Č. 8118.

Církevní věci (Slovensko): O jednotnosti náboženského vyznání židovského a o vystoupeni z náboženské obce židovské — věty jako při Boh. A. 7996 a 7997/29.
(Nález ze dne 18. září 1929 č. 16829.)
Prejudikatura: Boh. A 5250/25, 7996/29, 7997/28.
Věc: Filip B. a spol. v L. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o vystoupení ze židovské náboženské obce status quo ante v L.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okr. úřad v Levoči rozhodnutím z 11. února 1926 nevzal na základě § 6 zák. č. 96/25 na vědomí vystoupení st-lů ze židovské obce náboženské »status quo ante« v L., poněvadž v konkrétním případě nejde o vystoupení ze židovské církve a jest vystoupení z církve ve smyslu 2. a 3. bodu min. nař. z 21. ledna 1888 č. 1191 pres. přípustné jen po zaplacení daně na pět roků ve výši posledního daňového roku.
Proti tomu podali st-lé odvolání, které bylo rozhodnutím župního úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši z 25. listopadu 1926 zamítnuto z těchto důvodů: St-lé oznámili okresnímu úřadu, že vystupují z náboženství status quo ante a vstupují do orthodoxní židovské obce v L. Dle § 1 zák. čl. 42/1895 jest židovské náboženství zákonem uznané bez ohledu na to, má-li svoje náboženské obřady dle ritu ortodoxního, status quo ante anebo jiného. Podobně i podle nař. č. 1191 pres z roku 1888 V. K. M. všechny židovské obce, nechať vykonávají svoje náboženské obřady podle kterého ritu, spadají jak s hlediska státně-policejního tax se stanoviska židů vůbec pod pojem židovského náboženství. V daném případě jde o přestup židů ritu status quo ante do ritu orthodoxního. Jelikož podle § 6 zák. č. 96/1925 úřadu má býti oznámeno jen vystoupení z církve (náboženství), o které v daném případě vůbec nejde, postupoval okresní úřad správně, když oznámení toto ve smyslu § 6 cit. zák. nevzal na vědomí.
Další odvolání st-lů bylo nař. rozhodnutím zamítnuto a rozhodnutí župního úřadu potvrzeno z jeho důvodů. Do toho jest podána stížnost, o níž nss takto uvážil:
1. Podle znění rozhodnutí všech tří adm. stolic je předmětem sporu jedině, zda okresní úřad měl nebo neměl podle § 6 zák. č. 96/25 vžiti na vědomí vystoupení st-lů ze židovské náboženské obce status quo ante v L.
Cit. zákon podle svého nadpisu pojednává o vzájemných poměrech náboženských vyznání; podle § 6 cit. zák. je, aby vystoupení z církve bylo po zákonu účinné — nutno, aby vystupující ústně nebo písemně oznámil je okr. polit, úřadu místa svého bydliště ; právní účinky vystoupení z církve nastávají dnem tohoto oznámení Uvedený předpis pojednává tedy (stejně jako celý zákon) jenom o změně náboženského vyznání, resp. o vystoupení z církve jako celku, netýče se však přestoupení z obce jedné do obce druhé téhož vyznání nebo téže církve.
Podle zák. čl. 42 : 1867 a 42 : 1895 zná právní řád na Slov. platný jen jedno jednotné náboženské vyznání židovské, třebas organisace židovstva v náboženských obcích děje se podle hledisek různých, a to jednak podle organisačního statutu kongresionalistického, jednak podle organisačního statutu orthodoxního, jednak podle státu quo ante. Různá tato organisace židovských náboženských obcí neznamená však — třebas uvedené tři kategorie vykazují určité rituelní zvláštnosti — že by tu šlo o tři různá náboženská vyznání židovská. Že tomu tak, je zřejmo hlavně též z ustanovení min. nař. z 21. června 1888 č. 1191 pres. R. V. 114/1888, zejména z jeho úvodu a z jeho bodu 4.
Na tom nemění nic předpisy organisačního statutu orthodoxních žid. obcí náboženských z 15. listopadu 1871 č. 26915 ani stanovy organisace autonomních orthodoxních židovských obcí na Slov., schválené dne 14. dubna 1920 č. 4181 adm. min-em pro Slov.; neboť vzhledem k tomu, že shora uvedené zákony z r. 1867 a 1895 mluví jen o jednotném náboženství židovském, nelze předpisy § 1 organisačního statutu r. 1871 (»orthodoxní židé tvoří samostatnou autonomní náboženskou společnost«) a § 1 stanov z r. 1920 (»orthodoxní obce na Slov. tvoří spolu orthodoxní židovské náboženství na Slov.«) chápati jako konstituování samostatné církve (samostatného náboženského vyznání), nýbrž jenom jako organisační opatření uvnitř jednotného náboženského vyznání židovského (srovn. též nál. Boh. A 7996/29 a 7907/29).
Nešlo tedy v daném případě o vystoupení z církve, resp. o změnu náboženského vyznání ve smyslu zák. č. 96/25, a právem odmítly adm. úřady vžiti oznámení st-lů podle § 6 cit. zák. na vědomí. Naopak šlo tu jen o vystoupení z náboženské obce, která se neřídí předpisy zák. č. 96/25, nýbrž předpisy jinými, zejména min. nař. č. 1191/1888 a stanovami té které náboženské obce.
Že by adm. úřady byly bývaly povinny podle těchto předpisů vžiti oznámení st-lů na vědomí, resp. že by byly porušeny tyto singulerní předpisy, stížnost netvrdí.
2. Stížnost dále namítá, že nař. rozhodnutí, resp. rozhodnutí nižších stolic odporují předpisům §§121 a 123 úst. listiny, leč neprávem. Podle § 121 úst. listiny je svoboda svědomí a vyznání zaručena a podle § 123 nesmí nikdo ani přímo ani nepřímo bytí nucen k účasti na kterémkoliv náboženském úkonu. Tím však, že úřady odmítly ve shodě se zákonem č. 96/25 posuzovati oznámení st-lú o vystoupení z obce náboženské jako oznámení o výstupu z církve (nábož. vyznání), nedotkly se svobody svědomí a vyznání st-lú a tím méně nutí je k účasti na náboženském úkonu.

Citace:

Č. 8118. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 145-147.