Č. 1743.

Vyvlastnění: I. Prohlášením, že použije pozemku vyvlastňovaného sám pro stavbu uvedenou v § 2 zák. z 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n., může vlastník odvrátiti vyvlastnění jen když skutečně nejdéle v 3měsíční lhůtě v § 5 odst. 5 cit. zák. označené započne se stavbou. — II. Není třeba, aby strana ucházející se o vyvlastnění pozemku na staveniště, prokázala osobní nouzi o byt. — III. Právní věty jako u č. 1281 (význam nabídky jiného pozemku místo požadovaného).
(Nález ze dne 12. prosince 1922 č. 19012.)
Věc: Obec S. proti zemské správě politické v Brně (za zúčastněnou stranu Annu K. adv. Dr. L. Wertheimer z Prahy) o vyvlastnění pozemku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okresní správa politická v Rýmařovč vyvlastnila rozhodnutím ze dne 6. prosince 1921 č. — podle § 5 zák. ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. pozemkovou parcelu č. kat. — v S., patřící obci S. a část veřejného staku č. kat. — v celkové výměře 428 m2 ve prospěch Anny K. za účelem stavby domu o dvou bytech a obchodní místnosti. V důvodech uvedeno, že vyvlastněná parcela nepřichází pro stavbu školy v úvahu pro obmezený svůj rozsah, nehledě k účinkům posl. odst. § 3 zákona.
Zemská správa politická v Brně rozhodnutím ze dne 14. března 1922 č. — zrušila vyvlastnění části veřejné cesty č. kat. —, jinak však odvolání zamítla jako neodůvodněné a uvedla v důvodech: Vyvlastněný pozemek jest způsobilý k zastavění, což nehledě k technickému posudku vysvítá také již z okolnosti, že obec sama reklamuje pozemek ten pro stavbu školy v pořadí podle § 3 zákona z 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n. za pozemky, jež by byla obec ochotna ponechati žadatelce. V důsledku toho není třeba se zabývati otázkou, zda skutečnosti zjištěné státním technikem ohledně pozemků obcí nabízených jsou správné čili nic a odpadá tedy i nutnost případného dalšího zjišťování toho jiným technickým znalcem. K námitce, že vyvlastněného pozemku potřebuje obec jako staveniště pro školu, poukazuje se na komisionelní šetření a na důvody nař. rozhodnutí. Ostatek pouhá možnost, že obec použije pozemků pro stavbu školy, nemůže nahraditi průkaz nevyhnutelné potřeby. Důvod rekursu, že žadatelce neběží o obytný dům, nýbrž o dům obchodní, jest neoprávněný. Podrobný stavební návrh domu, jenž jest připojen ke spisům, má skutečně na zřeteli dva byty. Spoluzřízení obchodních místností jest přípustno a jsou ostatek navržené místnosti obchodní v porovnání s místnostmi obytnými podřízeného, nepatrného rozsahu.
Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí se namítá, že nař. rozhodnutí jest nezákonné, poněvadž:
1. ;
2. obec potřebuje nutně vyvlastněné parcely k stavbě školy, tedy pro veřejný zájem, jemuž musí zájem soukromý ustoupiti;
3. vyvlastnitelka majíc vlastní dům, není stížená bytovou nouzí, nýbrž chce stavěti jen obchodní dům;
4. nař. rozhodnutí vyvlastňuje plodnou půdu, ač by bylo lze provésti stavbu na neplodných parcelách obecních č. kat. —, — a —, k nimž st-lka v řízení poukázala a z nichž poslednější označil znalec za způsobilou k zastavění. Nss musil se zabývati především námitkou, kterou přednesl při veřejném ústním líčení zástupce zúčastněné strany po té stránce, že obecní rada v S. nebyla schopna usnésti se na podání této stížnosti a že tedy usnesení její není platné.
Soud nemohl se přikloniti k tomuto názoru.
Podle I. odst. § 9 zákona z 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n. skládá se obecní zastupitelstvo v obcích do 200 obyvatelů z devíti, v obcích do 500 obyvatelů ze 12 členů a podle II. odst. téhož § činí počet obecní rady, starostu a náměstky v to počítaje, třetinu počtu všech členů obecního zastupitelstva. Podle § 8 novely k obecnímu zřízení ze 7. února 1919 č. 76 sb. z. a n. konají se schůze obecní rady zpravidla jednou týdně a jsou neveřejné; jinak platí pro jednání obecní rady nařízení platná pro obecní zastupitelstvo. Podle § 41 obec. zříz. morav. jest, aby mohlo za- stupitelstvo činiti usnesení, potřebí, aby byly pospolu aspoň dvě třetiny jeho údů a podle § 45 téhož zřízení jest potřebí k tomu, aby bylo usnesení platné, nadpoloviční většiny hlasů přítomných údů zastupitelstva. Obec S. měla podle všeobecného úředního sčítání lidu z r. 1910 (§ 70 zák. č. 75/19 — viz úřední seznam míst) 440 obyvatelů. Skládalo se tedy její zastupitelstvo ze 12 členů a má obecní rada 4 členy, čítaje v to i starostu.
Podle průkazu ke stížnosti připojeného usnesla se obecní rada v S. jednomyslně na podání této stížnosti v sezení ze dne 9. dubna 1922, jemuž byli přítomni kromě starosty dva její členové. Pak byla však podle uvedených zákonných ustanovení nejen tato schůze způsobilá se usnášeti, nýbrž stalo se i usnesení stížnost podati počtem hlasů, jehož vyžaduje zákon.
