Č. 2410.

Dávka z přírůstku hodnoty. — Administrativní řízení: * K preklusi podle § 17, odst. 3 dávkového řádu vydaného vl. nař. z 23. září 1920 č. 545 Sb. není třeba, aby úřad sdělil straně podklad pro to, jakou částku míní při vyšetřování přírůstku hodnoty vzíti za základ.
(Nález ze dne 26. května 1923 č. 8976.)
Věc: František a Marie S. ve T. (adv. Dr. Otakar Vendulák z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze z 28. února 1922 vyměřena byla st-lům dávka z přírůstku hodnoty z převodu usedlosti č. p. — v T., provedeného kupní smlouvou z 13. ledna 1921. Za základ výpočtu přírůstku hodnoty vzata byla nabývací hodnota ke dni 1. ledna 1903 — 20.000 Kč, zjištěná preklusí dle § 17, odst. 3 vl. nař. z 23. září 1920 č. 545 Sb.
Rozhodnutím z 1. července 1922 zamítl zsv stížnost manželů Františka a Marie S. z důvodu, že výměrem z 22. září 1921, doručeným 11. října 1921, byla straně sdělena obecná hodnota nemovitostí ke dni 1. ledna 1903 částkou 20.000 K, při čemž strana upozorněna byla na
následky prekluse dle § 17 d. ř. z 23. září 1920 č. 545 Sb. Poněvadž strana nepodala proti tomuto výměru námitky, nastala v daném případě prekluse dle § 17, odst. 3. cit. d. ř. a inspektorát byl oprávněn vyměřiti dávku na základě hodnoty úředně předpokládané.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že nebyl zachován postup §em 18 č. dávk. řádu předepsaný. Stížnost uvádí dále, že v tomto případě sdělil úřad straně toliko, že místo udané nabývací ceny 50.000 K ustanovil hodnotu penízem 20.000 K, aniž naznačil, jak k této částce došel.
Především dlužno vytknouti, že převod nemovitostí, kterých nař. rozhodnutí se týká, proveden byl — jak nesporno — kupní smlouvou ze dne 13. ledna 1921, tedy v době, kdy o dávce z přírůstku hodnoty platil již řád zavedený vl. nař. z 23. září 1920 č. 545 Sb.
Proto nelze důvodnost výtek této stížnosti posuzovati dle § 18, odst. 4 d. ř. z r. 1915 pro Čechy, kterého se stížnost dovolává, nýbrž dle posléz cit. vl. nař.
V příčině vyhledávání hodnoty zcizených nemovitostí stanoví § 17 cit. nař.:
Neuvedla-li strana ničeho o obecných hodnotách, vyzve ji vyměřovací úřad, aby tak do 14 dnů učinila.
Dle cit. předpisu povinen jest vyměřovací úřad vybídnouti stranu, aby udala obecnou hodnotu zcizených nemovitostí jen tenkráte, neudala-li strana dosud ničeho o hodnotě.
V tomto případě jedná se o hodnotu nabývací, ohledně kteréž zcizitelé ve svém přiznání k dávce z přírůstku hodnoty ze dne 14. května 1921 v rubrice 4 o obecné hodnotě udali, že v roce 1903 měly zcizené nemovitosti hodnotu 50.000 K. Strana tedy vyjádřila se zde sama z vlastního popudu o obecné hodnotě nabývací, nebyl tedy dle platných předpisů vyměřovací úřad povinen, aby ještě zvláště vyzval st-le k udání hodnoty té. Výtka stížnosti v tomto směru činěná jest tedy nedůvodná.
Pokud stížnost brojí proti výroku o nastalé preklusi, dlužno připustiti, že za platnosti česk. d. ř. z r. 1915 bylo lze mluviti o nastalé preklusi při vyhledávání hodnoty nemovitosti dle § 18 jen tehdy, zjednal-li si úřad vyměřovací pro výši hodnoty, jím předpokládané určitý podklad a oznámil straně nejen výši hodnoty předpokládané, nýbrž i podklad, na základě kterého k hodnotě té dospěl. Neboť dle znění posléz cit. § 18, ve kterém se mluví »o hodnotě úřadem vyměřovacím předpokládané« a o »námitkách« bylo třeba, aby úřad nejdříve hodnotu vyšetřil a tuto se sdělením podkladu svého zjištění straně oznámil tak, aby straně umožněno bylo námitky své uplatňovati, t. j. uvésti, v kterém směru a ze kterých důvodů s hodnotou úřadem předpokládanou nesouhlasí.
Jinak jest tomu za platnosti dávkového řádu, zavedeného nař. z 23. září 1920 č. 545 Sb. Tento stanoví totiž v §u 17, odst. 2: »Má-li
úřad vyměřující za to, že udání strany jest správné, vyměří dávku. Není-li tomu tak, oznámí straně, jakou částku míní při vyšetření přírůstku vzíti za základ a zároveň vyzve ji, urče lhůtu k vyjádření se s tím, že, nedojde-li její vyjádření ve lhůtě určené, bude považována za souhlasící. Mimo to stanoví § 17 v odst. 3: » .. neprojeví-li (strana) ve stanovené lhůtě, že s oceněním hodnoty, které jí bylo vyměřujícím úřadem oznámeno, nesouhlasí, budiž dávka vyměřena na základě hodnot úředně předpokládaných.«
Dle doslovu tohoto předpisu nemusí oznámení vyměřujícího úřadu obsahovati nic jiného, než sdělení částky, kterou úřad zamýšlí při vyšetření přírůstku hodnoty vzíti za základ. Oznámení úřadu jest jakousi nabídkou straně, chce-li souhlasiti s tím, aby za podklad výpočtu přírůstku hodnoty vzata byla hodnota úřadem jí oznámená. Chce-li strana preklusi zabrániti, musí se vyjádřiti jedině, zda s oznámenou hodnotou souhlasí čili nic, nemusí však uplatňovati žádných konkrétních námitek proti hodnotě úřadem jí sdělené a proto není třeba, aby úřad straně sdělil, na jakém podkladu dospěl k hodnotě jím předpokládané.
K preklusi dle cit. §u 17, odst. 3. není tedy třeba, aby úřad sdělil
straně podklad pro to, jakou částku míní při vyšetření přírůstku hodnoty vzíti za základ.
V konkrétním případě sdělil vyměřovací úřad výměrem z 22. září 1921 st-lům, že stanovil nabývací hodnotu zcizené nemovitosti k 1. lednu 1903 částkou 20.000 K a pohrozil vyměřením dávky na tomto základě v případě, že nepodají stěžující si zcizitelé do i4 dnů námitky.
Výměr ten vydán Františku S. dne 11. října 1921.
Poněvadž pak se st-lé o oznámené jim hodnotě vůbec nevyjádřili, bylo právem za to pokládáno, že s hodnotou touto souhlasejí. Nelze proto shledati nezákonnost v tom, že hodnota úřadem předpokládaná a st-lům sdělená, byla tu položena za základ zjištění přírůstku hodnoty a vyměření dávky....

Citace:

č. 2868. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 978-979.