NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Č. 7150.

Vojenské věci: O podmínkách, které musí voj. gážista vůči správě vojenské splniti, chce-li nastoupiti místo ve veř. službě civilní, a o případných nárocích takového voj. gážisty na voj. zaopatřovací požitky.
(Nález ze dne 15. března 1928 č. 6236.)
Prejudikatura: Boh. A 2878/23, 5008/25, 5091/25.
Věc: Ludvík K. v L. proti ministerstvu národní obrany stran přeložení do zálohy, odepření nároku na výslužné a propuštění z branné moci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na základě nál. Boh. A 2878/23 a 5008/25 byl st-l nař. rozhodnutím z 2. dubna 1926 podle § 26 služ. předpisu A-49 a § 25 bran. zák. č. 193/1920 přeložen dnem 1. května 1920 do zálohy z důvodu, že přijal tímto dnem místo def. polic. komisaře města L. a v něm setrval a že v této skutečnosti jest nutno spatřovati prohlášení, že nehodlá býti nadále důstojníkem z povolání. Dalším nař. rozhodnutím z 28. května 1926 vyslovilo mno: »Superarbitrací, konanou dne 29. září 1921, bylo zjištěno, že jste k veškerým službám nezpůsobilý. Nároku na voj. výsluižné, resp. na přeložení do výslužby nemáte, protože jako důstojník v záloze nevyhovujete ustanovení § 16 zák. č. 76/1922. Ustanovení §§ 12 a 13 cit. zák. se na Vás nevztahuje, jelikož důstojníkem z povolání jste nikdy nebyl. Mno nařizuje proto Vaše propuštění z branné moci dnem 1. července 1926.«
O stížnostech uvážil nss toto:
I. Ve stížnostech řízených proti rozhodnutí z 2. dubna 1926 namítá st-l, že jeho přeložení do zálohy je nezákonné
1. proto, že se stalo beze zřetele na právní názor, který byl nss-em v obou shora uvedených nál. vysloven a který jest pro žal. úřad závazný, totiž právní názor, že přeložení st-le do zálohy, vyslovené výnosem z 9. listopadu 1921 nenabylo vůči st-l i právní účinnosti a nemůže proto býti podkladem rozhodování dalšího, a právní názor další, že na přeložení st-le do výslužby jest použiti ustanovení zák. č. 76/1922, jehož podmínky, stanovené v § 2, u st-le jsou splněny, — z čehož st-l vyvozuje, že mu vzešel právní nárok na přeložení do výslužby dle ustanovení právě cit. zák.,
2. proto, že § 25 bran. zák. č. 193/1920 připouští přeložení do zálohy jen tehdy, když důstojník učiní prohlášení, že nehodlá býti nadále důstojníkem z povolání, st-l pak že prohlášení takového neučinil, nýbrž žádal za přeložení do výslužby právě jako důstojník z povolání, — ostatně že z podání z 21. ledna 1921, jež učinil st-1 na velitelství pluku č. ... v T., jde, že byl ochoten konati činnou službu jako kapitán čsl. armády, — a konečně proto, že § 26 služ. knihy A-49 připouští přeložili do zálohy jen ony důstojníky z povolání, kterým byla propůjčena civ. stát. služba, kdežto st-l jest jako polic. komisař města L. úředníkem obecním.
Tyto námitky nejsou důvodné.
Ad 1. Podle § 7 zák. o ss jsou správní úřady, vydávajíce ve věci další opatření, vázány právním názorem, z něhož nss vycházel ve svém nálezu, kterým předchozí rozhodnutí zrušil. Právní názory vyslovené nss-em v obou jeho dřívějších nálezech nejsou však samy o sobě překážkou tomu, aby byl st-l ode dne 1. května 1920 přeložen do zálohy, ať doručením rozhodnutí dřívějšího ať rozhodnutím novým. V tomto směru vyslovil nss ve svém prvém nálezu pouze, že dřívější rozhodnutí o přeložení do zálohy neprojevilo právních účinků proti st-li proto, že mu nebylo doručeno. Rozhoduje za tohoto skutkového a právního stavu o st-lovu nároku na zaopatřovací požitky, vyslovil nss v nálezu druhém, že žádost o jich přiznání měl žal. úřad posuzovati podle zák. č. 76/1922 a nikoliv podle zák. č. 158/1875, když byl st-l převzat do čsl. armády jako důstojník z povolání a když tomuto posuzování nestojí v cestě ani ustanovení § 6 ani ustanovení § 2 zák. č. 76/1922, jehož podmínkám st-l vyhovuje.
