Č. 5846.

Státní zaměstnanci: * Státnímu úředníku v prozatímním služebním poměru nepřísluší služební pořadí podle § 37 služ. pragm.
(Nález ze dne 7. září 1926 č. 18006).
Prejudikatura: Boh. 3993 adm.
Věc: Dr. August J. v K. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran služebního pořadí.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: V hodnostním seznamu pragmatikálních úředníků policejní služby na Slovensku, vydaném úřadem ministra pro Slov. podle stavu z 31. prosince 1924 byl st-l zařazen mezi úředníky VII. hodn. třídy na místo šesté a policejní rada Štefan G. na místě sedmém. Ke stížnosti Štefana G. podané podle 3. odst. § 39 služ. pragm., změnil ministr pro Slov. nař. rozhodnutím pořadí st-le tak, že jej zařadil na místo sedmé, kdežto Štefanu G. přikázal místo šesté. Toto rozhodnutí opřel žal. úřad po právní stránce o § 37 a 9 služ. pragm., ve směru pak skutkovém o to, že st-l byl jmenován usnesením vlády z 27. července 1920 vrch. polic. komisařem VIII. hodn. třídy při polic. ředitelství v Bratislavě a nastoupil svoji službu dne 28. února 1921. Usnesením vlády z 5. července 1923 byl jmenován polic. radou při témže ředitelství s účinností ode dne 28. června 1923, kdežto Štefan G. byl jmenován usnesením vlády z 11. února 1921 prozatímním vrch. polic. komisařem VIII. hodn. třídy u polic. ředitelství v Bratislavě s titulem a charakterem polic. rady s účinností ode dne 31. prosince 1920. Usnesením vlády z 5. července 1923 byl jmenován polic. radou při témže ředitelství s účinností ode dne 28. června 1923.
O stížnosti proti tomu podané uvážil nss takto: — —
Není sporu o tom, že st-l i Štefan G. byli jmenováni pragm. úředníky VII. hodn. tř. současně usnesením vlády z 5. července 1923 oba s účinností od 28. června 1923. Pro určení jejich pořadí v této hodn. třídě mají význam tudíž ustanovení 2. odst. § 37 služ. pragmatiky, jichž také žal. úřad použil. Dle tohoto předpisu rozhoduje v první řadě hodnostní poměr v nejblíže nižší důstojenské třídě. Ustanovení tomu lze rozuměti toliko tak, že za stejných skutkových okolností rozhodných pro určení pořadí v té které třídě hodn., obdrží na prvém místě přednost ten z úředníků, který již v předchozí třídě hodn. v pořadí předcházel nebo předcházeti měl. Se zřetelem na tento předpis nutno na podkladě konkrétních okolností uvažovati o tom, jaký byl hodn. poměr st-lův a Štefana G. v VIII. hodn. třídě. Po té stránce není sporu o tom a jest také shora podaným obsahem správních spisů prokázáno, že st-l byl v VIII. hod. třídě ustanoven čsl. státním úředníkem definitivním a že měl nárok na to, aby bylo v této hodn. třídě určeno jeho pořadí podle zásad obsažených v § 37 služ. pragmatiky. Štefan G. byl však v VIII. hod. třídě toliko úředníkem provisorním a nutno proto zkoumati, zdali přes to i on nabyl podle zákona nároku, aby jeho pořadí v této hodn. třídě bylo určeno podle zásad stanovených §em 37 služ. pragmatiky a v kladném případě, jakého obsahu byl tento jeho nárok.
Po té stránce stanoví § 37 služ. pragm., že služ. pořadí určuje se dobou služ. času ztráveného v témž služ. odvětví v příslušné hodn. třídě — v daném případě v VIII. — nebo s charakterem této hodn. třídy. Co sluší rozuměti pod pojmem »služební čas« vykládá § 9 cit. zákona v ten smysl, že služ. čas se počíná při novém nebo opětném ustanovení dnem skutečného nástupu služby. Den nástupu prozatímní služby pokládá se za počátek služ. času jen tehdy, je-li prozatímní služ. čas podle § 61 služ. pragmatiky včítatelný pro vyměření výslužného. Posléze dovolaný předpis pak stanoví v odst. 2, že čas v prozatímním služebním poměru ztrávený má býti při bezprostředně následujícím definitivním ustanovení úředníka pro vyměření výslužného pokládán na roveň služ. času v definitivním ustanovení ztráveném. V důsledku toho vyslovil nss v nál. Boh. 3993 adm. právní názor, že za počátek služ. času rozhodného pro určení služ. pořadí úředníka podle § 37 služ. pragmatiky pokládá se den nástupu prozatímní služby v té které hodn. třídě, předcházela-li bezprostředně definitivnímu ustanovení. Má-li tudíž pro určení služ. pořadí v té které hodn. třídě přicházeti v úvahu jakožto služ. čas i doba ztrávená v poměru provisorním, jest nutno, aby úředník, o něhož se jedná, byl trvale ustanoveným v hodn. třídě, ve které má býti určeno jeho pořadí a aby provisorní poměr služební předcházel bezprostředně jeho definitivnímu ustanovení v této hodnostní třídě.
V daném případě jedná se, jak již řečeno, jedině o podpůrné určení pořadí mezi Štefanem G. a st-lem v VIII. hod. tř. a nutno proto zkoumati, zdali právě uvedené předpoklady pro toto určení jsou dány. V té příčině není podle shora podaného obsahu správních spisů pochyby o tom, že Štefan G. v VIII. hod. tř. vůbec trvale (definitivně) ustanoven nebyl, že byl po celou dobu služební, kterou ztrávil v této hodn. třídě, toliko v poměru prozatímním.
Dle § 36 odst. 1 služ. pragmatiky má jedině úředník definitivně v úřad dosazený nárok na postavení v hodn. třídě, odpovídající jeho def. dosazení v úřad a v příštím čase jeho poslednímu povýšení. Služ. pořadí, o němž jedná § 37 služ. pragmatiky, je pouhým výronem a důsledkem postavení v hodn. třídě, předpokládá tudíž def. ustanovení. Zatímní dosazení v úřad nezakládá, jak z odst. 1. a 2. § 36 služ. pragmatiky zřejmo, nárok na postavení v hodn. třídě a nepřísluší proto zatímně ustanovenému úředníku žádné služ. pořadí ve smyslu § 37 služ. pragm., pro něž nutným předpokladem jest trvalý poměr služební, který nastává teprve def. dosazením v úřad. (Srovnej zprávy zaměstnaneckého výboru posl. sněmovny z 2. května 1912 k §§ 36 a 37 služ. pragm.).
Podle toho neměl Štefan G. vůbec nároku na určení svého pořadí v VIII. hodn. třídě a nemůže býti v této hodn. třídě určen hodn. poměr st-lův a Štefana G. podle odst. 2 č. 1. § 37 služ. pragmatiky, a mohou tedy při posouzení pořadí jmenovaných přijíti v úvahu po řadě jen okolnosti pod čís. 2—4 odst. 2. § 37 služ. pragmatiky uvedené. Bylo proto nař. rozhodnutí pro mylné právní posouzení věci zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5846. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 237-239.