NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 934.

Majitel domu nesprošťuje se ručení za škodu, způsobenou zklouznutím na neposypaném chodníku tím, že dal domovníkovi všeobecný příkaz ku čistění chodníku, nýbrž jest povinen postarati se a dohlédnouti, aby chodník byl čištěn a posypán, kdy toho podle okolností a podle policejních předpisů jest potřebí.
(Rozh. ze dne 22. února 1921, Rv I 791/20.)
Žalobce poranil se pádem na kluzkém, neposypaném chodníku před domem žalovaného. Žalobě o náhradu škody procesní soud prvé stolice vyhověl v podstatě z těchto důvodů: Jest sice zjištěno, že žalovaný ustanovil domovnici ku čistění chodníku a že jí doposud v tomto směru nebylo lze nic vytknouti. Jest však též zjištěno, že v den úrazu nebyl chodník posypán, jak předepsáno policejním řádem pro město T. Žalovaného stihá tudíž zavinění ve smyslu § 1311 obč. zák., ježto opomenul o to pečovati, by osoba, k tomu ustanovená, předsevzala úkony předepsané policejním řádem k zamezení nehod. Odvolací soud žalobu zamítl a uvedl po právní stránce v důvodech: Odvolacímu důvodu nesprávného právního posouzení nelze odepříti oprávněnosti. Prvý soud, vycházeje z právního náhledu, že majitel domu nemůže svaliti zodpovědnost, která ho stihá, když se chodník nečistí ― na osobu třetí, které používá k plnění svých závazků, vyvozuje z okolnosti, že chodník před domem žalovaného v čas nehody nebyl posypán, že žalovaný ručí za škodu, která žalobce stihla. Zjištění prvého soudu, že chodník před domem žalovaného nebyl v čas úrazu posypán, odpovídá výsledkům průvodního řízení a odvolací soud nemá příčiny, aby otřásal tímto zjištěním, to tím méně, ježto za řízení v první stolici nevyšlo nic na jevo, co by mohlo otřásti zjištěním prvého soudu. Právní názor prvého soudu, že majitel domu nemůže svaliti zodpovědnost, která ho stihá, když se chodník nečistí — na osobu třetí, které používá k plnění svých závazků —, jest však mylný. K vyvrácení tohoto právního názoru nelze sice — jak odvolatel míní ― se odvolati na ustanovení policejního řádu (§ 20), který ukládá čistění majiteli domu nebo jeho ustanovenému zástupci, poněvadž jak ze znění policejního řádu plyne a ze skutečnosti často se opakující, že majitel domu dílem nechce, dílem nemůže dům sám spravovati, vyplývá — ustanoveným zástupcem se rozumí ona osoba, které jest svěřena správa domu, nikoliv však ta osoba, které majitel domu používá k plnění závazku policejním řádem mu uložených. Avšak předpisem § 20 policejního řádu není derogováno ustanovení § 1315 obč. zák., poněvadž onen předpis a toto ustanovení si neodporují. Z toho plyne, že všeobecně majitel domu ovšem ručí za dodržení policejního předpisu o čistění chodníku, že však jeho ručení — užívá-li k plnění svých povinností osoby třetí, — doznává omezení ve smyslu § 1315 obč. zák. Prvý soud však bezvadně zjistil, že domovnice, které majitel domu předal čistění chodníku, se vždy osvědčila jako spolehlivá osoba, že zejména vždy dostála své povinnosti čistiti chodník a že se nikdy nevyskytla závada v tom směru, že chodník nebyl řádně posypán. Z okolnosti, že v čas nehody nebylo vyhověno předpisu policejního řádu, nelze, jakožto z jednotlivého případu, souditi na nezpůsobilost domovnice, tím méně však lze souditi, že žalovaný o této nezpůsobilosti věděl. Nelze však ani mluviti o zavinění žalovaného, že dostatečně nedohlížel na domovnici, poněvadž prvý soud má za prokázáno, že žalovaný je velice přísný a že se přesvědčoval častým dohledem, že domovnice vždy zadost učinila své povinnosti chodník