Právním názorem prvým bylo tedy vysloveno jen, že ke st-li musí býti přihlíženo jako k akt. důstojníkovi, dokud nebude pravoplatně přeložen do zálohy a právním názorem druhým, že za daného (tehdy) stavu nelze ze zák. č. 76/1922 vyčisti překážek, jež by bránily použití tohoto zák. na případ st-lův, — nebylo však právními názory těmito vysloveno ani, že st-l nesmí býti přeložen do zálohy, ani že má právní nárok na přeložení do výslužby nebo na zaopatřovací požitky. Žádný z obou těchto právních názorů nebránil tedy žal. úřadu v tom, aby — byly-li jinak zákonné podmínky dány, — přeložil st-le do zálohy dnem předcházejícím podání jeho žádosti za přeložení do výslužby a za přiznání zaopatřovacích požitků a aby teprve pak rozhodl o této žádosti. Nařídil- li žal. úřad přeložení st-le ďo zálohy dnem 1. května 1920 právem — o čemž bude níže pojednáno — pak ovšem odpadl primární předpoklad nároku na zaopatřovací požitky dle § 2 zák. č. 76/1922, totiž předpoklad, že jde o voj. gážistu z povolání.
Ad 2. Není sporu o tom, že st-l přijal a nastoupil dne 1. listopadu 1919 službu jako provisorní a dne 1. května 1920 jako def. polic. komisař města L., že tedy nastoupil obecní službu v době; kdy byl ještě čsl. voj. gážistou z povolání.
Dle § 25 bran. zák. č. 193/20 mají býti důstojníci z povolání, kteří prohlásí před 31. prosince toho roku, v němž dovrší 50. rok věku svého, že nehodlají nadále býti důstojníky z povolání, přeloženi do zálohy, jestliže vyhověli stanovené povinnosti k presenční a činné službě. O přestupu důstojníků z povolání v činné službě do civ. stát. služby neb do služby jí na roven postavené a o důsledcích přestupu toho nemá bran. zákon ani branné předpisy, zákon ten provádějící, ustanovení a také nebyl tento předmět dosud upraven jinou právní normou v čsl. republice vydanou (§ 23 zák. č. 195/20).
Dle čl. 2 zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. zůstaly tudíž dosud v platnosti předpisy rak. služ. knihy A-49 o zvláštních osobních záležitostech, které jednají v odd. 4. o vstoupení důstojníků z povolání do civ. služby. Dle § 24 této služ. knihy mohou důstojníci aktivní vstoupiti do civ. státní služby se svolením mno a jsou povinni, ucházejí-li se o civ. stát. službu, žádati o toto svolení u velitelství bezprostředně nadřízeného a k žádosti té přiložiti žádost na úřad, který povolán jest k udělení místa v civ. službě, o něž se ucházejí. Dle § 25 může pak akt. důstojníkům, kteří se o místo v civ. stát. službě ucházejí, býti uděleno svolení ke zkušebnému konání služby až do 6 měsíců a má býti počátek této dovolené stanoven dohodou úřadů vojenských s příslušným úřadem civilním. Dle § 26 budou akt. důstojníci, jimž byla civ. stát. služba propůjčena, přeloženi do zálohy dnem, kdy do služby této přestoupili a dle § 29 dlužno tentýž postup, jaký jest předepsán pro přestoupení do civ. služby, zachovati také tehdy, jestliže důstojník žádá o def. a honorované služ. místo, dotované říší, zemí neb obcí, je-li místo takové zvláštním předpisem postaveno na roven službě státní, resp. jestliže důstojník místo podobné obdrží.
