Č. 10825.

Zaměstnanci veřejní: K výkladu § 19 zák. č. 394/22 Sb. stran porovnávání práv a nároků úředníků obecních s úředníky státními.
(Nález ze dne 4. listopadu 1933 č. 15440.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 1497/22, 4523/25.
Věc: Ing. Božetěch Sch. v M. proti zemskému úřadu v Brně o převod na platový systém státních úředníků a úřední titul.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dekretem purkmistrovského úřadu v P. z 23. října 1907 bylo st-li, až do té doby městskému staviteli v B., sděleno, že usnesením obecního zastupitelstva z 22. října 1907 mu bylo propůjčeno uprázdněné místo správce stavebního a hospodářského úřadu s platem 2800 K a aktiv. přídavkem 1080 K s tím, že se st-l zařazuje do dotyčné platové třídy schématu platného pro úředníky města P. se zajištěním postupu podle tohoto schématu. Stejné ustanovení obsahuje i ustanovovací dekret st-lův z 18. prosince 1907. Dekretem představenstva města P. z 20. ledna 1911 bylo st-li sděleno, že se obecní zastupitelstvo usneslo ve schůzi, konané dne 10. ledna 1911, ve smyslu platného platového schématu přiznati st-li postup do platového stupně 3000 K s aktivním přídavkem 1800 K platového schématu pro úředníky (status II.). Dekretem správní komise města P. ze 16. února 1920 bylo st-li sděleno, že správní komise, provádějíc zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb., stanovila st-li usnesením z 10. února 1920 jako úředníku odbornému základní služné druhého stupně deváté třídy dosavadního systému hodn. tříd státních úředníků, t. j. ročně 4908 Kč, a vzhledem k započtení předchozí služby přiznáno mu pět tříletých zvýšení po 12 1/2% základního služného. Dekretem správní komise města P. z 29. října 1923 bylo st-li sděleno, že správní komise města P. provádějíc § 19 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb., resp. § 3 zák. z 21. prosince 1921 č. 495 Sb., se v zasedání, kona- ném dne 14. září 1923, usnesla, aby pro veškeré aktivní úředníky města P. zaveden byl od 1. ledna 1923 platový systém státní, a že podle téhož usnesení městská správní komise jmenovala st-le odborným úředníkem šesté hodn. třídy skupiny C státních úředníků s požitky VI/3 h. tř. od 1. ledna 1923 a požitky VI./4 h. tř. od 1. října 1923. Dalším dekretem vládního komisaře města M., s nímž město P. bylo sloučeno, z 15. května 1924 bylo st-li sděleno, že mu podle plenárního usnesení poradního sboru vládního komisaře města M. z 22. února 1924 přísluší vzhledem k jeho zařazení a nynějšímu jeho služebnímu přidělení úřední titul »městský vrchní stavební revident a městský stavitel.
Jak proti dekretu z 29. října 1923, tak proti dekretu z 15. května 1924 podal st-l námitky, resp. stížnost, v nichž brojil jednak proti Samému zařazení do skupiny C státních úředníků, jednak proti přiznání titulu měst. vrch. stav. revidenta a měst. stavitele, a domáhal se zařazení do skupiny A a přiznání titulu stavebního rady.
Obě tyto stížnosti, které na základě ustanovení §§ 1 a 3 vl. nař. č. 96/28 byly postoupeny okresnímu úřadu v Moravské Ostravě, byly rozhodnutím tohoto okr. úřadu ze 4. března 1931 zamítnuty jako neodůvodněné. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvádí okr. úřad, že st-l byl dekretem z 18. prosince 1907 ustanoven definitivně správcem hospodářského a stavebního úřadu v P. s platem 2800 K a aktivitním přídavkem 1080 K ročně s tím, že se zařazuje do dotyčné platové stupnice platného schématu pro úředníky městské obce P. se zajištěním postupu podle tohoto schématu a s tím, že jinak pro něho platí ustanovení statutu pro organisaci obecních úřadů a úpravu požitků obecních zaměstnanců v P. a dále, že podle dalšího dekretu města P. z 20. ledna 1911 mu byl zvýšen plat na 3000 K s aktivitním přídavkem 1080 K podle platného schématu pro úředníky (status II.) a že v dekretech uváděný statut o organisaci městských úřadů v P. stanovil v § 13, že o vzdělání nutném pro obsazení určitého místa rozhodne od případu k případu obecní výbor, v § 15 tohoto statutu pak jsou uvedeny počáteční platy pro úředníky s vysokoškolským vzděláním, se středoškolským vzděláním s maturitou a se středoškolským vzděláním bez maturity s podotknutím, že platové stupnice, postupové termíny a aktivitní přídavky jsou patrny ze schématu platového; v tomto schématu platovém jsou postupové lhůty I. pro vysokoškoláky dvouleté a II. pro středoškoláky