NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2152.

Jde o podvod ve smyslu §u 199 písm. b) tr. zák., dal-li vedoucí úředník trestního rejstříku státního zastupitelství jménem tohoto svémocně příkaz policejnímu úřadu k výmazu trestů, i když ohledně nich byly splněny podmínky odčinění ve smyslu zákona z 21. března 1918, čís. 108 ř. zák. (Rozh. ze dne 21. října 1925, Zm I 623/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 14. července 1925, jímž byl obžalovaný sproštěn podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin podvodu podle §§ů 197, 199 písm. b) tr. zák., pokud se týče přestupku podle §§ů 197, 461 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud béře po skutkové stránce za prokázáno, že obžalovaný, jenž ve směrodatné době byl kancelářským úředníkem u státního zastupitelství v Liberci, dostavil se dne 1. října 1923 k policejnímu úřadu v J. a tam jménem a z příkazu státního zastupitelství žádal, by škrtnuty byly tresty Rudolfa W-a z trestního rejstříku městského úřadu v J. a že k jeho žádosti byly skutečně z rejstříku toho vymazány dva rozsudky, týkající se jednak odsouzení z roku 1904 pro urážku na cti podle §§ů 496 a 491 tr. zák. k pokutě 200 K, dále odsouzení z roku 1912 pro přestupek podle §u 522 tr. zák. k peněžité pokutě 30 K. Nalézací soud uznává, že obžalovaný lživě předstíral policejnímu úřadu v J. zvláštní, od státního zastupitelství v Liberci, tudíž veřejného úřadu, propůjčené oprávnění, žádati z příkazu a jménem státního zastupitelství výmaz trestů Rudolfa W-a a, že následkem jeho jednání se skutečně stalo, že ony dva tresty z trestního rejstříku městského úřadu v J. byly vymazány. Nicméně sprošťuje obžalovaného z obžaloby pro zločin podvodu podle §§ů 197 a 199 b) tr. zák., maje za to, že jednání jeho nezakládá vůbec trestného činu. Při tom vychází ze stanoviska, že obě odsouzení byla ve smyslu zákona ze dne 21. března 1918, čís. 108 ř. zák. způsobilá к odčinění, takže, kdyby prý byla žádost, W-em za odčiněni obou odsouzení podaná, však obžalovaným, v rejstříku nevyznačená, řádnému úřednímu řízení podrobena, bylo by krajským soudem v Liberci odčinění obou odsouzení vysloveno. W. měl prý zákonem odůvodněný nárok na odčinění a nemohl proto stát býti zkrácen nepřístojným jednáním obžalovaného ve svém právu na řádné vedení trestního rejstříku, po případě v právu dohledu nad řádným jeho vedením; obžalovaný nemohl proto jednati ani v podvodném úmyslu, poškoditi stát v tomto jeho právu, poněvadž předsevzal něco a přivodil výsledek, který by při řádném vyřízení žádosti W-ově byl beztak nastal.
Zmateční stížnosti státního zastupitelství, napadající sprošťující rozsudek důvody zmatečnosti čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění již s hlediska tohoto důvodu zmatečnosti. Podle §u 5 zákona ze dne 21. března 1918, čís. 108 ř. zák. je k rozhodování o tom, má-li býti odsouzení odčiněno, povolán sborový soud, když byl vyslechl státního zástupce, — jenž podle okolností může o podané žádosti odsouzeného zaříditi potřebná šetření, — a je proti dotyčnému rozhodnutí vyhražena odsouzenému (státnímu zástupci) stížnost, cítí-li se rozhodnutím soudu býti stiženými. Vysloviti zahlazení trestu náleží proto do výkonu výsostních práv státu a může výrok o zahlazení trestu jeviti právní účinky jen tehdy, když byl vysloven usnesením příslušného sborového soudu. Až na výjimku, v §u 6 pro presidenta republiky stanovenou, je každá jiná osoba z výkonu práva, vyřknouti nebo přivoditi odčinění, ať jakýmkoli způsobem, podle zákona vyloučena. Není proto pochybnosti, že obžalovaný zasáhl svým jednáním protiprávně do výkonu práva, náležejícího podle zákona soudu za spolupůsobení státního zástupce, přivodiv bez jakéhokoli oprávnění, že odčinění oněch odsouzení bylo v trestním rejstříku městského úřadu v J. vyznačeno. Tím poškodil stát ve výkonu jeho výsostných práv, rozhodovati a vysloviti odčinění odsouzení prostřednictvím soudů za součinnosti státních zástupců a za předpokladů v zákoně určených. Na věci nemůže ničeho měniti, že pro odčinění obou odsouzení byly náhodou dány zákonné podmínky a, že při zavedeném řádném řízení o žádosti, podané odsouzeným, byl by přivoděn týž výsledek, jaký přivodil obžalovaný svým závadným jednáním; neboť i za tohoto předpokladu byl obžalovaným stát poškozen ve zmíněných právech a v souvislosti s tím i v právu na řádné vedení trestních rejstříků a jejich výkazů. Vzhledem k těmto úvahám jest neudržitelným i názor rozsudku, že obžalovaný nemohl jednati v poškozovacím úmyslu podle §u 197 tr. zák. Neboť, jakmile je jisto, že poškození státu ve výkonu jeho výsostných práv nastalo, je zásadně dána též možnost poškozovacího úmyslu se strany obžalovaného. Zrušovací soud však nemůže ihned ve věci samé rozhodnouti, neboť v subjektivním směru schází veškerá zjištění. Obrat, obsažený v rozhodovacích důvodech o »úmyslu poškoditi stát,« není ve skutečnosti zjištěním subjektivní náležitosti, nýbrž obratem tím je vyjádřen nevhodným způsobem názor soudu, že po stránce objektivní škoda byla, po případě nebyla možnou. Bude proto třeba, by se nalézací soud, vycházeje s právního hlediska, shora zaujatého, zabýval i stránkou subjektivní a zjistil, zda obžalovaný také skutečně jednal v poškozovacím úmyslu, při čemž nebude nezávažnou okolnost, že obžalovaný byl po dlouhou řadu let úředníkem u státního zastupitelství a, že si tedy mohl býti toho vědom, že zasahuje protiprávně do práv státu v naznačeném směru a je tak poškozuje.

Citace:

č. 2152. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 606-608.