, že jsou z práva ucházeti se o nadační požitky vyloučeny, kterážto okolnost by ovšem byla v rozporu s vůlí zakladatele nadace projevenou výše cit. usnesením měst. správní komise v O.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, poněvadž prý nadační úřad nemůže odepříti schválení zmíněnému usnesení obce jako zakladatelky nadace, když přec usnesený název neodporuje ani zákonu ani mravům, poněvadž dále v usneseném označení nadace se slovo »německá« vztahuje na nadaci a nikoliv na poživatele nadace, a poněvadž konečně — i kdyby domnělý rozpor mezi označením nadace a obsahem nad. listu, po případě možnost omylu co do obsahu nadace byla dána, nemohlo by to býti důvodem pro neschválení onoho označení nadace, nýbrž mohl by nad. úřad nanejvýše žádati takovou další změnu nebo doplnění nad. listu, aby omyl byl vyloučen.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Podle nad. listu z 8. února 1909 je název nadace, o kterou jde, uveden v kontextu nadačního listu, je tedy jeho součástí. Název tento zněl: »Jubilejní nadace císaře Františka Josefa I. pro nezaviněně schudlé německé mistry — řemeslníky.« V názvu tomto stala se nutnou změna jednak tím, že podle usnesení správní komise jako zástupčího orgánu obce o-ské, zakladatelky a správkyně nadace (srovnej nad. list odstavec 1 a odst. poslední) z 30. dubna 1919, schváleného rozhodnutím žal. úřadu z 22. února 1922 odpadlo omezení na »německé« řemeslníky, jednak tím, že podle výnosu zsp-é v O. z 11. března 1922 měl název nadace býti upraven ve smyslu předpisů zák. ze 14. dubna 1920 č. 267 Sb. o odstranění nevhodných názvů.
Obec O. nepopírá ve stížnosti — a neučinila tak ani v řízení správním — ani že ono omezení požitků nadace na »německé« mistry — řemeslníky odpadlo, ani že ve smyslu zák. č. 267/20 změna názvu je nutná. Stejně stížnost nepopírá, že změna názvu nadace jakožto součásti nad. listu podléhá schválení nad. úřadů státních.
Je-li tomu tak, pak mohl nad. úřad právem žádati, aby nový název nadace byl nejen přípustný potud, že neodporuje ani zákonu ani dobrým mravům, nýbrž aby byl také přiléhavý, aby tedy zejména byl i na venek v souhlasu s určením nadace. Je-li však nadace nyní určena vůbec pro řemeslníky bez omezení na »německé« řemeslníky, nelze shledati, že by označení »Deutsche Handwerkerstiftung« přiléhalo k tomuto určení nadace. Na tom nemůže nic měniti výklad, který se stížnost snaží dáti tomuto označení, jakoby totiž název ten znamenal totéž jako »německá nadace pro řemeslníky«; neboť nehledě ani k tomu, že stěžující si obec v řízení správním uvedenému názvu význam tento nepřikládala, nelze upříti, že uvedený název připouští aspoň taky výklad jiný — jakoby totiž nadace byla i nadále určena jen pro německé řemeslníky, a že by uvedený název, zejména vzhledem k stavu, jaký co do okruhu poživatelů dříve platil, u zúčastněné veřejnosti budil nebo mohl buditi dojem právě uvedený, který by však s nově určeným účelem nadace byl v rozporu. Nelze ostatně také přehlédnouti, že nejde o stanovení názvu nadace nově zakládané, nýbrž jenom o to, aby název nadace již dávno založené, jak je obsažen ve schváleném nadačním listu, byl přizpůsoben jednak pravoplatně změněnému účelu nadace, jednak zákonu č. 267/20. Jestliže však usnesený nový název nadace odporuje určení nadace, resp. je způsobilý činiti dojem takového odporu, neporušil žal. úřad zákon tím, že schválení změny té odepřel uděliti, a není také předpisu, který by úřadu ukládal, aby příslušný rozpor mezi názvem a určením nadace, resp. možnost dojmu takového rozporu hleděl dříve odstraniti doplněním ostatního textu nad. listu.
Nelze tedy shledati, že by nař. rozhodnutím bylo nezákonným způsobem zasaženo do subj. práv st-lky jako zakladatelky a správkyně nadace.

Citace:

č. 6331. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 419-421.