tříleté. Z té okolnosti, že dekretem z 20. listopadu 1911 byl st-li zvýšen plat po uplynutí teprve tří let, jakož i ze znění tohoto dekretu, že st-I postupuje podle platového schématu pro úředníky (status II), dovozuje okr. úřad, že st-l byl ustanoven a postupoval jakožto úředník se vzděláním středoškolským. Zmíněný statut o organisaci městských úřadů v P. nahražen byl v důsledku zavedení služební pragmatiky usnesením obecního výboru v P. z 23. ledna 1914 statutem novým, jehož § 11 rozděluje úřednictvo městské ve tři skupiny, a sice skupinu A pro úředníky se vzděláním vysokoškolským, B pro úředníky s maturitou, C pro úředníky s nižší střední školou. V seznamu k tomuto statutu připojeném je st-l uveden jako úředník skupiny B s titulem »Bauamtsleiter«, z čehož je rovněž zřejmo, že st-l na místo obecního úředníka se vzděláním vysokoškolským ustanoven nebyl. Konečně při provádění zák. č. 443/19 byl st-l správní komisí města P. podle dekretu ze 16. února 1920 zařazen do skupiny úředníků odborných ve smyslu § 19 čl. II bodu 5, takže při převodu na schéma úředníků státních jest pro st-le, jakožto odborného úředníka obecního podle § 19 čl. II odst. 5 zák. č. 443/19 a ustanoveného obecním zastupitelstvem na místo, pro něž bylo požadováno vzdělání středoškolské, za rovnocennou kategorii považovali ve smyslu § 52 služ. pragm. skupinu C státních úředníků, do níž byl st-l usnesením správní komise města P. ze 14. září 1923 správně zařazen. Z toho dovozuje dále okr. úřad, že st-li náleží titul určený správní komisí města M. z 22. února 1924 pro úředníky se vzděláním středoškolským a nikoli titul stav. rady, kterýž je určen pro skupinu úředníků se vzděláním vysokoškolským, při čemž je nerozhodno, jakého druhu stavební práce st-l ve službách městských vykonával, ježto mu bylo propůjčeno místo úředníka se vzděláním středoškolským a nikoli vysokoškolským.
Další odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí okr. úřadu a v podstatě s tímto dalším odůvodněním: Pokud st-l se snaží dokázati, že jako vedoucí úředník stav. úřadu býv. města P. vykonává samostatnou technickou práci a že mu v důsledku této funkce při převodu na systém úředníků státních přísluší skupina A, uvádí žal. úřad, že není zákonného ustanovení, jež by zakazovalo svěřiti vedení stav. úřadu osobě, která vykazuje náležitou kvalifikaci ve smyslu zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z., a na druhé straně není zákona, který by obec nutil, aby svěřila vedení stav. úřadu jen úředníku s vysokoškolským vzděláním technickým. Pokud jde o domnělý nárok st-lův na převod do skupiny A státních zaměstnanců, uvádí žal. úřad, že podle ustanovovacího dekretu z 18. prosince 1907 bylo st-li propůjčeno na základě usnesení měst. zastupitelstva v P. z 22. listopadu 1907 definitivně místo vedoucího úředníka v měst. úřadě stavebním a hospodářském, ježto st-l vykázal dostatečnou kvalifikaci stavitelskou, a dále že v dekretu z 20. ledna 1911 o zvýšení platu byl st-l opět považován za odborného úředníka středoškolského a podle seznamu k novému statutu, usnesenému dne 23. ledna 1914, byl zahrnut mezi úředníky středoškolské. Z toho dovozuje žal. úřad, že st-l nebyl dispensován ode dvou zkoušek na vysoké škole technické. Dále uvádí žal. úřad, že správní komise města P. výměrem ze 16. února 1920 na základě svého usnesení z 10. února 1920, provádějíc zákon č. 443/19, upravila st-li jako úředníku odbornému základní služné 2. stupně IX. hodn. tř. systému hodn. tříd státních úředníků a tím opět potvrdila, ačkoli st-li svěřila vedení stav. úřadu, že st-le nepovažuje za vysokoškolsky vzdělaného úředníka, poněvadž jej zařadila podle § 19 čl. II bodu 5. Průkaz vzdělání, který nebyl výslovně prominut usnesením měst. zastupitelstva, nemůže býti nahražen faktickým zastáváním nějakého místa, k němuž ani po zákonu není zapotřebí vysokoškolského vzdělání technického, a poněvadž, jak zřejmo z dekretu a usnesení měst. zastupitelstva, případně správních komisí, jak výše uvedeno a jak také dovozuje okresní úřad, byl st-l vždy považován za úředníka se středoškolským vzděláním, nelze dovozovati, že st-l někdy nabyl práv úředníků vysokoškolských. Obec nikdy výslovně neuznala žádným svým usnesením, že st-li přiznává charakter úředníka s vysokoškolským vzděláním, a v tom právě je rozdíl mezi případem st-lovým a případem, jímž se zabýval nss v nál. Boh. A 1497/22, jehož se st-l dovolává. Důsledkem toho správní komise města M. správně převedla st-li do skupiny C státních úředníků a právem upraven byl st-lův titul, aby odpovídal st-lovu vzdělání.