K tomu se vzhledem ke st-lově námitce podotýká, že použil-li žal. úřad postupu v cit. § 26 uvedeného na případ st-lův, učinil tak vzhledem k ustanovení § 29 shora uvedeného služ. předpisu a § 95 zák. č. 76/1922 právem.
St-l nezachoval se dle zmíněných předpisů služ. knihy A-49, nýbrž přijal 1. května 1920 místo def. úředníka obecního, aniž požádal voj. správu o svolení k tomu. Tímto svým jednáním dal nepochybně ve smyslu § 25 bran. zák. na jevo, že nehodlá nadále zůstati důstojníkem z povolání, neboť ustanovení toto nepředpisuje žádnou určitou formu pro zmíněné tam prohlášení. Mohl tedy žal. úřad ve skutečnosti, že st-1 čsl. činnou službu voj. vůbec nenastoupil a že místo def. obecního úředníka přijal a nastoupil, spatřovati právem prohlášení, že st-1 nehodlá býti nadále důstojníkem z povolání, a nařídil-li přeložení st-le do zálohy dnem 1. května 1920, kdy se toto nastoupení stalo, měl proto oporu ve shora uvedeném výslovném předpisu § 26 služ. knihy A-49, dle něhož se přeložení do zálohy děje se dnem přestupu do civ. služby z moci úřední a bez žádosti důstojníkovy (srov. nál. Boh. A 5091/25).
Za tohoto právního stavu bylo by ovšem lhostejno, nabízel-li se st-l podáním z 21. ledna 1921, tedy po 1. května 1920, ke konání činné služby voj.; ostatně tvrzení toto není ani správné, neboť podáním oním dotazoval se st-l pouze, v jaké kategorii důstojníků jest veden v evidenci a to, jak uvedl, z důvodu, aby jeho voj. poměr, resp. jeho požitky byly definitivně upraveny.
Z toho jde, že žal. úřad přeložil st-le dne 1. května 1920 do zálohy právem. Jsou tedy obě stížnosti do rozhodnutí tohoto podané bezdůvodné.
2. Stížnost podaná do rozhodnutí z 28. (května 1926 namítá jeho nezákonnost z důvodu, že i toto rozhodnutí jest v odporu s právními názory shora uvedených nál. nss-u, jimiž jest žal. úřad vázán, a že ve skutečnosti jest vzhledem k ustanovení § 2 zák. č. 76/1922 použiti na st-le ustanovení §§ 12 a 13 téhož zák. Ani tato stížnost není důvodná. Ohledně rozporu nař. výroku s právními názory, jež nss vyslovil, platí i zde to, co bylo shora ad 1. řečeno. Byl-li, jak shora uvedeno, st-1 dnem 1. května 1930 přeložen právem do zálohy, bylo jeho žádost za přeložení do výslužby a za přiznání zaopatřovacích požitků posuzovati sice opět podle zák. č. 76/1922, ale nikoli již podle předpisů platných pro voj. gážisty z povolání, nýbrž podle předpisů platných pro voj. gážisty v záloze (§§ 16—25), neboť za přiznání požitků zaopatřovacích žádal st-l podáním ze 17. února 1921, tedy po 1. květnu 1920, kterýmž dnem byl do zálohy přeložen a onemocnění, jež přivodilo jeho nezpůsobilost ke službě voj., nastalo, jak bylo při superarbitraci dne 29. září 1921 zjištěno, v dubnu 1921 již v poměru civilním.
Bylo tedy právem použito na st-le ustanovení § 16 cit. zák. a právem bylo odepřeno použití ustanovení §§ 12 a 13, jež se týkají pouze voj. gážistů z povolání, kteří v této vlastnosti byli do výslužby přeloženi.
Z těchto důvodů bylo i tuto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 1548. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 229-230.