NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2787.

Váleční poškozenci: Z předpisů § 25 zákona o požitcích válečných poškozenců z 20. února 1920 č. 142 Sb. resp. z 25. ledna 1922 č. 39 Sb. nelze odvozovati právní nárok na přiznání alespoň části důchodu předků odpovídající zmenšené schopnosti výdělečné.
(Nález ze dne 22. října 1923 č. 3300.)
Věc: Anna E. v L. proti ministerstvu sociální péče stran důchodu předků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím z 1. listopadu 1922 zamítlo min. soc. péče stížnost Anny E. proti výměru Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Karlině ze 17. října 1921, kterým jí důchod předků přiznán nebyl.
O stížnosti podané pro nezákonnost a vady řízení uvážil nss toto:
St-lka ke své žádosti o přiznání důchodu předků dle zákona z 20. února 1920 č. 142 Sb. po nezvěstném synu Václavu předložila vysvědčení pokladničního lékaře, že její schopnost k výdělku obnáší jen 35%, že je následkem téměř úplné ztráty chrupu a městku žilních obou bérců těžké práce neschopna, a že v továrně firmy R. K. v B. má denní mzdu 15 K; žádost byla zemským úřadem pro péči o válečné poškozence zamítnuta, ježto žadatelka není k výdělku zcela neschopna (§ 25 zákona).
K svému odvolání připojila lékařské vysvědčení městského okresního lékaře, dle něhož trpí sešlostí tělesnou vysokého stupně, následkem úplné ztráty zubů a chronického katarhu žaludečního a prodělaných těžkých nemocí plicních; táž je neschopna těžší práce, má křečové žíly na obou dolních končetinách — dále pak potvrzení firmy R. K. v B., že tam pracuje jen z milosti.
Odvolání bylo doplněno dalším stvrzením úředního lékaře, že žadatelka trpí srdeční vadou a rheumatismem, schopnost výdělečná jest snížena o 50%.
Zamítací rozhodnutí z toho vyvozuje, že žadatelce zbývá ještě 50% dělnosti a není tedy výdělku neschopnou a nemá nároku na důchod.
St-lka vytýká rozhodnutí nezákonnost, ježto nárok její na důchod předkův není podmíněný, jak žal. úřad prý neprávem předpokládá, úplnou neschopností výdělkovou, nýbrž stačí i částečná neschopnost, což prý vyplývá ze slůvka »pokud« v § 25 zákona z 20. února 1920 č. 142 Sb. resp. 25. ledna 1922 č. 39 Sb., kde se přiznává rodičům nárok, pokud jsou výdělku neschopni. Dle toho sluší prý neschopnost výdělečnou odstupňovati a dlužno prý též odstupňovati výši důchodu předkův v rámci nejvyššího obnosu 300 K resp. 400 K, což zákon ponechává volnému uvážení úřadu.
V tom, že stupeň výdělkové schopnosti st-lčiny nebyl zjištěn a že k částečné výdělkové neschopnosti nebylo přihlíženo, spočívá prý též vadnost řízení.
Nss neshledal výklad zákona st-lkou zastávaný správným.
Zákon o požitcích válečných poškozenců stanoví v odst. 1 § 25 předpoklady, za kterých přísluší předkům osob v § 20 uvedených nárok na důchod a stanoví pak v odst. 3. výši důchodu toho. Ze slov »pokud jsou výdělku neschopni«, nelze dovozovati, že zákon chce přiznati též částečný důchod dle míry výdělečné schopnosti, neboť pro tento výklad není žádného podkladu ve znění § 25, který připouští jen omezení důchodu předků na částku nevyčerpanou důchodem vdovským neb sirotčím.
Že zákonodárce nepomýšlel na odstupňování důchodu předků dle stupně ztráty výdělečné schopnosti patrno ze srovnání § 25 s ustanovením § 8, v němž se důchod invalidní odstupňuje dle určitých stupnic ztráty výdělečné schopnosti, i s ustanovením § 16, v němž zákon zmocňuje ministra soc. péče, aby nařízením odstupňoval důchod vdovský podle výdělečné schopnosti vdoviny podle obdoby §§ 8 a 9 zákona.
Zákon přiznává tedy v § 25 předkům důchod v posledním odstavci stanovený, jsou-li splněny náležitosti v prvním odstavci uvedené, celý a restringuje jej jen v případě, že jest vyplácen důchod vdovský a sirotčí a nedosahují-li částky 1800 K pokud se týče 2400 K ročně, na částku nevyčerpanou důchody těmi.
Není tedy v zákoně opory pro názor, že zákon ponechává odstupňování důchodu předků volnému uvážení úřadu.
Tvrzení, že stupeň výdělečnosti st-lky nebyl úřadem dostatečně zjištěn, jest vyvráceno spisy, ježto žal. úřad dal šetření v tom směru doplniti opětným dobrozdáním úředního lékaře a v posudku jeho, že výdělečná schopnost st-lky jest snížena o 50%, a ve zjištěné okolnosti, že st-lka svou prací v továrně si vydělá denně 15 K, má závěr úřadu, že st-lka není k výdělku neschopná, dostatečný základ. Není proto odůvodněna ani výtka nezákonnosti ani vadnosti a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2787. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 811-813.