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Předpisem § 19 zák. č. 394/22 bylo stanoveno, že služební požitky a právní nároky zaměstnanců korporací a ústavů tam uvedených a zejména též požitky a právní nároky zaměstnanců obcí, stanovené služebními řády nebo usneseními těchto korporací, pokud přesahují z tohoto zák. vyplývající míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků úředníků a zřízenců státních stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných poměrů rodinných, musí býti těmito korporacemi od 1. ledna 1923 uvedeny na míru požitků, práv a nároků zaměstnanců státních podle tohoto zák. Smysl ustanovení tohoto stejně jako smysl ustanovení § 3 zák. č. 495/21 je tedy ten, že služební požitky a právní nároky zaměstnanců obecních (okresních, zemských atd.) nesmějí přesahovati míru jednotli- vých druhů požitků, práv a nároků zaměstnanců státních stejné nebo rovnocenné kategorie. Z ustanovení toho neplyne však pro obce povinnost, aby služební požitky a právní nároky zaměstnanců obecních, pokud nedosahují míry požitků, práv a nároků zaměstnanců státních stejné nebo rovnocenné kategorie, na tuto míru doplnily, nebo aby práva a nároky svých úředníků převedly na systém platný pro státní úředníky, tedy zvláště, aby převedly požitky svých zaměstnanců na požitkový systém zaměstnanců státních. Nemají tudíž, jak nss již v nál. Boh. A 4523/25 dovodil, zaměstnanci obcí právního nároku, aby byli přeřazeni do určité hodn. třídy, platového stupně a do skupiny časového postupu systému úředníků státních.
V případě st-lově, jak plyne ze spisů správních a zejména z usnesení správní komise města P. ze 14. září 1923, nešlo o provedení § 191 zák. č. 394/22 v tom smyslu, aby st-lovy požitky, práva a nároky byly zredukovány na míru požitků, práv a nároků zaměstnanců státních stejné nebo rovnocenné kategorie — a jedině při takovéto redukci požitků, práv a nároků st-lových mohlo by se jednati o to, aby vyhledán byl státní úředník stejné nebo rovnocenné kategorie se st-lem —, nýbrž správní komise města P. šla dále než jí § 19 zák. č. 394/22 ukládá za povinnost, a usnesla se na tom, aby veškeří aktivní úředníci města P. byli převedeni s platností od 1. ledna 1923 na platový systém zaměstnanců státních. St-le pak správní komise města P. současně jmenovala odborným úředníkem šesté hodn. třídy skupiny C státních úředníků. Řečená správní komise změnila tedy st-lův služební poměr v samých jeho základech, postavivši jej co do platových a postupových nároků na podklad příslušných předpisů platných pro úředníky státní. Stížnost neobsahuje námitek v tom směru, že obec P. nemohla st-lův služební poměr od základu změniti, nýbrž obrací se celým svým obsahem proti tomu, že st-li nebylo přiznáno služební a právní postavení úředníka s vysokoškolským vzděláním. Je tedy na sporu jen otázka, zda správní komise města P., provedši mimo rámec § 19 zák. č. 394/22 a nejsouc k tomu povinna zcela novou úpravu služebního poměru st-lova na podkladě systému úřednického práva státního, byla povinna přiznati st-li v tomto nové upraveném poměru postup platový podle skupiny A a zda obec M. po sloučení obou obcí byla v tomto rámci povinna přiznati st-li úřední titul, odpovídající titulu zaměstnanců obecních se vzděláním vysokoškolským. Ve směru prvém vyslovil nss již v nál. Boh. A 4523/25 právní názor. že, provede-li obec mimo rámec § 19 zák. č. 394/22 novou úpravu služebního poměru svého zaměstnance přeřazením do systému úřednického práva státního, jest otázku, do které postupové skupiny § 52 služ. pragm. dotyčného zaměstnance jest zařadíti, posuzovati výhradně podle příslušných předpisů služební pragmatiky. Služební pragmatika pro státní úředníky roztřiďovala pak státní úředníky pro otázku časového postupu do 5 skupin A—E, a to podle toho, jaké předběžné vzdělání je zásadně předepsáno pro ustanovení v tom kterém služebním odvětví. Nerozhoduje tedy povaha prací dotyčnému úředníku přikázaných, nýbrž výhradně, jaké předběžné vzdělání pro to které služební odvětví bylo zásadně předepsáno. Do skupiny A zařazeni pak byli úředníci ústa- novení na místa ve služebním odvětví, pro něž zásadně předepsáno úplné vzdělání středoškolské a vysokoškolské.