O stížnosti samé uvážil nss takto:
ad 2. Podle § 365 o. z. o. dovoleno jest vyvlastnění jen, vyžaduje-li toho veřejné dobro.
Řídě se touto zásadou, kterou uznává i § 109 ústavní listiny republiky čsl., ustanovil zákon o stavebním ruchu z 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n., jenž nabyv podle svého § 63 účinnosti dnem vyhlášení, t. j. 18. února 1922, platil již v době, kdy bylo vydáno nař. rozhodnutí, ve svém § 5, odst. 5, takto:
»Prohlásí-li vlastník pozemku, že ho sám použije pro stavbu v § 2 uvedenou, může úřad k návrhu stavebníka pozemek vyvlastniti s nod- mínkou, že vyvlastňovací nález pozbude účinnosti, započne-li vlastník se stavbou nejdéle ve lhůtě 3 měsíců od doručení knihovního usnesení o poznámce podle § 4 tohoto zákona.«
Poskytuje tedy zákon vlastníku pozemku ochranu před vyvlastněním jen pro dobu nejdéle tří měsíců, ukládaje mu za povinnost, aby nejdéle v této době sám se stavbou započal. Nechá-li tedy vlastník tuto lhůtu uplynouti bez výsledku, nemůže se již s účinkem dovolávati ochrany zákona. I když tedy byl nález první stolice vydán ještě za platnosti zákona č. 100 z r. 1921, nař. rozhodnutí však již za účinnosti zákona č. 45 z r. 1922, nelze shledati v nař. rozhodnutí nezákonito,sti, nehledělo-li k prohlášení st-lky, že chce sama použíti vyvlastněné parcely k stavbě školy, když st-lka ani netvrdí, že v uvedené proradné lhůtě se stavbou školy skutečně zapo-čala. Při tom nerozhoduje, šlo-li st-lce o stavbu budovy pro veřejnou potřebu, poněvadž se § 5, odst. 5 uved. zákona odvolává na § 2 všeobecně, má tedy podle jeho znění na zřeteli i stavby určené pro veřejnou potřebu.
ad 3. Stížnost nepopírá předpokladu, z něhož vychází nař. rozhodnutí ve srovnalosti se spisy správními, že jde o dům o dvou bytech a obchodní místnosti. § 2 zákona č. 45 ex 1922 připouští vyvlastnění pro účely staveb obytných domů a dokonce i malých provozoven drobného živnostníka. Je-li tedy v tomto případě nesporno, že jde o obytný dům se dvěma byty a obchodní místností, jest splněn zákonný předpoklad pro vyvlastnění.
Že by však bylo třeba osobní nouze o byt, ze zákona ne vy svítá; naopak vychází zákon sám ve svém § 2 z předpokladu všeobecné nouze o byty. Jest tedy i tato námitka neodůvodněna.
ad 4. Pokud námitka tato uplatňuje, že měly býti vyvlastněny dříve pozemkové parcely č. kat. —, — a — z důvodu, že jsou neplodnými půdami (§ 3, odst. 2 zákona), jest — nehledě k tomu, že je v rozporu se spisy, pokud tvrdí, že půdy jejich jsou neplodné — nepřípustná podle §§ 6 a 5 zák. o ss, poněvadž nebyla uplatňována v řízení správním.
Stížnost jest však důvodná, pokud vytýká nař. rozhodnutí, že potvrdilo vyvlastnění pozemkové parcely č. kat. —, ačkoliv obec nabídla žadatelce jiné pozemky k zastavění podle tvrzení obce vhodné, totiž uvedené tři parcely.
Nss vyslovil již v nálezu svém ze dne 5. dubna 1922 č. 4664 (Boh. č. 1281 adm.) právní názor, že nabízí-li vyvlastněnec na místě požadovaného pozemku jiný pozemek, může býti přes to uznáno na vyvlastnění žádaného pozemku jen tehdy, když buď z okolností případu jest patrno, že vyvlastnitel činí tuto nabídku u vědomí, že ji stavebník nemůže přijmouti a že tedy raději upustí od stavby, čímž se vyvlastněnec doufá vyhnouti své zákonné povinnosti trpěti vyvlastnění, nebo když pozemek v náhradu nabízený jest nezpůsobilý pro účely stavby zákonem o stavebním ruchu podporované, a dále. že tato nezpůsobilost není tu již proto, že by se pozemek ať svojí polohou, ať svým tvarem pro konkrétní již hotový projekt nehodil, nebo že by snad stejné výhody při provádění stavby stavebníkovi neskytal, zejména vyžadoval větších nákladů stavby, leč by toto zvýšení nákladů bylo tak veliké, že by, nejsouc v žádném poměru k zamýšlené stavbě, činilo ji nemožnou.
Na tomto názoru svém nss trvá i za platnosti zákona č. 45 z r. 1922 a odkazuje v příčině jeho bližšího odůvodnění na uvedený nález.
Ve sporném případě se žal. úřad otázkou, hodí-li se pozemky obcí v náhradu nabízené k zamýšlené stavbě, vůbec nezabýval, vycházeje z názoru, že toho, není třeba, když pozemek vyvlastněny není v pořadí podle § 3 uved. zákona za pozemky, jež obec by byla ochotna žadatelce ponechati. Názor ten jest ovšem podle toho, co shora uvedeno, právně mylný, pročež slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1743. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 583-586.