NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Čís. 4972.

Poslední věta §u 2 (2) konk. ř. nevztahuje se na výsadní pohledávky ve smyslu §u 23 vyr. ř.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1925, R I 327/25.)
Soud prvé stolice zastavil k návrhu správce úpadkové podstaty firmy B. a spol. exekuce proti úpadkové podstatě. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: O jmění veřejné společnosti B. a spol. bylo zahájeno vyrovnávací řízení dne 5. února 1924, dne 12. května 1924 bylo zastaveno a téhož dne vyhlášen úpadek. Exekuce, o něž tu jde, byly povoleny dne 9. (14.) února 1924 a vykonány dne 20. února 1924. Exekuce tyto byly tudíž povoleny a vykonány za řízení vyrovnávacího, ježto se jednalo o pohledávky zaměstnanců dlužníka na služebních požitcích za poslední rok před zahájením vyrovnávacího řízení, jakož i o pohledávky těchto osob pro předčasné zrušení služebního poměru, jež dle §u 23 čís. 3 vyr. řádu v doslovu zákona ze dne 20. června 1922, čís. 190 sb. z. a n. požívají ve vyrovnávacím řízení přednostního práva až do výše 24 000 Kč, pročež nejsouce dle §u 10 (4) vyr. ř. dotčeny vyrovnacím řízením, musí býti dle §u 46 (2) plně uspokojeny. Dle §u 2 konk. řádu trvají účinky zahájení vyrovnacího řízení až do vyhlášení úpadku, byl-li úpadek vyhlášen zároveň se zastavením vyrovnacího řízení. Šedesátidenní lhůtu §u 12 konk. ř. jest v tomto případě počítati ode dne zahájení řízení vyrovnacího. To platí dle §u 2 konk ř. pouze ohledně pohledávek jichž se vyrovnací řízení dotklo, nikoliv však ohledně pohledávek, jež zůstaly vyrovnacím řízením nedotčeny. Ježto pohledávky, o než tu jde, nebyly dotčeny vyrovnacím řízením, neplatí o nich ustanovení §u 2, poslední odstavec konk. ř., že šedesátidenní lhůtu jest počítati ode dne zahájení vyrovnacího řízení. Úpadek byl však vyhlášen teprve dne 12. května 1924, neuhasla proto oddělná práva, jichž bylo nabyto již dne 20. února 1924 a exekuce nebylo zastaviti. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs odkazuje se na správné odůvodnění napadeného usnesení, které vývody rekursu nijak nebylo vyvráceno. Jde o výsadní pohledávky ve smyslu §u 23 vyr. ř., které podle §u 10 (4) vyr. ř. nejsou dotčeny vyrovnávacím řízením s jedinou výjimkou, že na základě takovýchto pohledávek nelze za vyrovnávacího řízení učiniti návrh na vyhlášení úpadku; pohledávky tyto dlužno podle §u 46 (2) vyr. ř. úplně zaplatiti a pohledávky tyto neposkytují podle §u 39 (1) vyr. ř. věřitelům hlasovacího práva. Tyto výsadní pohledávky nejsou postiženy zákazem §u 10 (1) vyr. ř., že po zavedení vyrovnávacího řízení pro pohledávky proti dlužníku nelze nabýti na dlužníkových věcech soudcovského práva zástavního neb uspokojovacího. Ale pro tyto pohledávky neplatí ani ustanoveni §u 12 vyr. ř., že oddělovací práva, kterých bylo nově nabyto v posledních 60 dnech před zahájením vyrovnávacího řízení exekucí uspokojovací nebo uhražovací, kromě oddělovacích práv nabytých pro veřejné dávky, zaniknou zahájením řízení. Nemohl tedy účinek ten nastati ani tenkráte, když, jako v tomto případě, úpadek byl vyhlášen za roveň se zastavením vyrovnávacího řízení (§ 2 (2) konk. ř.), neboť i zde jde o účinek vyrovnávacího řízení. Jde-li o pohledávky, požívající přednostního práva podle §u 23 vyr. ř., má se věc až na onu výjimku, že na základě takových pohledávek nelze za vyrovnávacího řízení učiníti návrh na vyhlášení úpadku, právě tak, jako by vyrovnávací řízení vůbec nebylo bývalo zahájeno, a jest proto mylným názor stěžovatelky, že ustanovení §u 2 (2) konk. ř. nečinící prý ve směru tom rozdílu, dotýká se i pohledávek §u 23 vyr. ř. nehledíc k tomu, že soudcovských zástavních práv, o která jde, nebylo ani nabyto ve lhůtě §u 12 vyr. ř. nýbrž, jak připouští to § 10 (4) vyr. ř., po zahájení vyrovnávacího řízení, arci mnohem dříve, než 60 dní před vyhlášením úpadku (§ 12 konk. ř.).

Citace:

č. 4972. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 817-818.