Z úvah těchto plyne, že st-l by měl ve službách městských nárok na zařazení do skupiny A systému státních úředníků, plativšího podle služební pragmatiky z r. 1914, jenom tehdy, kdyby pro ustanovení na místo, jež st-l ve službách městských zastává, bylo bývalo zásadně předepsáno úplné vzdělání středoškolské a vysokoškolské. To však st-l ani netvrdí a také ze správních spisů je patrno, že pro obsazení místa, jež st-li bylo propůjčeno, nebylo zásadně předepsáno úplné vzdělání středoškolské a vysokoškolské, nýbrž bylo vypsáno místo inženýra, eventuelně místo stavitele jako správce stavebního úřadu a st-li jako měst. staviteli v B. bylo místo to propůjčeno. Žal. úřad v nař. rozhodnutí výslovně také dále uvádí, že není zákonného předpisu, který by zakazoval svěřiti vedení stav. úřadu osobě, která vykazuje náležitou kvalifikaci ve smyslu zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z., a na druhé straně, že není zákona, který by obec nutil, aby svěřila vedení stav. úřadu jen úředníku s vysokoškolským vzděláním technickým. Proti tomuto právnímu názoru stížnost neobsahuje žádných stižních bodů ve smyslu § 18 zák. o ss, netvrdíc ani, že obec P., vypisujíc služební místo, o něž jde, předepsala pro žadatele vzdělání vysokoškolské. Stížnost, vycházejíc z předpisu § 19 zák. č. 394/22, vykládá si předpis ten tak, že jím stanoveny byly směrnice, jak upraviti je služební požitky zaměstnanců obecních (městských) i v případech, kdy zaměstnanci ti jsou převedeni na platový a postupový systém zaměstnanců státních a zahrocuje se ve své podstatě v námitku, že pro srovnání práv a nároků zaměstnanců obecních s právy a nároky zaměstnanců státních stejné nebo rovnocenné kategorie jest vžiti za základ srovnání druhu služebních úkonů úředníku tomu přikázaných a jím skutečně zastávaných a že nejde při tom o hledání skupiny, do které by jej bylo pro časový postup zařaditi podle vzdělání.
Tento právní názor stížnosti však je mylný, jak dovodil nss již v cit. nál. Boh. A 4523/25, ježto v případě st-lově nejde o redukci jeho služebních příjmů ve smyslu § 19 zák. č. 394/22, nýbrž o jeho převod na platový systém zaměstnanců státních, zavedený pragmatikou z r. 1914, při němž, jak svrchu jest dovoženo, pro vyhledání skupiny časového postupu je směrodatnou jedině okolnost, jaké vzdělání je pro ustanovení na dotyčné místo služební zásadně předepsáno. Pak ovšem je okolnost, jaké práce st-l skutečně koná, resp. jaká je jeho skutečná služební funkce, pro posouzení sporné otázky zcela irelevantní a padá-li tato zásadní these stížnosti, padají tím i všechny důsledky stížností dovozované.
Stejně nerozhodnou je i okolnost, na niž poukazuje stížnost, že totiž st-li podle cís. nař. ze 14. března 1917 č. 130 ř. z., resp. vl. nař. č. 411/21 byl za významnou praktickou činnost přiznán akademický titul »inženýra«, ježto ze skutečnosti této nelze pro posouzení jedině směrodatné otázky, jaké předběžné vzdělání bylo pro místo st-lem v měst. službách zastávané zásadně předepsáno, nic dovoditi. Ježto pak i titul stav. rady, jehož se st-l domáhal v řízení správním, stanoven byl ve státní službě toliko pro technické úředníky se vzděláním vysokoškolským, nemohl nss vzhledem k tomu, že st-l nebyl ustanoven technickým úředníkem se vzděláním vysokoškolským, v odepření titulu toho shledati žádnou nezákonnost.

Citace:

Č. 10825.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 538-543.