čistiti. Povinnost žalovaného, dozírati, nemůže jíti tak daleko, by kontroloval každý jednotlivý služební výkon své domovnice, stačí, když občasným dohlédnutím se přesvědčí, zda domovnice jedná dle policejních předpisů. K tomu v tomto případě nutno ještě uvážiti, že, jak prokázáno, v den nehody panovalo střídavé počasí, že nehoda se stala krátce po té, když přestalo po jistou dobu sněžiti, tak že při takovém počasí, když sníh opětovně padá, povinnost čistiti a posypati chodník nastává teprve tehdy, když po delší dobu nesněžilo. Ježto žalovaného ohledně domovnice, ustanovené ku čistění chodníku nestihá ani zavinění ve výběru, ani zavinění v dohledu, není tu ani předpokladu § 1315 obč. zák., a nutno proto vyloučiti ručení žalovaného za úraz, který stihl žalobce.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud převzal skutková zjištění prvního soudu, ale neuznal žalobní nárok důvodným, maje za to, že je vyloučeno ručení žalovaného za úraz, který žalobce utrpěl sklouznutím na neposypaném chodníku jeho domu, poněvadž ho ohledně domovnice k čistění chodníku ustanovené nestihá zavinění ve volbě a dohledu, ježto se opětovně přesvědčil, že domovnice učinila zadost své povinnosti, a z té okolnosti, že chodník v den úrazu posypán nebyl, nelze souditi ani na nezpůsobilost domovnice ani na vědomost žalovaného o její nezpůsobilosti. Lze přisvědčiti odvolacímu soudu, že povinnost majitele domu nemůže jíti tak daleko, by kontroloval každý jednotlivý výkon své domovnice, ale také nelze přehlížeti, že chodník nebyl vždy posypáván a že zejména nebyl čištěn a posypán v den úrazu, ačkoli sníh přestal padati a mrzlo a na mnohých místech chodníku se utvořila místa kluzká, takže bylo na snadě nebezpečí sklouznutí a poškození četných chodců po chodníku se ubírajících. Tato skutečnost ukazuje, že právě v den úrazu bylo posypání chodníku pro bezpečnost chodců nutným a že nebylo šetřeno předpisu policejního řádu pro T. vydaného, kterým jest v § 20 majiteli domu nebo jeho zástupci uložena povinnost, aby chodníky a cesty u domu byly vždy od napadlého sněhu očištěny a aby mimo to sníh již zmrzlý a náledí byly náležitě posypány. Jak odvolací soud správně vyložil, ustanoveným zástupcem dlužno tu vyrozumívati osobu, které byla správa domu svěřena, nikoliv onu osobu, které majitel domu používá k plnění povinností jemu policejním řádem uložených. Také není důvodu k pochybnosti, že domovnice byla způsobilou chodník čistiti a posypati, ale všeobecným příkazem domovnici daným nebo služební smlouvou s ní uzavřenou žalovaný nezhostil se již povinnosti, jemu podle policejního předpisu náležité, která pozůstává z výkonu se opětujících podle potřeby na okolnostech závislé; žalovaný nebyl oprávněn přenechati to dobré vůli nebo volnému uvážení domovnice anebo jejímu výkladu policejního řádu, kdy chodník má býti čištěn a posypán, nýbrž jemu náleželo se postarati a dohlédnouti, aby chodník byl čištěn a posypán, kdy toho podle okolností a podle policejního předpisu bylo zapotřebí. A protože tak v den úrazu vůbec neučinil a neprokázal ve smyslu § 1298 obč. zák., že mu to bylo bez jeho viny nemožno, práv jest podle § 1311 obč. zák. ze škody, nahodile vzniklé přestoupením předpisu, jenž hledí náhodnému poškození chodců zabrániti. Za daných okolností nebylo tudíž odvolacím soudem ustanovení § 1315 obč. zák. správně použito, pročež bylo odůvodněnému dovolání vyhověno a změnou rozsudku v odpor vzatého byl obnoven rozsudek soudu prvního.

Citace:

č. 14947. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 190-191.